9. 7. 2014

Top Ten Classic

Je tu další část Top Ten (Summer) Tuesday! Tentokrát to bude opravdu hodně, hodně těžké, protože musím z těch všech skvělých klasik vybrat deset, které se mi líbí ze všeho nejvíce. Kdybych mohla, obsadila bych celou desítku Shakespearem, ale tomu se budu snažit tak nějak vyhnout a objeví se od něho maximálně dvě hry. Nejsou v žádném pořadí, spíš tak náhodně, jak mě postupně napadaly.




1. Coriolanus (William Shakespeare)
Někomu tahle hra může přijít poněkud slabší, já osobně na ní ale nedám dopustit. Oproti třeba Romeovi a Julii to není žádná vyvražďovačka a zabývá se pro mě o dost atraktivnějším tématem. Kdysi dávno jsem jí přečetla v češtině a moc se mi líbila. Teď jsem jí přečetla i anglicky a viděla hru s Tomem Hiddlestonem v hlavní roli (bez titulků, což mi nejdřív dalo zabrat, ale pak se to ukázalo jako skvělý nápad).

2. Mnoho povyku pro nic (William Shakespeare)
Taky by to chtělo zástupce komedií. Vybrala jsem si Much Ado About Nothing, což je skvělá hra. Zrovna včera jsem viděla divadelní hru z roku 2011 s Davidem Tennantem v hlavní roli. Skvělá komedie! Jako snad jediná (kromě Snu noci svatojánské) mi taky přišla vtipná.

3. Božská komedie (Dante Alighieri)
Co dodat. Pro Danteho mám prostě slabost a jeho Božská komedie je opravdu božská. Četla jsem jí asi pětkrát a možná se do něj v průběhu tohoto roku pustím po šesté. Myšlenkově je tohle dílo strašně bohaté a nesmírně dobře se mi čte.

4. Dekameron (Giovanni Boccaccio) 
Dekameron jsem si z knihovny půjčila asi stokrát, protože mi hrozně dlouho trvalo dokončit celou knihu. Nemohla jsem jí za boha jí vzít na jeden zátah. Vždycky jsem byla schopná přečíst jen pár povídek, respektive dní. Ještě se mi to nepodařilo, ačkoliv mě tahle kniha neskutečně baví.

5. Pygmalion (George Bernard Shaw)
Od doby, co jsem viděla My Fair Lady, jsem věděla, že tuhle hru prostě musím přečíst. A taky že ano. Patří podle mě ke klenotům britské literatury. I když divadelní představení/muzikál je mnohem lepší, hlavně proto, že slyšíte originál a tudíž i jazyk. Ono číst hry není pro všechny.

6. 1984 (George Orwell)
Legenda žánru antiutopie (dystopie), Velký bratr a tohle všechno. Neskutečně mě tahle knížka bavila a když si představím, že byla napsaná někdy ve 20. letech, docela mě z toho mrazí. Je to podobný případ jako Jules Verne s jeho ponorkou. Na jednu stranu fascinující, na druhou děsivé.

7. Spalovač mrtvol (Ladislav Fuks)
Nikdy jsem nečetla strašnější knihu. A to myslím v dobrém slova smyslu, protože tahle věc je prostě úžasná. Když jsem jí poprvé četla, neměla jsem ani ponětí, do čeho se vrhám, a při čtení jsem za boha nemohla pochopit, jak je tohle sakra možné. Jenže knížka je zkrátka perfektní a musím říct, že u jedné z mála se mi líbil i film.

8. Obraz Doriana Graye (Oscar Wilde)
Kdo nečetl, jako by nežil. Vlastně to byla moje úplně první knížka v angličtině, za což jsem hrozně vděčná, protože angličtina byla jednoduchá a já si mohla škrtnout položku v četbě k maturitě. Opět kniha, která mě neskutečně bavila a přečetla jsem jí opět několikrát.

9. Příběh prince Gendžiho (Murasaki Šikibu)
A teď trochu japonské klasiky, jinak řečeno, představuji vám nejstarší román na světě. Je opravdu rozsáhlý, má čtyři svazky (v českém překladu) a není to zrovna lehké čtení, ale mě jako japanofila opravdu bavilo a bylo užitečné, jak kvůli tehdejším reáliím, tak už jen kvůli tomu, že je to japonská literatura. Člověk si může udělat perfektní obrázek o době Heian (11. století) a tehdejších zvycích. Moc nedoporučuji ji číst, protože běžnou populaci to nebude bavit a kvůli reáliím spoustu věcí nepochopí. Udělala jsem ale překlad filmu k tématu, takže kdo má zájem o titulky a odkaz na stažení, pište.

