12. 5. 2014

[RECENZE] Shakespeare's Sonnets

Autor: William Shakespeare
Nakladatelství: ne (přepsáno dobrovolníky)
Vyšlo: 24. května 2011
U nás: milionkrát přeložené
Počet stran: 313
Formát: Kindle e-book















Dělat recenzi na dílo takového klasika, ještě ke všemu na sbírku poezie, je poněkud zvláštní, na druhou
stranu mám pocit, že bych se o tom mohla krátce, ale opravdu krátce, vyjádřit. Jak určitě víte, klasická literatura mě nijak neodstrašuje (pokud nemluvíme o Němcové a Jiráskovi) a Shakespeare je jedním z mých nejoblíbenějších autorů a snad jediný dramatik, kterého čtu.

Sonety jsou pro mě srdeční záležitost. Mám je moc ráda, ale tohle bylo poprvé, co jsem v kuse přečetla úplně všechny. Fascinuje mě, že i když autor omílá ta samá témata (hlavně lásku) pořád dokola, ani jeden z těch sonetů není úplně stejný. A i když nejsem zrovna romantik a dílům o lásce se vyhýbám jako čert kříži, sonety jsou jedna z mála výjimek. Pokaždé mi dokážou zlepšit náladu. Určitě se nedají přirovnat k jiným Shakespearovým dílům. Podle chytrých knížek dokonce ani nechtěl, aby byly Sonety vydány, nakonec se ale dostaly na pulty tehdejších knihkupectví.

Na druhou stranu musím říct, že sto padesát čtyři básní s podobným námětem za sebou je docela drsná
zkušenost. Jsem spíš ten typ, co si poezii vychutná ve chvíli, kdy na ní má náladu, což je částečně i důvod, proč jsem je četla tak dlouho. Sonetů, které by mě tolik zaujaly, zas není moc, ale samozřejmě slavný sonet 18, potom 19, 51 a asi deset dalších.

Teď bych mohla napsat něco o úrovni angličtiny. Hned napoprvé musím říct, že jsem četla přepsanou verzi - jazyk zůstal, ale některá písmena změnili tak, aby odpovídala dnešní angličtině. Určitě to znáte i z češtiny - taky jsme měli dost společného s Poláky, než Jan Hus zavedl znaménka. Co se jazyka týče, určitě nedoporučuji sonety pro začátečníky, protože jim nebudou vůbec rozumět. Úskalí je tu spoustu, pokud se na Shakespeara chystáte, rozhodně si něco přečtěte o alžbětínské angličtině ještě předtím, než něco otevřete. Něco se dá odvodit, ale něco ne, na to jsou potřeba teoretické znalosti Shakespearova jazyka. Pokud se na to necítíte, můžete najít stránky, na kterých je sonet v originále i s výkladem (taktéž anglicky).

Já osobně jsem s tím neměla takový problém, jak jsem čekala. Prvních deset sonetů jsem musela přečíst několikrát, než jsem pochopila, o čem to vlastně jsou, potom už se to s přibývajícím počtem stran jen zlepšovalo a poslední padesátku jsem překonala ani ne za hodinu. Rozhodně tedy doporučuji se na text pořádně soustředit. Přece jen angličané tohle považují v podstatě za jiný jazyk, i když myslím, že pro nás je to o trochu lehčí v tom, že nejsme rodilí mluvčí.

1 komentář:

  1. Já mám celou Shakespearovu práci v angličtině a je to síla, fakt síla. Už jenom prokousat se Romeem a Julií byla sranda a než jsem přišla na to co některé výrazy znamenají (thee, art, thou atd) pěkně mi to trvalo. Ještě to samozřejmě nemám celé přečtené (obávám se že nebudu mít několik let) ale třeba báseň The Phoenix and Turtle mě skoro rozplakala jak byla úžasná a smutná.

    OdpovědětVymazat