4. 4. 2014

[RECENZE] Hon na čarodějnice

Originální název: Heksejakten
Autor: Margit Sandemo
Nakladatelství: Fragment
Rok vydání: 2008
Anotace: Druhá kniha této fascinující ságy líčí další osudy Silje a její rodiny stižené pradávnou kletbou. Zprvu poklidný život se náhle a dramaticky změní a všichni jsou opět na útěku. Hledání nového domova pro ty, kdo jsou stíháni světskými i církevními úřady, však vůbec není snadné. Ubrání se Silje a její rodina nástrahám inkvizice, pro kterou je i sebemenší jinakost záminkou pro mučení a zabíjení nevinných? Nechte se pohltit silným příběhem, který oběhl celý svět.







Kdysi dávno, když jsem odjížděla na dovolenou, jsem zoufale potřebovala knihy a tak jsem narazila na první díl se série Sága prokletých od norské autorky Margit Sandemo. Asi o půl roku později mi do oka padl druhý díl a ačkoliv mě ten první zas až tak neoslnil, rozhodla jsem se dát tomu druhému šanci.

Ani tenhle díl mě neoslovil. Zaprvé, zápletka, podle které je, alespoň předpokládám, celá kniha
pojmenovaná, byla plytká a nezáživná a podle mého názoru v knize vůbec nemusela být. Celkově jsem z toho měla spíš pocit, jako by Sandemo dopsala knihu, zdála se jí moc krátká a poté dopsala ještě dalších sto stran. Také mi vadila nelogičnost jednání postav v určitých částech knihy (například rozhovor Silje, hraběnky a její matky). Také mě napadá jedna věc - nebyla jsem sice těhotná, ale docela by mě zajímalo, jaký přístup byste měli k milování, kdybyste porodili dvě obrovské děti.

Na druhou stranu děj rychle ubíhal a četl se dobře, považuji to spíš jako oddychové čtení. Nenašla jsem také žádnou postavu, kterou bych vyloženě nesnášela, ale ani žádnou, kterou bych si oblíbila. Protože vztah Silje a Tengela je sice krásný, ale podle mého názoru na tom celá kniha (a už vůbec ne sága) vystavět nejde. Spousta knížek takhle (ne)funguje, ale Hon na čarodějnice je díky bohu výjimka.

Občas jsem se sice trochu ztrácela v ději, hlavně na konci, ale nevyskytuje se zde moc postav, takže je všechno krásně přehledné. Kromě toho mi naprosto učarovala bezpochyby nádherná severská příroda, reálie a běžný život šlechty i obyčejných lidí, který Sandemo popsala naprosto skvěle. V tomhle díle se čtenáři také setkají s místní inkvizicí. Ti mi sympatičtí sice nebyli, ale podle mého názoru je autorka napsala jako prvoplánově zlé, jenže možná by bylo lepší se jim více věnovat a ukázat jejich psychiku do hloubky.

Dále musím vypíchnout alespoň jednu věc, která mi přišla zvláštní. Hlavně postava Silje, která nám v knize o několik let zestárla. Nevidí se často, aby hlavní hrdinka stárla tak rychle. Na konci knihy je Silje tuším něco přes třicet a má dvě děti. Což je docela rozdíl oproti většině dnešních knih, kde většina děvčat není ani plnoletá. Rozhodně je to velké plus.

Ačkoliv to není žádný literární zázrak, mě osobně se kniha celkem líbila. Není zbytečně přeslazená, příběh funguje tak, jak má. Postavy jsem si sice neoblíbila, ale držela jsem jim palce a musím přiznat, že i přes těch několik chybek, které jsem tam našla, jsem zvědavá na další díl (sice ne tolik, abych hned běžela do knihovny, ale i tak). Na GoodReads jsem se dlouho rozhodovala mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, nakonec jsem dala čtyři.

Ačkoliv zase tak skvělá nebyla, rozhodně jí doporučuji všem, kteří mají rádi žánr fantasy, historické knihy a Norsko.



Žádné komentáře:

Okomentovat