10. Tanečnice z Izu a jiné prózy (Jasunari Kawabata)
A poslední kniha pochází také z Japonska, tentokrát ale poválečná literatura. Tanečnice je jedna z mých nejoblíbenějších japonských knížek vůbec (i když takoví Cucui a Suzuki...).Tohle opravdu doporučuji všem, je to dobrý příklad japonské literatury, navíc jde jen o povídky a ne žádnou rozsáhlou ságu.


To by bylo pro dnešek všechno. Příště bude článek o mém trochu neplánovaném výletu do Pardubic, malé review na film Hvězdy nám nepřály, óda na Dylana Morana a malé chlubení se úlovky z Dobrovského. 

6 komentářů:

  1. Obraz Doriana Graye je úžasný. :) Sice jsem ho nečetla v angličtině, ale teď si mi ten nápad vnukla do hlavy, takže doufám, že si ho někdy přečtu. :D

    OdpovědětVymazat
  2. Super výběr! Souhlasím s 2, 4, 5, 7, 8 zbytek jsem nečetla. Božskou komedii mám v plánu a Shakespera jednou taky! :) A Spalovač mrtvol je moje srdcovka, všichni to odsoudili, ale mě přišla naprosto geniální a děsivá.

    OdpovědětVymazat
  3. Shakespeare je skvelý 8) osobne mám najradšej Sen noci svätojánskej a Romeo a Julia 8) ale chystám sa čítať aj ďalšie veci od neho. on a Verne sú pre mňa takí z povinnej literatúry zo školy, čo mi veľmi utkveli v pamäti 8)

    OdpovědětVymazat
  4. Jo jo, 1984 jsem také četla a ano, mrazí z toho. Říkám si, nakolik se jeho předpověď vyplnila a my o tom ani nevíme. Sledovací zařízení... třeba nás někdo sleduje každou vteřinu našeho života a nemáme o tom ani tušení.
    Do svého TOP 10 bych zařadila:

    David Copperfield od Charlese Dickense a stejně tak jeho knihu Oliver Twist, Nadějné vyhlídky a povídkový sborník Strašidelný dům a povídky Vánoční koleda a Zvony novoroční. Miluju Charlese Dickense, to bez debat.
    Poté bych tam dala Pohádky od Oscara Wildea.
    Hrabě Monte Cristo od Alexandra Dumase.
    Jeptišku od Denise Diderota.
    A Povídky Canterburské.
    Možná bych přišla na další skvělé tituly, teď si ale nemůžu vzpomenout a kromě toho ani nevím, co se řadí do klasiky z 20. století - to bych do seznamu totiž hodila i Katyni od Pavla Kohouta nebo O myších a lidech, apod. :)

    OdpovědětVymazat
  5. Od Shakespeara jsem toho nečetla mnoho , ale krom toho nejznámějšího jsem se dostala i dílu jménem Titus Andronicus. Dostala jsem se k tomu přes jedno anime a nelituji :)
    Danteho Božskou komedii jsem si přečetla jenom proto abych pochopila nejnovější knihu Dana Browna, ale k Infernu jsem se ještě nedostala. Ta kniha má něco do sebe a nejepičtější je podle mně peklo. Beatrice jsem nemohla nějak vystát, nevím proč.
    Dekameron, Dekameron, Dekameron, brzy jsem mu začala přezdívat "Dekáč" :D jo, četla jsem to s přestávkami půl roku, ale některé ty příběhy stojí za to. Připadala jsem si trochu na rozpacích. Možná jako nějaká renesanční panička ve své době ^^
    Asi tedy nežiju, protože na Oscara Wilda jsem ještě nesáhla i když mně k tomu hodně lidí nutí, skoro násilím :D ale já se do toho jednou pustím, jednou, jednou, jednou...
    Od Cucuie jsem četla Papriku o těchto prázdninách. Opravdu je to kvalitní četba, to se musí říct. Ale ohledně poválečné a válečné japonské literatury mám v oblibě sbírku Bláznivý drak od Umezakiho :) a ještě, když se posuneme trochu posuneme na pevninu, stojí za zkoušku i Jarní hlasy z období Kulturní revoluce. Máš dobrý výběr a vkus :)

    OdpovědětVymazat
  6. Ježiši, nechápu, jak se ti mohl líbit Obraz Doriana Graye :( já jsem to teda málem nepřelouskala. Ale zase když jsi to četla v angličtině, tak to třeba bylo lepší. :)

    OdpovědětVymazat