9. 6. 2014

[RECENZE] Z jako Zelda

Originální název: Z: A Novel of Zelda Fitzgerald
Autor: Therese Anne Fowler
Překladatel: Olga Walló
Vyšlo: 2014
Nakladatelství: Odeon
Počet stran: 382
Formát: hardback
Anotace: Když „kráska z Jihu“ Zelda Sayre poprvé poznala Francise Scotta Fitzgeralda, bylo jí sladkých sedmnáct a on měl na sobě slušivou uniformu. Psal se rok 1918 a oba se do sebe okamžitě zamilovali. Staly se z nich vyhledávané celebrity, hvězdy večírků. Přicházelo však i vyčerpání, excesy, období bez peněz. Jejich manželství bylo spletí žárlivosti, zášti a vzájemného ubližování. Kým doopravdy Zelda byla kromě toho, že ji vnímáme jako manželku slavného – a později polozapomenutého – spisovatele? Byla lepší autorkou než Scott? Kdo komu vykrádal témata románů? A jak to bylo s její schizofrenií a záhadným úmrtím?


Tak se zmítáme dál, lodě deroucí se proti proudu, bez přestání unášeni zpátky do minula."

Existují knížky, které přečtete, pokrčíte rameny a za deset minut otevřete další s tím, že tu přečtenou ihned zapomenete. A existují knihy, které mají to něco, díky čemu se vám vryjí do paměti. Je těžké vyjádřit, co je ta tajemná přísada a myslím, že pro každého znamená něco jiného, ale kniha Z jako Zelda jí určitě má. 

O téhle knížce jsem se dozvěděla v nějakém videu i Madeleine. A protože mám ráda první polovinu 19.
století, tedy alespoň tu atmosféru kolem umělců a hlavně Paříž, a hlavně obdivuji F. Scotta Fitzgeralda, rozhodla jsem se, že si knížku seženu a přečtu si jí taky. Když jsem si jí přinesla z knihovny, překvapilo mě, že je tak tlustá, čekala jsem jí tak poloviční.

Prokousávala jsem se jí poměrně dlouho, ale rozhodně to stálo za to. Obdivuji autorku za to, jak dokázala do knihy vměstnat tolik emocí. Ze začátku jsem cítila, společně s hlavními postavami, ten opar zamilovanosti a lesk Ameriky. Kdo alespoň trochu něco ví o Fitzgeraldových, asi ho nepřekvapí, že čím déle jsem četla, tím větší depresi jsem měla ze směru, kam je jejich vztah a celkově život ubíral. 

Je těžké hodnotit děj knihy, když je napsána podle skutečných událostí. Je to příběh částečně tragický, částečně kouzelný. Co se mě týče, já bych tedy se Scottem žít v žádném případě nechtěla. Ale to ani se Zeldou. Fowlerové se geniálně povedlo vystihnout tehdejší atmosféru. Nebo jí spíš vystihla přesně tak, jak jsem si já tuhle éru představovala. 

Jediná věc, která mě snad překvapila, je, jak málo prostoru se dostalo oběma světovým válkám. Chápu, že to není žádná válečná literatura, ale řekla bych, že když bojuje celý svět, nějak se to našich hrdinů dotknout musí. První světová se v knize hned na začátku objevovala, ale druhá už skoro ne. Těžko říct, jestli to bylo z alkoholového a morfiového opojení postav, nebo něčeho jiného.

Abych to nějak shrnula, dala jsem knížce sice jen čtyři hvězdičky z pěti, ale moc jsem si jí užila. Měla skvělou atmosféru a charaktery byly uvěřitelné až do poslední stránky. Sice je napsaná z pohledu Zeldy a tudíž pohled na věc je trochu jednostranný. Celkově jsem ale hrozně ráda, že se mi dostala do ruky. Mimochodem, pokud se vám tahle knížka líbila, doporučuji film Půlnoc v Paříži (kde F. Scotta Fitzgeralda hraje Tom Hiddleston, ehm ehm), snímek, který je jeden z mých nejoblíbenějších.


Žádné komentáře:

Okomentovat