23. 1. 2015

[RECENZE] Inkvizitor

Autor: Vladislav Vlček
Vyšlo: 2014
Nakladatelství: Brána
Počet stran: 254
Formát: Paperback
AnotaceInkvizitor Harald MacGowan sloužil Bohu jako inkvizitor. Byl to on, kdo chránil lidi před čarodějnicemi a jinými nečistými silami - s nasazením a vášnivým smyslem pro povinnost. O tom byl přesvědčen. Ale, objektivně vzato, taky to byl pěkně sadistický zlý parchant a bratr jedné z jeho obětí přešel od úvah k činu a vyzdobil jeho vnitřnostmi podlahu. Před smrtí Haralda uchrání tajemné společenstvo. Pod vedením svých zachránců a učitelů začne skutečně chápat, co je dobro a co zlo, ač má výuka mnohdy velmi nepříjemnou formu. Dostává druhou šanci, ale na cestě za svým vykoupením bude muset překonat řadu překážek a nepřátel nadaných značnými schopnostmi a minimem lidskosti či morálky. A dost možná zaplatí i cenu nejvyšší. Inkvizitor je román, který v sobě spojuje to nejlepší z moderní české akční fantasy a cit pro historické prostředí. Jeho hrdinové prochází napříč světem i časem a poznávají lásku, smrt i vykoupení. Za pomoci zbraní a násilí, ale i laskavosti a soucitu, bojují za jednu z mála věcí, která má opravdu smysl.




Na Inkvizitora, prvotinu (myslím?) českého autora Vladislava Vlčka jsem narazila jen pouhou náhodou, opět v knihovně. Začínám sdílet Gaimanův názor ohledně knihoven a knihovníků, protože to opravdu považuji za osud - byla by rozhodně škoda, kdyby se mi tahle kniha nikdy nedostala do rukou a jsem opravdu ráda, že jsem měla tu čest jí číst.

Zpočátku jsem byla trochu, tedy vlastně hodně, skeptická. Nevím, v jaké míře autor psal předtím, případně jaké knihy čte a podobně, nicméně mi začátek přišel neskutečně klišoidní a hlavně nepravděpodobný. Připomněl mi již dříve recenzovaný první díl Agenta JFK. Náš inkvizitor Harald, původně pořádný prasák, unikne smrti jen o vlásek a zázračně se stane vyvoleným. Jako bonus k novému životu dostane také tělo kulturisty (ehm... vážně?) a slovník, za který by se nemusel stydět průměrný dlaždič.

A to je, prosím, jen začátek. Ostatně, jako největší autorovo mínus, které je možná zapříčiněno jistou nevypsaností, je naprostá absence popisu postav. Ztrácela jsem se v nich, a to tak že hodně. Harald, Benedikt a Ray byli jediní, kteří mi utkvěli v paměti. O těch ostatních jsem se snad dozvěděla jen to, že jsou to korby, které to umí s mečem, případně střelnou zbraní. Za mě by tedy neškodilo knihu o pár stránek natáhnout a věnovat jednotlivým charakterům (a hlavně nějakým hlavním znakům) trochu více prostoru.

Ono s těmi popisy obecně jsem měla problém. Doteď netuším, jak vypadá hrad. Jistě, já si umím
představit takový skotský hrad, ale pro mnoho lidí jsou to prostě jen takové Bradavice pro mlátičky. Jak vypadal uvnitř? Jak to chodilo se správou? A kde vlastně přesně ležel? Ono Skotsko je dost široký pojem a vzhledem k faktu, že kniha je psána z pohledu hlavní postavy, pochybuji, že Harald nevěděl, kde to od teď vlastně bydlí.

Přesně takhle mi Harald a spol. chvílemi připadali.
Dobře nebo špatně?
Naposledy si musím rýpnout do jedné věci. S tím má ale podle mě problém většina začínajících autorů, včetně mě. Nemůžu si pomoct, ale mám pocit, jako by se autor rozhodl ignorovat fakt, že Harald přichází ze středověku a bez sebemenšího problému tak náš hrdina střílí ze zbraní, řídí helikoptéru, kouká na filmy a odkazuje na ně, plus na počítačové hry, a najednou se ve zbraních vyzná jako nikdo jiný. Možná je to jen ukázka autora, který má velmi silnou vášeň pro další věci, než je psaní a knihy, například motorky.

Kromě toho, že jsem celou dobru jen rýpala a rýpala, budu taky chvíli chválit. I přen výše zmíněné nedostatky a velmi, ale velmi silný dojem, že se tahle kniha v podstatě skládá z Mary a Gary Sue, kteří s naprostým přehledem dobíjí hlavního záporáka způsobem, který mě donutil pochybovat, jestli to nebylo jen nějaké nedorozumění, se mi Inkvizitor četl dobře. Díky absenci popisů ve větší či menší míře děj ubíhá pořád dopředu. Vždyť i já jsem ho louskala jen dva dny! Velké plus také dávám za nadprůměrně realistický popis boje. Hrdinové se dooprav zraní, nebo umřou, žádné duhy ani poníci, pěkně stříkající krev (a do toho dost peprné výrazy).

Hodnocení 
I přes absenci popisů, nezodpovězených otázek a nerealistického přenosu do budoucnosti, i přes to, že jsem občas měla dojem, že čtu středověkou verzi Expendables, jsem si tuhle knihu opravdu užila. Harald mi ke konci začal být relativně sympatický, i když víc jsem si oblíbila Benedikta. Na prvotinu (což podle mého průzkumu asi je) je tahle kniha docela dobrá. Ovšem konkurence je tvrdá, takže uděluji tři a půl hvězdičky z pěti. I nadále budu autora sledovat a pokud se rozhodne vydat něco dalšího, rozhodně si to přečtu.

Žádné komentáře:

Okomentovat