9. 5. 2014

[RECENZE] Archiv

Autor: Victoria Schwab
Originální název: The Archived
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2014
Anotace: Představte si místo, kde mrtví odpočívají na policích jako knihy. Každé tělo má svůj příběh, život uspořádaný v sérii vzpomínek, do kterých může nahlédnout jen Knihovník. Těm tělům se říká Historie. 
Šestnáctiletá Mackenzie Bishopová pracuje pro Archiv jako Správce. Jejím úkolem je chytat a vracet Historie, které se sem tam probudí a utečou, Historie, které jsou často zmatené a agresivní. To všechno dělá s vědomím, že někde v Archivu odpočívá i tělo jejího dědy, který ji sem před čtyřmi lety přivedl, a mladšího bratra, s jehož ztrátou se zatím nevyrovnala.
Jedním z mnoha pravidel Archivu je, že v něm musí být naprosté ticho. Některé Historie totiž mají lehký spánek a stačí málo, aby se vzbudily. Ale teď jako by někdo neklidné mrtvé budil záměrně, z Archivu jich uniká víc a víc, a někteří mají dokonce pozměněné vzpomínky. A je na Mac, aby vypátrala, proč se to všechno vlastně děje a kdo za tím stojí, pokud možno dřív, než celý Archiv padne a ona přijde i o to málo, co z jejích blízkých zbylo…




Vím, na mě je to hrozně zvláštní výběr. Většinou nečtu Young Adult, většinou nečtu knihy od CooBoo (protože vydávají YA) a většinou se nenechám zlákat pěknou obálkou. No a taky dost váhám, pokud sahám po knihách v češtině (i když mám teď období, kdy chodím do knihovny, takže...). Řekla jsem si, že bych mohla pro tentokrát udělat výjimku a sáhla jsem zrovna po Archivu. Jednak letos vyšla a jednak jí zrovna dostali v naší knihovně.

Moc jsem toho neočekávala, tím pádem jsem nemohla být ani zklamaná. První věc, kterou musím ocenit, je
nápad. Protože zrovna ten mě zaujal a musím přiznat, že měl obrovský potenciál. Archiv, Historie a všechny tyhle věci zní hrozně zajímavě, i když mi ten nápad potom přijde maličko nedotažený. Autorčin styl je nesmírně čtivý a přelouskala jsem jí za chviličku, rychleji než třeba Pratchetta.

Na druhou stranu má ale všechny zápory, které pro mě obsahuje každá YA. Zaprvé, je jednoduchá. Já nemám ráda jednoduché knížky, chci se trochu víc zamyslet. Tím nemyslím, že je ta knížka hloupá, to vůbec ne, jde o to, že to pro mě je něco mezi oddechovou a „pořádnou" knihou. Neříkám, že je to na škodu, ale mě takovéhle knížky přijdou hrozně zvláštní.

Podobně jako s dějem jsem měla problém i s hlavní hrdinkou. Přišla mi jako neskutečně šroubovaná postava. Naprosto neoriginální - dívka, která zachraňuje svět, ale ve skutečnosti touží být někým jiným (M.), to je v podstatě v každé druhé knížce. Postrádala jsem nějakou zajímavou vlastnost, která by tu postavu dělala uvěřitelnou.

Owen, Roland i Wesley jsou neskutečně klišoidní postavy. Předvídala jsem v podstatě každý jejich krok a to mě neskutečně zklamalo, takže stejně jako u Mackenzie by jim prospěla trocha originality a vybočení ze zajetých kolejí.

Z počátku se mi kniha ale poměrně líbila, i když jsem jí teď poměrně zkritizovala. To, co mi doopravdy vyrazilo dech, byla prostřední část. Nechci spoilerovat, ale pokusím se vyjádřit tak, aby ti, co četli, pochopili, a ti, co nečetli, neměli naspoilerovanou půlku knihy. Jsem schopná vyjádřit to jednou větou. Tak debilní romantickou scénu jsem v knize (kromě Stmívání) snad ještě nečetla. Tímto se omlouvám všem, kterým se kniha líbila, ale jedna konkrétní pasáž mě opravdu dorazila a ubrala knížce spoustu kladných
bodů.

Abych to nějak shrnula, pokud máte rádi Young Adult, pak se vám Archiv určitě bude líbit. Já jsem byla dost na rozpacích, protože YA ráda nemám, romantická zápletka mi připadá hloupá. Na druhou stranu jako takové intermezzo mezi Shakespearem a Kojim to bylo docela příjemné čtení. Za mě má kniha tedy tři hvězdičky, což v praxi znamená docela dobrá, ale opravdu jen docela.

Mimochodem, někdy v budoucnu by měl vyjít i druhý díl, The Unbound. Ještě nevím, jestli ho hodlám číst, ale možná se do něj pustím.

1 komentář:

  1. Já věřím, že se mi líbit bude, ale uvidíme, no :-)

    OdpovědětVymazat