7. 4. 2014

[RECENZE] Paprika

Autor: Jasutaka Cucui
Originální název: パプリカ (Papurika)
Nakladatelství: Odeon
Rok vydání: 2013
Anotace: Magický příběh začíná objevem převratného přístoje, který vědcům umožňuje vstupovat do lidských snů a ovlivňovat je. Jeho vynálezcem je věhlasná specialistka Acuko Čiba, jejíž alterego neurčitého věku zvané Paprika vstupuje ve fiktivních, ovlivněných snech na scénu snového příběhu, aby tam působila správným způsobem… Když jednoho dne dojde ke krádeži přístroje, neohrožený detektiv a uznávaná a půvabná terapeutka spojí své síly, aby věc získali zpět - dříve než padne do rukou snových teroristů.







Konečně se mi dostal do ruky první román od japonského autora Jasutaka Cucui. Paprika je nejdelší kniha, která zatím vyšla v češtině a to má jen nějakých 300 stránek. Oproti tomu jsou ale i tak Peklo a Konec stříbrného věku (další knihy od Cucuiho, na které se chystám nyní) hotové letáky. Ačkoliv to tedy není žádná rozsáhlá sága, příběh, který Cucui napsal, mě naprosto vtáhl do sebe.

Po přečtení anotace jsem neměla nijak velká očekávání. Ta nakonec příběh ve všech směrech předčil. První polovina knihy se nese v příjemné atmosféře, ale čím déle čtete, tím je příběh temnější a temnější. Zápletka je vystavěná na běžných věcech, které japonskou (a nejen tu) společnost trápí - rivalita, etika, hon za mocí. Jistě, je to trochu klišoidní, takže záhy zjistíte, že vlastně víte, co se stane. Není to ale tak, že byste zjistili, co přijde na konci. Vlastně vás čeká několik naprosto geniálních zvratů, které byste ani v nejmenším nečekali.

Velký klad téhle knihy jsou jednoznačně postavy. Každá je propracovaná, má vlastní problémy a sny, každá
je jedinečná. Na to navazuje další plus. Nikdy jsem psychologii nějak do hloubky nestudovala, vlastně jenom ve škole a to poněkud povrchově, ale je vidět, že Cucui tomuto tématu rozumí a zabýval se jím. Nic si nevymýšlí a tak dílo působí opravdu autenticky. To je ale myslím záležitost všech japonských autorů, například Suzuki Kodži se díky Kruhu stal odborníkem na DNA.

Jediný zápor vidím v hlavní postavě, Acuko Čibě, a jejím alteregu, Paprice. Ze začátku je to učebnicový příklad silné, emancipované ženy. Postupně se ale změní přes Mary Sue (kterou já vážně nemám ráda) až na "dívku v nesnázích". Japonci takovému prototypu říkají bišódžo. V běžné literatuře by mi to pravděpodobně vadilo, ale nějakým záhadným způsobem jí Cucui dokázal popsat tak, že jsem se do ní dokázala vcítit a uvěřit jí, za což dávám palec nahoru.

Na motivy této knihy vzniklo také stejnojmenné anime, které jsem měla tu čest shlédnout. Sice se úplně do detailu nedrží knihy, ale příběh je i tak skvělý a dynamický. Kresba i hudba jsou nezapomenutelné a už teď mám skladbu Parade jako nejposlouchanější v mobilu. Pokud nejste fanoušek animovaných filmů, i tak se podívejte. Jde sice o trochu kontroverznější snímek pro starší diváky, ale s klidným svědomím ho doporučuji všem.

Hodnocení
Mě osobně se Paprika vážně líbila, od začátku do konce jsem si jí užívala. I když má trochu pomalejší rozjezd a není to zrovna oddychové čtení, vřele ji doporučuji všem, kdo mají rádi sci-fi, hlavně tu japonskou, a literaturu ze Země vycházejícího slunce všeobecně. Nejde o zrovna lehké čtení, ale věřím, že alespoň někoho inspiruji k jejímu přečtení a že ho zaujme, protože Jasutaka Cucui se právě stal jedním z mých oblíbených japonských současných autorů.

Žádné komentáře:

Okomentovat