13. 6. 2014

[RECENZE] Analfabetka, která uměla počítat

Originální název: Analfabeten som kunde räkna
Autor: Jonas Jonasson
Překladatel: Luisa Robovská
Vyšlo: 2014
Nakladatelství: Panteon
Počet stran: 414
Formát: Hardback
Anotace: Druhý humoristický román Jonase Jonassona, jehož Stoletého staříka, který vylezl z okna a zmizel se v češtině prodalo přes padesát tisíc výtisků! Vypráví příběh černošské dívky Nombeko Mayeki, která se v roce 1961 narodila v Sowetu, chudinském předměstí Johannesburgu. Přestože neumí číst, velmi dobře rozumí matematice. Postupně se dopracuje na pozici, ve které navrhuje jaderné hlavice, a odstěhuje se do Švédska. Ve Švédsku vyšel román na podzim 2013 a okamžitě vzbudil ohlas srovnatelný se Stoletým staříkem, který tu byl dva roky po sobě nejprodávanějším románem.


Poprask kolem Stoletého staříka jsem zaznamenala už před poměrně dlouhou dobou. A protože jsem si ho rozhodně nemohla nechat ujít, zarezervovala jsem si ho v knihovně společně s Analfabetkou s tím, že si je přidám na svůj prázdninový wishlish. A náhodou byla Analfabetka k vypůjčení dřív (právě dnes bych měla jít do knihovny pro knihy do Itálie a pro Staříka).

Vynašečka latrín, šílenec toužící zničit monarchii, jeho praštěná přítelkyně a bratr, který vlastně neexistuje, a samozřejmě jedna jaksi přebývající atomová bomba. To samo o sobě zní poněkud šíleně. A taky ano. Jenže s tím si dokázal Jonasson poradit opravdu skvěle. Vím, že někteří čtenáři měli problém s nepravděpodobností děje a někdo kvůli tomu knihu dokonce odložil. Můj případ to ale rozhodně nebyl.

Tuhle knížku jsem si totiž opravdu moc užila. Děj pořád ubíhá kupředu, i když se pohybujeme v rozmezí desítek let. Pokud se něco může pokazit, pokazí se to. Proto těch 414 stran uběhlo šíleně rychle a každou z nich jsem si neskutečně užívala. Hlavní postava nebyla otravná, naopak jsem si jí moc oblíbila. Upřímně, její hlavu na matematiku bych někdy opravdu chtěla mít. V knize je opravdu hodně narážek jak na světovou, tak konkrétně na jihoafrickou a švédskou politiku, což mě osobně poměrně vyhovovalo, knížka se tak nezdála tolik nepravděpodobná, za mě je to tedy určitě velké plus.

Co se samotných postav týče, skládám autorovi obrovskou poklonu. Všechny mě neskutečně bavily, Nombeko, Holger a Holger, Celestine, agenti A a B a samozřejmě švédský král. Každý z nich je opravdu jedinečný, každý z nich má vlastní (a často dost šílenou) historii a nestává se, že bych narazila na charakter, který by mě nudil.

Za zmínku určitě stojí i autorův styl psaní, který je opravdu jedinečný a zábavný. U spousta autorů se mi stalo, že ačkoliv psali opravdu dobře, občas to prostě nezvládli, ale podle mě je Jonasson jeden z těch autorů, u kterých se to prostě nemůže stát. Samozřejmě se asi nebudete řezat smíchy jako třeba u Zeměplochy nebo Stopaře, ale určitě se většinu knihy budete přiblble usmívat.

Ještě bych ráda věnovala jeden malý odstavec obálce a překladu. Jsem moc ráda, že jsme jednak přeložili název z originálu, jednak použili také originální obálku, která se ke Staříkovi hodí a v poličce vypadá fakt krásně. Analfabetku si tedy rozhodně pořídím domů, i když s největší pravděpodobností v angličtině. Překlad byl vážně úžasný a možná odpověděl na mou otázku, zda se učit finsky nebo švédsky.

Shrnuto a podtrženo, jméno Jonas Jonasson je synonymum pro skvělou oddechovou četbu. Jestli je Analfabetka horší než Stařík se ještě dozvím, ale podle mě jde o dvě úplně odlišné knihy a byla by chyba je hodnotit. Jonasson nechtěl psát dalšího Staříka. Mě se tedy kniha moc líbila, určitě jí zařadím to top letošního roku. Na GoodReads jsem jí tedy hodnotila pěti hvězdičkami z pěti a těším se na další Jonassonova díla.

5 komentářů:

  1. Ja som taktiež čítala Analfabetku a Starčeka ešte nie a kniha sa mi veeľmi páčila :) Zbožňujem ten typ humoru :)

    OdpovědětVymazat
  2. Staříka už mám za sebou a byl boží. Analfabetku už mám doma a nemůžu se ji dočkat. :) pěkná recenze.

    OdpovědětVymazat
  3. Musím si tu knížku přečíst, všem se tak líbí! :)

    OdpovědětVymazat
  4. Já Staříka slyšela jako audio a nějak mě tolik nezaujal, ale možná bych mu měla dát šanci v knižní podobě a stejně tak Analfabetce :)

    OdpovědětVymazat
  5. Jé! Tak se ti líbila hodně, no to jsem ráda!
    S těmi postavami máš pravdu - právě tu historii každé z nich obdivuju, bylo to skvělé, dokázala jsem si pak ty postavy živě představit - co je vedlo k těm a těm činům, apod. Možná se Jonassonem inspiruju i ve svém povídkaření, jelikož s vykreslováním postav mám VELKÝ problém. :D

    OdpovědětVymazat