10. 3. 2014

[RECENZE] Klub mrtvých




Originální název: Club Dead
Autor: Charlaine Harris
Nakladatelství: Baronet
Rok vydání: 2010
Anotace: Sookie Stackhouseová našla po boku svého upíra Billa jen krátké štěstí. Bill je unesen a držen v zajetí. Sookie musí vynaložit všechny své mimořádné schopnosti i známosti, které si vytvořila v podsvětí, aby Billa vypátrala a osvobodila ze smrtelných stříbrných řetězů. Ale když se nakonec vše podaří, není si vůbec jistá, zda ještě chce Billa zpátky.



Jelikož toto je první z knih ze série na tomto blogu, musím trochu představit sérii. Hlavní hrdinkou je Sookie Stackhouseová, která žije v Bon Temps a pracuje v baru U Merlotta. Vypadá naprosto normálně, má ale jednu nevšední schopnost - dokáže číst lidské myšlenky. Bohužel se ale zamiluje do upíra Billa Comptona, poté se odehraje několik vražd a dalších tajemných věcí. Sookie se tak setká s Erikem Northmanem, dalším upírem, který vlastní bar s názvem Transfusie, a který jí chce pro sebe a nejen kvůli jejím schopnostem. 

V Japonsku (!!!) totiž před nějakou dobou vynalezli umělou krev, díky které už upíři nemusejí vysávat lidi. Díky tomu proběhlo odhalení, což pěkně pohnulo současným světem. Charlaine Harrisová se s tím vypořádala skvěle - jsou lidé, kteří upíry milují a snaží se s nimi dostat do kontaktu za každou cenu a ti pak navštěvují upíří bary, jako třeba Tansfusii, opakem jsou pak odpůrci nemrtvých, u kterých to občas dojde tak daleko, že některého z nich zabijí. S upíří krví se kšeftuje jako s nejnebezpečnější drogou, existuje i jakási upíří hierarchie. 

V tomto dílu, jak už jste jistě četli v anotaci, je Bill unesen a Sookie vyráží hledat ho. Zaplete se s mnoha dalšími lidmi - králem Mississippy, Lorenu, Billovu ex, nebo třeba Pam, která má podíl v Transfusii. Ačkoliv se zdá, že je tam opravdu mnoho postav, každá z nich je úžasně jedinečná a vůbec ne plochá a jednoduchá, každá z nich má vlastní příběh, a to je jedna z věcí, kterou na této sérii miluji (ačkoliv je trochu mimo můj žánr). Novým "přírůskem" v této knize je Alcide Herveaux, vlkodlak, který Erikovi dluží malou službičku. 

Dostáváme se tedy k dalšímu druhu. V knize totiž nenajdete jenom upíry a telepatky, ale taky vlkodlaky, čarodějnice a měňavce (kteří umí brát podobu jakéhokoliv zvířete). Každý má své charakteristické rysy a je vidět, že autorka měla všechno perfektně promyšlené. 

Autorčin styl je čtivý, jednoduchý a knížku, která má mimochodem asi dvě stě padesát stránek, můžete jí lehce přelouskat za jedno odpoledne. Kapitoly jsou relativně krátké, písmenka velká, takže zas až taková bichle to vážně není. Na druhou stranu to, že je kniha tak tenká, rozhodně není na škodu, protože příběh odsýpá, plynule graduje a konec přijde v pravý čas a je, stejně jako v předchozích dvou knihách, vážně překvapivý. Po dočtení jsem se dobrou minutu nemohla přestat smát. 

Další plus, které musím zmínit, je to, že upíři tu nejsou nijak idealizovaní. Nejsou to žádní chudáčci nebo šampóni, ale opravdoví zabijáci. Většina z nich ještě neztratila svou lidskou stránku, ačkoliv se spekuluje, jestli jí opravdu mají, nebo se o to snaží. Další hvězdičku musím udělit za to, že Harrisová zaprvé kritizuje rasismus, zadruhé ho aplikuje i na upíry, což je zvláštní, protože jak jsem říkala, mají své odpůrce i příznivce. Navíc se do toho plete církev, což je v Americe jistě vděčné téma, takže to vypadá, jako by studovala rasismus na černoších a pak je (beze změny) nasadila na upíry. 

Pravá krev je má guilty pleasure, hlavně jedna postava a to Erik Northman. Pokud jste viděli seriál, rozhodně vás to nepřekvapí, já však jako první četla knihu a musím říct, že s tak zajímavou postavou se málokdy setkám. Na jednu stranu hraje docela důležitou roli, je to badass a manipulátor, ale všechny scény s ním mě opravdu bavily a myslím, že to byla nejvtipnější složka celého příběhu. 

______________________________

Kniha vs. Seriál
Nejprve jsem se do hodnocení seriálu pouštět nechtěla, ale myslím, že by se hodilo něco málo napsat. Od své seriálové předlohy se to opravdu liší. Nepočítala jsem, kolik změn proběhlo, ale je to docela dost. Kdybych měla vybrat, co je lepší, hlasovala bych rozhodně pro knížku, protože ta je přece vždycky lepší, ale seriál také rozhodně stojí za to. 

______________________________

Pokud vás tato recenze navnadila a nyní poběžíte do knihovny/knihkupectví pro první díl, na závěr připojím malé varování. Tahle kniha se rozhodně neřadí ani mezi Young Adult, ani mezi New Adult, ale rozhodně je dobrý důvod, proč HBO vysílá (vysílala) Pravou krev až někdy kolem třetí ráno. Rozhodně se připravte na morbidní a erotické scény, kterých tu sice není tak moc, ale jsme teprve u třetí knihy z nějakých třinácti (a další dvě by měly v nejbližší době vyjít). 


Žádné komentáře:

Okomentovat