25. 1. 2015

[RECENZE] Plástev jedu

Autor: Josef Pecinovský
Vyšlo: 2014 (1. vydání 1990)
Nakladatelství: Epocha
Počet stran: 322
Formát: Paperback
AnotacePředstavte si svět, který je tak přelidněný, že celý povrch kontinentů je zastavěn do výšky několika set metrů, představte si svět, kde většina lidských bytostí pozbyla vlastní vůli a žije jen proto, aby pracovala a regenerovala své síly, představte si svět, v němž je společnost ostře rozdělena na pracující a vyvolené, představte si svět, který tak připomíná strukturu úlu, že se zde pro běžné pojmy používají slova trubec, dělnice, plástev, královna… Jaký může být osud jedince, který se omylem dostane do soukolí nestvůrného systému, ale také jaký může být osud vyvoleného, který se vzepře zavedeným pořádkům? Podaří se uniknout z nestvůrného bahna plástve? Podaří se prorazit tím nestvůrným systémem násilí, byrokracie a zvůle, kde není místa pro soucit a lásku?



Pokud mě sledujete pravidelněji, určitě víte, že poslední dobou se pouštím stále více do českých autorů. Právě proto jsem si nemohla ujít příležitost získat svůj první výtisk knihy z edice Pevnost, navíc od autora, o kterém jsem neměla ani tušení. A setkání s Pláství jedu bylo přímo osudové. Česká dystopie, sice staršího data, ale taková, která se může směle rovnat těm zahraničním.

První věc, která mě zaujala, je svět, který rozhodně nepostrádá originalitu. Lidé strukturují společnost do jakýchsi pláství, kde existují otroci, trubci a dělnice, speciálně „vyšlechtění" k práci, a vyvolení, nejvyšší, nejmocnější vrstva. Všechno funguje, jak má, dává to smysl a nestane se, že bych přerušila čtení a začala pochybovat o tom, co a jak funguje a nefunguje, což se mi u jiných, modernějších dystopií stávalo poměrně často.

Samotný styl psaní mi sedl perfektně. Děj ubíhá velmi příjemným tempem, zvraty přichází prakticky neustále, ale ne tak, že vám z toho div nevybouchne mozek. Ve třech čtvrtinách knihy jsem se opravdu nemohla odtrhnout a musela jsem číst pořád - doma, ve škole pod lavicí, na cestě domů. Bohužel na úkor konce, který běžel stále ve stejném tempu a proto na mne působil dojmem, že ten rozhodující úsek prostě chybí. Stalo se mi to, co by se stávat nemělo - přemítla jsem stránku a s mírně povytaženým obočím se sama sebe ptala, jestli je to opravdu konec.

V knize se střídají celkem dvě hlavní postavy. Majo a Mon Lester. Oba dva toho mají poměrně hodně společného, ale zároveň odlišně přemýšlí, což činí děj mnohem zajímanější. Trubce jsem si opravdu oblíbila a bylo mi líto, když se příběh náhle plně soustředil na Mona Lestera, přičemž Majova linie měla stejný problém jako konec knihy - vůbec na mě nezapůsobila a donutila mě pochybovat, jestli první třetina knihy měla vůbec smysl. Na druhou stranu jsem se s oběma skvěle sžila. Oproti jiným knihám působili opravdu lidsky - dělali chyby, občas přemýšleli, jestli to, co dělají, má vůbec cenu, a vůbec nešlo o žádné perfektní superlidi, jak je tomu v jiných knihách často zvykem.

Ani vedlejší postavy nemají závažnější chyby a jediné, co mohu vytknout, je Zwada. Pokud jsem říkala, že hlavní postavy působí reálně, u téhle si nejsem úplně jistá. Jistě znáte ten pocit, když v knize narazíte na někoho, u koho můžete předpokládat každý (druhý) krok. Zwada je prostě příliš záporák. Pořádné sobecké prase toužící jen a jen po moci. Nicméně uznávám, že dosadit do Plástve kohokoliv jiného by působilo zvláštně a i Zwada měl své slabé stránky, sice dost typické, ale i přesto jsem si ho dokázala, v rámci možností, oblíbit.

Co musím vyzdvihnout je rozhodně grafická stránka téhle knihy. Obálka je prostě perfektní, ilustrátorům skládám velkou poklonu. Jediný vad na kráse jsou asi tři chybky jako chybějící písmenko nebo uvozovky, ale pokud nejste, stejně jako já, obrovský hnidopich, a podobných drobností si nevšímáte, vadit vám to snad nebude. I já jsem konec konců víc než ochotná tyhle drobnosti přehlédnout.


Hodnocení
Ačkoliv má kniha jistě své mouchy, já jsem se rozhodla hodnotit pěti hvězdičkami z pěti, prostě proto, že jsem si tuhle knihu neskutečně užila. Dokázala mě pohltit, neobsahovala žádné nelogičnosti, co se reálií týče, a postavy si mne jednoduše podmanily. Ačkoliv vím, že tahle kniha není zas tak skvělá, aby se probojovala až do těch úplně nejlepších knih za letošní rok, rozhodně patří k těm nejlepším z české literatury a těším se, až se mi do ruky dostane další díl s názvem Děti plástve.

1 komentář:

  1. Vůbec jsem o téhle knize nevěděla, ale vypadá skvěle - hlavně ten námět mě nadchl :) Skvělá recenze!

    OdpovědětVymazat