30. 10. 2014

[RECENZE] The Long War

Autor: Terry Pratchett, Stephen Baxter
Nakladatelství: Corgi Books
Vyšlo: 5. června 2014
U nás: Talpress, 2014
Počet stran: 512
Formát: Paperback
Anotace: A generation after the events of The Long Earth, mankind has spread across the new worlds opened up by Stepping. Where Joshua and Lobsang once pioneered, now fleets of airships link the stepwise Americas with trade and culture. Mankind is shaping the Long Earth - but in turn the Long Earth is shaping mankind... A new 'America', called Valhalla, is emerging more than a million steps from Datum Earth, with core American values restated in the plentiful environment of the Long Earth - and Valhalla is growing restless under the control of the Datum government...
Meanwhile the Long Earth is suffused by the song of the trolls, graceful hive-mind humanoids. But the trolls are beginning to react to humanity's thoughtless exploitation... Joshua, now a married man, is summoned by Lobsang to deal with a gathering multiple crisis that threatens to plunge the Long Earth into a war unlike any mankind has waged before.



Na Dlouhou válku jsem se těšila příšerně dlouho, vlastně od doby, kdy jsem dočetla jedničku, A jak už určitě víte ze sociálních sítí, psychicky jsem čekání nevydržela a vrhla se na ní. Pokud mě sledujete na GoodReads, asi si dokážete představit, jak moje čtení vypadalo. Jednoduše, když už jsem The Long War otevřela, nemohla jsem se od ní odtrhnout.

Začínáme asi deset let poté, co skončila první kniha. Pár postav přibylo, některé se změnily, některé vůbec. Ale změnila se i Dlouhá země. Lidstvo s sebou přineslo spoustu problémů, které je potřeba vyřešit, a proto se na scéně objevuje například Maggie Kauffman, kapitán vzducholodi Benjamin Franklin, nebo reverend Nelson Azikiwe. A pozor, Číňané chystají expedici, podobnou té Joshuově a Lobsangově, tentokrát ale na druhou stranu Dlouhé země.

Obrovské plus dávám za to, s jakou lehkostí přibyly nové dějové linie. Postavy jsou propracované úplně stejně jako ty staré, které se v Dlouhé válce vyskytují také. Nejsympatičtější mi byla Maggie Kauffman, která to měla v hlavě srovnané a ačkoliv měla představovat jakousi prodlouženou ruku americké vlády, nikdy zvou moc nezneužila a v podstatě ze své lodi udělala právní poradnu.

Lobsang. S potěšením jsem zjistila, že jsem si ho v druhé knize neskutečně oblíbila. Jednak těch deset let udělá své, jednak si na sebe tak trochu upletl bič. Pořád má, samozřejmě, prsty ve všem, co se kde šustne. Ovlivňuje snad všechny postavy a všechny dějové linky. Pomalu, nenápadně, ale dělá to. Pořád je ale stejně vtipný a úžasný, takže za Lobsanga rozhodně palec nahoru.

Styl, kterým je kniha napsaná, se také maličko změnil. Mám pocit, že pánové ještě vybrousili svůj styl, zvykli si na sebe a ačkoliv je to více Baxterovská sci-fi, několik Pratchettovských vtípků tu taky najdete. Jak už jsem říkala v recenzi na první díl, nečekejte nic podobného Zeměploše, protože Dlouhá země je jiná, nová a unikátní.

Velké, vlastně monstrózní plus dávám za to, že autoři konečně představili víc Zemí. Po prvním díle jsem si říkala, že by bylo fajn, kdybychom se na ně podívali trochu detailněji, a moje přání se mi splnilo. A tentokrát nejen na západě, ale i na východě. Opeřený tyranosaurus, inteligentní želvy, něco jako klokani. Jednoduše, pro nové živočišné druhy ve vymyšlených světech skoro dýchám a je to jeden z důvodů, proč jsem prostě musela číst dál. V tomhle ohledu byla samozřejmě nejlepší čínská expedice na východ, která mě neskutečně bavila.

