23. 9. 2014

[RECENZE] The Long Earth

Autor: Terry Pratchett, Stephen Baxter
Nakladatelství: HarperCollins
Vyšlo: 19. června 2012
U nás: Talpress, 2013
Počet stran: 336
Formát: Paperback
Anotace: 1916: The Western Front. Private Percy Blakeney wakes up. He is lying on fresh spring grass. He can hear birdsong, and the wind in the leaves. Where has the mud, blood and blasted landscape of no-man's-land gone? For that matter, where has Percy gone?
2015: Madison, Wisconsin. Police officer Monica Jansson is exploring the burned-out home of a reclusive--some said mad, others allege dangerous--scientist who seems to have vanished. Sifting through the wreckage, Jansson finds a curious gadget: a box containing some rudimentary wiring, a three-way switch, and...a potato. It is the prototype of an invention that will change the way humankind views the world forever.
The first novel in an exciting new collaboration between Discworld creator Terry Pratchett and the acclaimed SF writer Stephen Baxter, The Long Earth transports readers to the ends of the earth and far beyond. All it takes is a single step.



Tuhle knihu jsem si koupila už během jara, kdy jsem se do ní sice pustila, ale tehdy jsem ještě neměla zrovna náladu na science fiction. Udělala jsem dobře, protože přes léto jsem přečetla další knihy od Pratchetta a Baxtera, tím pádem jsem mohla srovnávat. Jestli váháte nad přečtením, rozhodně doporučuji přečíst nějakou mou dřívější recenzi, třeba na Pyramids (Pratchett) a Potopu (Baxter). Dřív jsem se spolupráce dvou autorů poměrně bála, ale po skvělou zkušeností s Good Omens jsem se na Dlouhou zemi vrhla s vervou.

Nemusím vám snad vykládat, jak geniální je zápletka téhle knížky. Rozjezd je sice trochu pomalý, ale je to nutné pro pochopení všeho, co se od vynalezení stroje s názvem Stepper událo. Nicméně po prvních sto stranách to začne být opravdu zajímavé. Pro mě hotový bookgasm. Joshua Valentiné, zvláštní člověk, k tomu se ale ještě dostanu, cestuje s existencí jménem Lobsang ve vzducholodi, která neobsahuje kov, cestují do hloubi Dlouhé země z Datum Earth, naší Země, a objevují, co se dá.

Pokud se bojíte spolupráce těchto dvou, musím vás ubezpečit, že není proč. Oba autoři mají sice
úplně odlišný styl, ale každý do knihy přinesl to nejlepší z jeho psaní. Baxter jeho přesnost, svědomitost a skoro až neskutečné umění promyslet každičký detail, takže kniha působí věrohodně. Pratchett jeho úžasnou fantazii, smysl pro humor a naprosto jedinečný styl.

Vzniká z toho science fiction, kterou si musí zamilovat snad každý fanoušek alespoň jednoho z pánů. Baxter je mistr na detaily, takže kniha působí svým způsobem věrohodně. To je jeden z důvodů, proč tuhle knihu doporučuji vždy, když padne téma knihy. Objevování nových věcí, nekonečné možnosti, ale i lidská povaha, která se tu naprosto typicky projeví.

Hlavní postavy jsou tu maličko netypické. Nečekejte hlavního hrdinu inteligentního svalovce, jehož vybělené zuby svítí na kilometry daleko, žádnou lásku až za hrob a podobné věci, které se v knihách vyskytují. Joshua je přesně ten typ člověka, kterému by se většina populace vyhýbala obloukem. Miluje ticho a klid, nepotrpí si na společnost ostatních lidí. V téhle věci jsem se s ním dokázala dokonale ztotožnit, sama taky nejsem úplně nejspolečenštější typ.

A pak je tu Lobsang. Počítač, který v sobě obsahuje reinkarnaci tibetského mechanika. Nemožné? V téhle knize ani náhodou. S jeho postavou jsem občas měla trochu problémy. Je skvělý, to ano, ale za některé jeho průpovídky bych mu nejradši jednu pořádnou vlepila. Jenže bez Lobsanga a jeho kočky by to prostě nebylo ono.

A obálka! Ta je prostě nádherná. Netuším, kdo jí má na svědomí, ale rozhodně mě potěšilo, když jsem se dozvěděla, že jí podobně zpracují i v českém vydání. To bylo od Talpressu velmi moudré rozhodnutí. Pokud se vám líbí ta první, podívejte se na druhý a třetí díl, ty jsou ještě krásnější. V knize ilustrace nenajdete, ale to v žádném případě nevadí, můžete zapojit vaší fantazii, což je u Dlouhé země rozhodně potřeba.

Co se týče úrovně angličtiny, já s ní v žádném případě problém neměla, vlastně jsem použila slovník jen jednou, ale pro začátečníky jí rozhodně nedoporučuji. Některá slova, případně slovní spojení, mohou být problém a nemůžete si dovolit vypustit nějaký odstavec, protože pro porozumění ději je to naprosto zásadní. Nicméně, jak říkám v každé recenzi, pokud máte na The Long Earth chuť, určitě se do ní pusťte.

Hodnocení
Nenašla jsem snad nic, co by se mi na téhle knize nelíbilo, je to jedna z nejlepších science fiction, ne-li nejlepší, které jsem v tomhle roce četla. Nemůžu vám říct ani jedno mínus. Sice to není čtení pro každého, ale já rozhodně mezi cílovou skupinu patřím a pokud vás tenhle žánr zajímá, určitě si jí oblíbíte i vy. Na GoodReads jsem jí, neočekávaně, dala pět z pěti hvězdiček. A nemohla bych jinak. Zamilovala jsem si jí tak, že jsem musela okamžitě objednat další díl.

2 komentáře:

  1. Miluju tuhle knihu. Jsem pak zvědavá, co řekneš na dvojku. Mě to šlo celkem ztuha. Ale jako špatná rozhodně nebyla.

    OdpovědětVymazat
  2. Taky jsem se do Long Earth beznadějně zamilovala. Dvojku ještě objednanou nemám, děsím se pak čekání na to, až vyjde trojka ve stejným formátu, protože v jiným si ji objednávat nechci. =D Popravdě, s Lobsangem jsem problém neměla nikdy, je to přesně ten typ postavy, co mně dokonale sedne... =D

    OdpovědětVymazat