1. 7. 2014

Top Ten OCD Bookish Habits

Zdravím! Je tu další článek do Top Ten Tuesday a dneska to bude méně knižní (i když pořád knižní) téma. Dneska se pustím do Top Ten OCD Bookish Habits. Abychom si rozuměli, rozhodně si o sobě nemyslím, že mám OCD. Kdybyste viděli můj pokoj, pochopili byste proč. Ale jediné místo, kde mám pořádek, je knihovna. Takže asi tak.







1. Vždycky potřebuji záložku. 
Jedna věc je, že si nikdy nejsem schopná zapamatovat stranu, kde jsem skončila, ale přiznám se, že podle mě prostě vypadá kniha se záložkou líp. Čtená. Člověk ví, kde přesně je, jestli ve čtvrtině, v půlce, což se docela špatně odhaduje, pokud záložku nemáte. Jsem na záložky trochu (hodně) úchylná, ale na druhou stranu používám jen asi dvě nebo tři a zbytek mi prostě leží na poličce. Má nejoblíbenější je krásná, skvělá, dřevěná a z Japonska.

2. Nepůjčuji knihy. 
Nikdy a nikomu. Zvlášť od doby, kdy jsem si začala kupovat paperbacky v angličtině.
Abych to vysvětlila, pokaždé, když jsem někomu půjčila knihu, se mi vrátila nějak poškozená. A v jednom případě dokonce politá. Poslední hřebíček do rakve bylo, když jsem knížku půjčila známé, která si asi myslí, že paperbacky se přečtou a vyhodí. To byla největší chyba mého života. U Nočního cirkusu mám asi desetkrát zlomený hřbet, nějaké stránky skoro vypadávají a někde jsou natržené. A neříkejte mi, že nejde přečíst paperback bez toho, aniž byste ten hřbet ohnuli. Protože to jde. Když dočtu knížku já, vždycky je v tom samém stavu, v jakém jsem jí koupila. Nebo tak alespoň vypadá. Dobře, nechápu, jak někdo může zničit vlastní knížku, ale je to jeho věc. Ale ničit cizí knížky?
Jak vidíte, ještě teď mě to žhaví doběla, takže radši přejdu k dalšímu bodu. :D

3. Nemůžu mít doma zničenou knížku.
Pokud je stará, tak proč ne, s tím se počítá. Jenže třeba právě ten Noční cirkus mě hrozně moc štve, takže si budu kupovat nový. Už několikrát jsem to takhle udělala a vážně nejsem spokojená do doby, kdy držím v ruce krásnou, novou a nezničenou knížku. Možná je to trochu nesmyslné, ale jak už jsem zmínila předtím, ničení knížek mě štve. Hodně.

4. Nejradši nakupuji online. 
Ano, kamenné knihkupectví je sice super, ale jen ve chvíli, kdy si jdu pro nějakou knížku jen tak. Což se poslední dobou stávalo hodně málo. A když už, tak musím do Prahy nebo do Brna. Jenže je tu jeden problém. Není to tak, že bych neměla ráda lidi... no, možná je, ale o tom třeba jindy. Jednoduše, trpím. V tramvaji, ve vlaku, všude, kde jsou lidi a já se tam s nimi musím mačkat víc než pět minut. Jednak na to nejsem zvyklá, jednak jsem prostě radši zalezlá doma a počkám si na balík.

5. Nad výběrem strávím hodiny.
A to z jednoduchého důvodu. Když už si vybírám nějakou knížku, samozřejmě chci, aby měla hezkou obálku. Takže vždycky hledám různá vydání. Většinou má volba padla na britské obálky, ehm ehm. Pokud jsou všechny stejné, jdu do té nejlevnější. A vždycky to musí být paperback. Hardbacky jsou fajn, ale většinou mají přebal.

6. Nenávidím přebaly.
Přebaly jsou zlo! A upřímně, nikdy jsem nepochopila jejich účel. Že bude knížka hezčí? To by byla, kdyby to, co je na přebalu, tiskli rovnou na obálku! Dobrým důkazem je třeba Marina, kterou vydalo CooBoo. Nemá přebal a je to vážně kráska. Jediný opravdu hezký přebal má Kodžiki, a i ten mě štve, jenže kdybych ho sundala, ta knížka bude prostě hnusná. Jako jediná výjimka mě napadá Kruh od Koji Suzukiho. Tam je přebal stoprocentně horší než obálka.

7.  Potřebuji čaj.
U čtení většinou nejím (nechci si knížku zapatlat), ale čaj nikdy nemůže chybět. Nikdy, nikdy, nikdy. Hlavně černý Earl Grey, nebo takový ten typicky anglický a hrozně silný čaj. V podstatě nesladím, přidávání čehokoliv do čaje mi přijde jako barbarství. Pak taky můžu japonskou senču, která je prostě boží.

8. Když něco čtou ostatní, prostě potřebuju vědět, co to je. 
Nejhorší je, když jedete ve vlaku, asi o tři sedadla dál sedí naproti vám váš bývalý třídní a něco čte. A vy prostě chcete vědět, co to je. Jenže známe se, takže určitě uhodnete, že vstát a zeptat se je to poslední, co mě napadlo. Kdykoliv někdo něco hraje/poslouchá/whatever, je mi to úplně ukradené, ale jak jde o knížky... S knížkou mě rozmluvil úplně každý. :D

9. Všude s sebou tahám knížky. 
A to myslím vážně. Hlavně poslední dva roky bez knihy neodejdu z domu, hlavně co se týče školy. Pokud nemám co dělat, prostě otevřu knihu. Nudím se při hodině? Otevřu knihu. Je přestávka? Otevřu knihu. A nikdy se nestane, že bych zažila trapné ticho, protože ho nevnímám - čtu si. Občas si vezmu i dvě, protože nemůžu mít moc lehkou tašku, mám pak pocit, že jsem něco zapomněla. Má to jedinou nevýhodu - nemůžu číst po cestě do školy.

10. Čtení ve vlaku. 
Tady asi není moc co dodat. Jakmile jsem ve vlaku, musím číst. Jsem úchylná na čtení ve vlaku. V žádném jiném dopravním prostředku se nečte tak dobře. A Rowlingová v něm vymyslela Harryho Pottera!

Žádné komentáře:

Okomentovat