13. 3. 2015

[RECENZE] Deník bláznivého starce

Originální název: 瘋癲老人日記 (Fúten ródžin nikki)
Autor: Džun'ičiró Tanizaki
Překladatel: Antonín Líman
Vyšlo: 2006
Nakladatelství: NLN - Nakladatelství Lidové noviny
Počet stran: 128
Formát: Hardback
Anotace: Deník bláznivého starce psal Tanizaki tři roky před smrtí, přesto jde o dílo, které oplývá nevšedním humorem a až mladistvou lehkostí. Autor se v něm dokázal vysmát nejen literární kritice, která mu vyčítala sobeckost, ale i vlastním posedlostem a slabostem. Hlavní hrdina románu se na sklonku života zamiluje do manželky svého syna, jež představuje pravý opak všeho, co v jeho mládí platilo za tradiční půvab japonské ženy. Deníkovou formou psaný text však neklade staré a moderní Japonsko do nesmiřitelného protikladu, naopak: tím, že vypravěč nostalgicky srovnává snachu se svou matkou, jsou zdánlivě protichůdné vlastnosti vyrovnávány. Hrdina románu si v objektu své erotické vášně vlastně tvoří ideální ženu a snacha mu tuto roli ochotně hraje. Nejde ovšem o vztah jednoznačně perverzní či zavrženíhodný; vždyť jak napsal překladatel Antonín Líman, „nakonec si chlípného staříka, který nám mohl připadat i jako bezcitný a krutý sobec, zamilujeme, a možná mu i trochu závidíme odvahu, s jakou dokázal ze zbytků své životní síly vymáčknout rozkoš a tvůrčí radost (neboť jeho posedlý flirt se snachou vede jeho štětec a plní stránky deníku)“.



Pokračuji v prozatím úspěšném předsevzetí číst více japonských autorů, tentokrát jsem si vybrala takovou malou, příjemnou jednohubku, Deník bláznivého starce od známého japonského autora, Džun'ičira Tanizakiho. Nejde zrovna o moderní literaturu, Tanizaki zemřel v roce 1965, nicméně je to považováno za klasiku. Známější kniha je pravděpodobně Sestry Makiokovy, na které jsem slyšela jen samou chválu, ale nejprve jsem se chtěla pustit do něčeho kratšího. A jak se mi kniha líbila?

Samotný příběh je vyprávěn formou deníku. Hlavním hrdinou je starý muž, jak už je patrné z anotace, který se zamiluje do manželky svého syna. Na knize zaujme hlavně vztah mezi těmito dvěma postavami. Stařec se do Sacuko bezmezně zamiluje, jde ale spíše o vztah založený na chtíči než na emocích, a jeho snacha toho patřičně využívá. Je schopná z něho vyždímat téměř jakoukoliv sumu peněz a to jen za jeden polibek.

Od začátku mi doslova všechny postavy přišly jako příšerní lidé. Opravdu, nepoznala jsem nikoho, kdo by mi přišel sympatický, Postupem času, jak se příběh i charaktery rozvíjejí, si hlavní postavu relativně oblíbíte. Motiv smrti je v japonské literatuře poměrně častý, a hlavní hrdina této knihy se s ní vyrovnává přímo z grácií. Pokud čekáte typického důchodce, jste rozhodně na omylu.

Co se samotného příběhu týče, mě osobně velmi zaujal. Ačkoliv není nijak akční a v podstatě od začátku víte, čím to všechno skončí, přesto budete velmi často překvapeni, znechuceni, ale také budete starému muži maličko rozumět. Jelikož je Deník opravdu krátký, může to být jednohubka na jedno odpoledne, což rozhodně doporučuji, knihu si tak lépe vychutnáte.

Styl psaní mě osobně sedl, mám ráda japonské autory a myslím, že zrovna v této knize není národnost překážkou. Někomu by třeba nemusel úplně vyhovovat začátek, kde je docela detailně popsáno divadlo No. Já osobně o Japonsku něco málo vím, takže všechny detaily, co se týče kultury, jsem si náležitě vychutnávala, ale myslím, že všichni si tuhle knihu užijí stejně jako já.

Pokud byste se do knihy nechtěli pouštět, samozřejmě existuje i filmová verze z roku 1962. Je velmi těžko sehnatelná a já viděla jen kousek, takže nemůžu tolik porovnávat, ale z toho, co jsem viděla, jsou si kniha i film velmi podobné co se týče emocí, vývoje a podobně, ovšem stále doporučuji knihu.


Hodnocení
Ačkoliv mi kniha opravdu nevyrazila dech, znovu jsem se přesvědčila, proč mám japonské autory tak ráda. Psychologie země, která je nám na první pohled cizí, ale pokud se dostanete trochu pod povrch, zjistíte, že ačkoliv je tu mnoho věcí naprosto odlišných, ve spoustě věcí se také dost podobáme. Deník bláznivého starce tedy hodnotím čtyřmi hvězdičkami z pěti. Dojímavý příběh, který sice není úplně pro každého, ale mě osobně utkvěl v paměti.

2 komentáře:

  1. Taky jsem si dala podobné předsevzetí, jen ho zatím nestíhám plnit a tak mám načteného převážně Haruki Murakamiho :). Tanizakiho mám v plánu od doby, co jsem se učila na přijímačky na japanistiku, jen jsem se k němu ještě nedostala... ale navnadila si mě, tak uvidím :)

    OdpovědětVymazat
  2. Já od Tanizakiho četla právě Sestry Makiokovy, které se mi velmi líbily. Neřekla bych, že to je čtení pro každého, příběh plyne pomalu a někoho by možná mohl až nudit, je v něm ale brilantně vykreslena postupná proměna Japonska a přizpůsobování se tomu jedné tradiční rodiny, navíc všechny postavy jsou prokresleny skutečně do detailu.
    Abych ale příliš neodbočila, Deník Bláznivého starce mě zaujal a určitě si ho seženu. :)
    Také jsem si dala předsevzetí číst více japonské literatury, jednak proto, že cítím, že tam mám zásadní neznalosti a nedostatečnosti, ale hlavně proto, že postupem času jsem si japonské knihy a způsob, jakým jsou psány velmi oblíbila. :)

    OdpovědětVymazat