13. 1. 2015

[RECENZE] Guards! Guards!

Autor: Terry Pratchett
Nakladatelství: Corgi Books
Vyšlo: 2012
U nás: 1995, Talpress
Počet stran: 432
Formát: Paperback
AnotaceInsurrection is in the air in Ankh-Morpork. The Haves and Have-Nots are about to fall out all over again. Captain Sam Vimes of the city’s ramshackle Night Watch is used to this. It’s enough to drive a man to drink. Well, to drink more. But this time, something is different – the Have-Nots have found the key to a dormant, lethal weapon that even they don’t fully understand, and they’re about to unleash a campaign of terror on the city. Time for Captain Vimes to sober up.





Končí období abstinenčních příznaků a konečně přichází čas na čtení dalšího zeměplošského románu! Na tuhle knihu jsem čekala jako na smilování. Už v pořadí šestá kniha mě zaujala opravdu hodně, a to nejen tím, že snad každý mi Noční hlídku vychvaloval, ale i přečtením anotace, která, jak musíte uznat, je skvělá a typicky pratchettovská. Tentokrát si Terry Pratchett pořádně rýpne do snad všech typických fantasy klišé. Právoplatní králové, Hlídka, draci a mnohé další.

Musím říct, že jsem sice nevěřila, že tahle kniha bude tak skvělá, a opět se ukázalo, že podceňovat Discworld se prostě nevyplácí. Na čtyř stech stranách se nachází jednak zvláštní klišoidně-originální zápletka, jednak spousta vtípků a referencí na klasickou fantasy, že jakmile člověk uklidní bránici, okamžitě se objeví nějaká další situace, která vás donutí přečíst danou stránku ještě minimálně dvakrát.

'A book has been taken. A book has been taken? You summoned the Watch,' Carrot drew himself up proudly, 'because someone's taken a book? You think that's worse than murder?'
The Librarian gave him the kind of look other people would reserve for people who said things like 'What's so bad about genocide?'

Co se samotných postav týče, Sam Vimes by se svou geniálností směle mohl rovnat Granny Weatherwax (Bábi Zlopočasné), ačkoliv jsou oba dva jiní, mají jisté znaky společné. Snad nejvíce jsem na něm ocenila jeho zápal pro věc, který se sice objevil až v druhé polovině příběhu, ale na 'In my city! In my bloody city!' a zvednutí jistého orangutana-knihovníka budu vzpomínat ještě hodně dlouho.

Vimes read the words.
It hathe pleased…whereas…at the stroke of noone…a maiden pure, yet high born… compact between ruler and rulèd…
'In my city!' he growled. 'In my bloody city!'
He grabbed the Librarian by two handfuls of chest hair and pulled him up to eye height.
'What time is it?' he shouted.
'Oook!'
A long red-haired arm unfolded itself upward. Vimes’s gaze followed the pointing finger. The sun definitely had the look of a heavenly body that was nearly at the crest of its orbit and looking forward to a long, lazy coasting toward the blankets of dusk…
“I’m not bloody well going to have it, understand?” Vimes shouted, shaking the ape back and forth.
“Oook,” the Librarian pointed out, patiently.
“What? Oh. Sorry.” Vimes lowered the ape, who wisely didn’t make an issue of it because a man
angry enough to lift 300lbs of orangutan without noticing is a man with too much on his mind.

Všechny ostatní postavy ale také měly něco do sebe, od Sibyly, která byla naprosto úžasná, až po starého známéno knihovníka, ostatní členy hlídky (Carrota si prostě nemůžete nezamilovat) a konečně taky Lorda Vetinariho, což je jedna z mých nejoblíbenějších postav. Proč? Je to sice pěkný vyděrač, ale jeho genialitu mu nemůže nikdo upřít, hlavně ve Strážích. 

Styl psaní je, jako obvykle, velmi specifický a myslím, že bych ho dokázala poznat naprosto kdekoliv. Všude se to hemží vtipnými hláškami, narážkami a situacemi, po kterých vám nezbývá pomyslet si něco o genialitě a přečíst celou pasáž znovu, označit záložkou, případně rovnou někam zapsat. Hlášky z Pratchetta se prostě nezapomínají. Sice ne každý autorův román je tak vtipný, ale myslím, že stráže patří na první místa. 

“... the food was good solid stuff for a cold morning, all calories and fat and protein and maybe a vitamin crying softly because it was all alone.” 

Oproti jiným dílům zeměplochy se mi tenhle četl až podezřele lehce. Možná je to tím, že už jsem si na tuto angličtinu dostatečně zvykla, ale řekla bych, že Stráže můžu s klidným svědomím doporučit jednak lidem, kteří by rádi se Zeměplochou začali, jednak lidem, kteří si svou angličtinou ještě nejsou tak úplně jistí. Možná ne jako úplně první anglickou knihu, ale pokud už máte nějakou za sebou, nebojte se a rozhodně si Guards! Guards! přečtěte. 

Hodnocení
Jednoduše nemůžu jinak než ohodnotit plným počtem hvězdiček. Tahle kniha je neuvěřitelně vtipná, postavy sympatiské a uvěřitelné (až na hlavního záporáka, samozřejmě), od hlavních hrdinů až k anonymním obyvatelům Ankh-Morporku, kteří nikdy nezklamou svou pragmatičností a tím, že se chovají jako opravdoví lidé. Ještě musím také pochválit nádhernou obálku, která patří k poslednímu vydání. Knihu jsem si opravdu moc užila a nemůžu se dočkat, až se pustím do další v pořadí, kterou je Faust Eric

4 komentáře:

  1. Já četla od autora jen pár stránek ve škole, ale jeho styl mě celkem zaujal. Vůbec nevím, proč jsem se k němu nevrátila, ale teď to hodlám napravit.. Poslední dobou se totiž Pratchett objevuje an každém blogu a já si to nemůžu nechat ujít. :D Krásná recenze

    OdpovědětVymazat
  2. Já se musím přiznat, že knížky s Hlídkou nějak nepatří mezi moje nejoblíbenější, a zrovna u týhle konkrétní si nikdy nějak nejsem jistá, jestli jsem ji četla, nebo ne. Vždycky až po chvíli mi dojde, že jo, četla... =D Myslím, že tady je ta teorie, že 'když je pravděpodobnost něčeho milion ku jedné, tak to zaručeně vyjde', ne? =D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jop, ta pravděpodobnost tam fakt je. :D Já vůbec nechápu, kam na to Pratchett chodí, on je prostě nadčlověk. :D

      Vymazat
  3. Série Hlídek ze Zeměplochy patří mezi mé nejoblíbenější a všechny jsem si je strašně užila. Jo Vetinari, na jeho genialitu nikdo nemá a skrz všechny knížky jsem si ho oblíbila ještě víc (Going Postal, Making Money, tady taky září).

    OdpovědětVymazat