1. 8. 2014

[RECENZE] Potopa

Originální název: Flood
Autor: Stephen Baxter
Překladatel: Radim Klekner
Vyšlo: 2011
Nakladatelství: BB/art
Počet stran: 456
Formát: Hardback
Anotace: Ocitne se naše civilizace za třicet let pod vodou? Rok 2016. Další vlhké léto, další rok plný bouří a přílivových vln. Tentokrát ale protipovodňová bariéra na Temži povolí a střed Londýna je zaplaven. Voda ustoupí a život jde dál, ekonomika se začíná vzpamatovávat, zatímco obyvatelstvo sleduje zprávy o dalších záplavách odehrávajících se po celém světě. A pak začne mořská hladina znovu stoupat. A stoupá dál.
Lily, Helen, Garry a Piers jsou rukojmí propuštění na svobodu po pěti letech zajetí ve Španělsku. Vracejí se do Británie a dozvídají se o prvních projevech potopy přímo biblických rozměrů Hladina moří začíná stoupat závratnou rychlostí. Svět mizí ve vlnách. Začíná zoufalý závod s časem s cílem zjistit, co se vlastně děje. 




V rámci přípravy na knihu The Long Earth jsem si říkala, že bych si mohla od Baxtra přečíst nějakou knihu. V naší městské knihovně se objevil Knihoběžník a taky tahle knížka. Okamžitě mě překvapilo, jaká je to bichle, takže jsem se vážně těšila, až si jí otevřu.

Těžko říct, do jakého žánru se vlastně Potopa řadí. Databáze knih říká science fiction, já osobně říkám spíš dystopie. Téma knihy mě zaujalo hned na poprvé. Stephen Baxter je přesně ten typ autorů, který ví, o čem píše a hledá odpovědi na otázku "Co kdyby..?". Protože příběh začíná v roce 2016 a končí o pár desítek let později, je to trochu něco jiného než knihy Paola Bacigalupiho nebo třeba Hunger Games.

I když se Baxter snaží všechno pečlivě a do detailu promyslet, jeho teorie o tom, jak postupně stoupá hladina oceánu, má jeden zásadní nedostatek, to mi ale došlo až na konci a protože i když jsem hrozný hnidopich mi taková chyba v knize zas tak nebaví (můžu si jí taky prostě odmyslet, žejo). Navíc, líbily se mi všechny vědecké termíny, armáda, bylo vidět, že všechno víceméně funguje jak má a bez hrozby, že se něco takového může stát, by to nebylo ono.

Co se týče postav, je jich opravdu hodně. Hlavní čtyřka si prošla docela drsným zajetím v Barceloně a vrátili
si do normálního života přesně ve chvíli, kdy vypukly všechny záplavy a katastrofy, proti kterým vypadají zemětřesení a tsunami v Japonsku jen jako taková malá legrace. Lily, která se v knížce vyskytuje nejvíc, byla vážně sympatická žena, společně s Piersem jedna z nejlepších postav.

Velkým plus téhle knihy je propracovanost. Autor opravdu myslel úplně na všechno - lidstvo kolabuje, všude plavou odpadky, zvířata vymírají. Atmosféra je čím dál temnější, voda stále stoupá, rozvíjí se kanibalismus a dějí se strašné věci po celém světě, na které bych se ani neodvážila pomyslet. Baxterův postoj k naší současné společnosti se zdá být poměrně kritický vzhledem k tomu, že šanci na přežití dává jen těm nejbohatším a jejich přátelům.

Jedinou větší výhradu mám k překladu. Nevyžaduji žádnou bohemistiku, ale bylo by fajn, kdyby překladatel uměl alespoň česky. Ale na konci věty, asijatské rysy a podobné perličky. Když už ne překladatel, alespoň korektor by s tím měl něco dělat. Četla jsem jí po několika knihách v angličtině a otrávila mě natolik, že jsem se k nim zase na nějakou chvíli vrátila.

Hodnocení
Potopa pro mě byla velmi příjemným překvapením, hned jsem si do svého wishlistu zařadila volné pokračování, The Ark (samozřejmě anglicky) a pak nějaké další knihy. Dala jsem jí sice jenom čtyři hvězdičky z pěti, ale byla jsem opravdu moc ráda, že jsem na Potopu narazila, protože po všech těch knihách typu Hunger Games je to osvěžující a příjemná změna - pořádná dystopie/sci-fi stále existuje.

Žádné komentáře:

Okomentovat