26. 7. 2014

[RECENZE] Good Omens

Autor: Terry Pratchett, Neil Gaiman
Nakladatelství: HarperTorch
Vyšlo: 28. listopadu 2006
U nás: Talpress, 2000
Počet stran: 413
Formát: Paperback
Anotace: According to The Nice and Accurate Prophecies of Agnes Nutter, Witch (the world's only completely accurate book of prophecies, written in 1655, before she exploded), the world will end on a Saturday. Next Saturday, in fact. Just before dinner.
So the armies of Good and Evil are amassing, Atlantis is rising, frogs are falling, tempers are flaring. Everything appears to be going according to Divine Plan. Except a somewhat fussy angel and a fast-living demon—both of whom have lived amongst Earth's mortals since The Beginning and have grown rather fond of the lifestyle—are not actually looking forward to the coming Rapture. 
And someone seems to have misplaced the Antichrist . . .



Terry Pratchett a Neil Gaiman. Oba jedni z mých nejoblíbenějších spisovatelů napsali společně knihu. Když jsem se o tom dozvěděla, málem jsem nepřežila bookgasm. Měla jsem vysoká očekávání a musím říct, že je kniha na sto procent splnila.

Pratchettův i Gaimanův styl (překvapivě) znám. Bylo opravdu poznat, kdo psal co, hlavně v angličtině, tím pádem jsem sice nemohla zapomenout, že to není jednotná kniha, ale práce dvou lidí, nicméně části obou pánů do sebe pasovaly dokonale. Perfektní začátek, perfektní konec. Jediné horší místo byla prostřední část, ale mám pocit, že jsem ji četla v době, kdy mě přepadl čtecí blok.

“She was beautiful, but she was beautiful in the way a forest fire was beautiful: something to be admired from a distance, not up close.” 

Nejsilnější stránkou příběhu jsou postavy. Jednak Azaphirae, Crowley, Anathema, ale i ty, které se tam jen matně mihly během děje. Každá z nich je skvělá, dokonalá, propracovaná a geniální. Druhá velmi silná přednost jsou hlášky. Pratchett a Gaiman humorem očividně jen hýří, protože jak můžete vidět na ukázkách, smála jsem se snad na každé druhé stránce. Pokud se na knihu chystáte, musím vás varovat, že není moudré číst jí na veřejnosti, mohlo by se vám stát, že vás budou považovat za duševně choré. 

“It may help to understand human affairs to be clear that most of the great triumphs and tragedies of history are caused, not by people being fundamentally good or fundamentally bad, but by people being fundamentally people.” 

Co se týče děje, některým přijde málo propracovaný, ale jde v první řadě o oddechovku a ne žádného Shakespeara. Příběh se nese spíš v duchu Zeměplochy co se absurdity týče, trochu Neila je tam taky, takže pokud jste fanoušci alespoň jednoho ze dvou pánů, myslím, že se rozhodně pobavíte. Co se mě osobně týče, rozhodně doporučuji před začátkem si přečíst alespoň jednu knihu od obou, abyste věděli, do čeho jdete. 

“Aziraphale collected books. If he were totally honest with himself he would have to have admitted that his bookshop was simply somewhere to store them. He was not unusual in this. In order to maintain his cover as a typical second-hand book seller, he used every means short of actual physical violence to prevent customers from making a purchase. Unpleasant damp smells, glowering looks, erratic opening hours - he was incredibly good at it.” 

Dámy, musím přiznat, že crush na nějakou literární postavu jsem neměla pěkně dlouho, ono žádné knížky, co jsem za poslední dobu přečetla, nějaké silné mužské charaktery neobsahovaly, ale něco se stalo. Vlastně, stal se Crowley. Patří přesně mezi ten typ lidí, které mám nejradši. Černý humor, sassy jako prase, prostě postava, kterou si nejde nezamilovat. 

Co se týče angličtiny, opět to není knížka tak úplně pro začátečníky, není to nijak obtížné čtení, ale spíš si knihu užijete, když nebudete muset hledat slovíčka. Navíc si Pratchett a Gaiman dost pohrávají s jazykem a myslím, že jejich styl ocení spíš pokročilý čtenář než začátečník, který nemá zatím ani pomyšlení přemýšlet nad tím, jak kdo píše. 

Hodnocení
Co bych k tomu měla říct. Byla to opravdu výborná jednohubka, jedna z nejlepších za tento rok. Jak už jsem psala, pokud máte rádi Terryho Pratchetta a Neila Gaimana, rozhodně si tuhle knížku přečtete. A protože je to jen jedna kniha, můžete si odpočinout od dlouhých sérií, což je podle mě příjemná změna. Jednoduše budu citovat, co je psáno na obálce: Apokalypsa nikdy nebyla zábavnější. 

A na závěr ještě malá ukázka (Crowley): 
“He had heard about talking to plants in the early seventies, on Radio Four, and thought it was an excellent idea. Although talking is perhaps the wrong word for what Crowley did.
What he did was put the fear of God into them.
More precisely, the fear of Crowley.
In addition to which, every couple of months Crowley would pick out a plant that was growing too slowly, or succumbing to leaf-wilt or browning, or just didn't look quite as good as the others, and he would carry it around to all the other plants. "Say goodbye to your friend," he'd say to them. "He just couldn't cut it. . . "
Then he would leave the flat with the offending plant, and return an hour or so later with a large, empty flower pot, which he would leave somewhere conspicuously around the flat.
The plants were the most luxurious, verdant, and beautiful in London. Also the most terrified.” 

1 komentář:

  1. Taky mě málem odvezli, když jsem zjistila, že tihle dva napsali společne knihu :D a jakou... Naprosto dokonalou :D

    OdpovědětVymazat