A hlavně musím vychválit konec. Posledních sto stránek jsem jen zírala a nechápala, co se to tam sakra děje. Musela jsem číst dál a dál, ačkoliv jsem pomalu umírala vyčerpáním. Spoustu překvapivých nových faktů, zvratů a hlavně poznání, že Dlouhá země není jen obrovské hřiště pro lidi a není taková, jak na první pohled vypadá. Autoři si také skvěle pohráli s lákáním na další díl. Jak už jsem se zmínila na GoodReads, konečně vím, co odpovědět na otázku, ke kterému autorovi cítím lásku a nenávist zároveň.

Co se týče angličtiny v téhle knize, opět nedoporučuji začátečníkům. Já se přiznám, že jsem slovník nevytáhla ani jednou, a to ze tří důvodů. Jednak jsem rozuměla, jednak jsem nehorázně líná cokoliv hledat, ale hlavně mě knížka natolik pohltila, že bych si pravděpodobně nevšimla nějakého slovíčka, kterému nerozumím. Rozhodně se nebojte, ačkoliv je to hard science fiction, nějaké odborné popisy čehokoliv, u čeho byste museli zuřivě listovat slovníkem, se nekonají.

Hodnocení
Myslím, že nemusím říkat, že kdybych mohla, dávám téhle knize miliardu hvězdiček. Na GoodReads jsem se nicméně spokojila s pěti hvězdičkami z pěti, zařazení do nejlepších knih tohohle roku a do nejlepších knížek vůbec. Takže? Čtěte tuhle sérii, protože je to jedna z nejlepších science fiction vůbec.
Řekla bych, že o The Long War budu mluvit ještě hodně, hodně dlouho. Nemůžu se dočkat dalšího dílu, i když si počkám, protože sice Dlouhý Mars už vyšel, ale ne u Corgi a já chci, aby mi díly pasovaly, takže je možné, že si koupím E-knihu a pak až ten paperback. Nicméně, nakonec přidávám krátkou ukázku, která mě osobně vyrazila dech. Je možné, že je tam miniaturní spoiler, takže jen na vlastní nebezpečí, hlavně pokud jste nečetli jedničku.

____

Maggie grumbled to herself. Plucking up her courage, she raised the troll-call and said clearly into its mouthpiece, 'My name is Maggie Kauffman. Welcome abroad the Benjamin Franklin.' A liquid warble accompanied her words. The trolls seemed to snap to attention. They stared at her, mouths open, eyes wide. 
She pointed to herself. 'Maggie. Maggie...' 
Marjorie grabbed back, apparently attempting to find a label for her. 'Friend / Grandmother / interenting stranger...' 
It was 'grandmother' that flabbergasted Maggie. Grandmother! How human was that? And was that how they saw her relationship to her crew, that she was the old woman looking after all the little children? Well, they were mostly younger than here... 
She boldly walked to the trolls, where they sat huddled in a corner of the cabin, and sat on the carpet with them. 'I'm Maggie. Maggie... Well, you're right. I have no husband. No mate. The ship is my home...' 
It seemed to her that Marjorie, the female, was looking at her sorrowfully, with soulful brown eyes. With extreme care, a hand like a leather shovel gently touched Maggie's. Maggie felt she had no choice but to move closer, and she felt huge arms close around her. 
Carl, meanwhile, got hold of the ocarina and experimented until he fould a way to say, 'Peppermint.'
That was how was Maggie found in the morning, coming awake as a crewman, very, very gingerly unwound his Captain from the snoring trolls. 

3 komentáře:

  1. Kdyby mě někdo hledal, sedím v koutku, kývám se dopředu a dozadu a kňučím. Kruci, já tu pitomou knížku dostanu až k Vánocům, a kvůli zkouškovýmu ji nebudu moct hned číst, UÁH! =D Ehm, jo. Ale zas, aspoň nebudu tak dlouho čekat na tu trojku, že ano... =D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je rozhodně výhoda! :D Jak se znám, budu každému na potkání vykládat, jak The Long Mars vyjde až v dubnu. :D

      Vymazat
  2. Zatím jsem přečetla první půlku Dlouhé země a strašně moc se mi to líbilo (a to vážně říkám jen výjimečně). Pratchetta mám ráda už dlouho, ale tímhle si u mě ještě polepšil. Jestli bude Dlouhá válka ještě lepší, nebude si už mít kam polepšovat...

    OdpovědětVymazat