15. 3. 2015

[RECENZE] No and Me

Originální název: No et moi
Autor: Delphine de Vigan
Překladatel: George Miller
Vyšlo: 2010 (originál 2007)
Nakladatelství: Bloomsbury
Počet stran: 256
Formát: Paperback
AnotaceLou Bertignac has an IQ of 160 and a good friend in class rebel Lucas. At home her father puts a brave face on things but cries in secret in the bathroom, while her mother rarely speaks and hardly ever leaves the house. To escape this desolate world, Lou goes often to Gare d'Austerlitz to see the big emotions in the smiles and tears of arrival and departure. But there she also sees the homeless, meets a girl called No, only a few years older than herself, and decides to make homelessness the topic of her class presentation. Bit by bit, Lou and No become friends until, the project over, No disappears. Heartbroken, Lou asks her parents the unaskable question and her parents say: Yes, No can come to live with them. So Lou goes down into the underworld of Paris's street people to bring her friend up to the light of a home and family life, she thinks.


K téhle knize jsem se dostala úplnou náhodou, a to přes Recommendations na Goodreads, což je zázrak už samo o sobě. Nejprve mě zaujala anotace, ačkoliv contemporary moc nečtu, mám ráda příběhy neobyčejných lidí - autistů, nebo, v našem případě, dvanácti(třinácti?)leté slečně, která má víc rozumu než většina dospělých.

Co se tedy samotného děje týče, nedokážu ani napsat, jak skvělý byl. Příběh dvou docela odlišných
dívek, No a Lou, jedna osmnáctiletá bezdomovkyně, která přespává, kde se dá, a druhá třináctiletá, předčasně vyspělá dívenka s IQ kolem 160. Obě dvě ale spojuje jedno - nepříliš jednoduchá minulost a dost nejistá budoucnost. Ačkoliv jsou obě úplně jiné, potřebují jedna druhou. Tenhle vztah je vlastně na celém příběhu to nejhezčí.

S postavou Lou Bertignac jsem se ztotožnila už na první straně. Je jednoduše skvělá, nejvíce jsem si užívala všechny její myšlenkové pochody a pokusy, jako třeba když se ze složení na obalu snažila zjistit, proč všechno mražené maso chutná stejně. V knize se nachází opravdu spousta modrých myšlenek. Já si odnesla například to, že ačkoliv nám společnost říká, že něco nejde, je to nemožné, nebo se to nesluší, jsou to pokaždé jen výmluvy - všechno je možné, pokud se o to dostatečně snažíme.

“People who think that grammar is just a collection of rules and restrictions are wrong. If you get to like it, grammar reveals the hidden meaning of history, hides disorder and abandonment, links things and brings opposites together. Grammar is a wonderful way of organising the world how you'd like it to be.” 

Styl psaní je naprosto uhrančivý - příběh je vyprávěn z pohledu Lou a ačkoliv mi trvalo poměrně dlouho, než jsem knihu přečetla, rozhodně nebyl problém v tom, že by byla dostatečně čtivá, právě naopak. Když už jsem si našla čas na čtení, nemohla jsem se od No and me odtrhnout. A tak, protože jsem často četla před spaním, jsem zůstala s knihou vzhůru až do časných ranních hodin, a to taky (hlavně) ve všední dny.

Velmi překvapivá byla, alespoň pro mě, romantická zápletka. Pokud stejně jako já moc romantické knihy neoceníte, do téhle se můžete bez obav pustit, hlavně pokud jde introvert, stejně jako Lou. Protože jsme si poměrně podobné, neměla jsem ani jednou pocit, že se chová hloupě nebo pateticky, a rozuměla jsem jí. Nikdy jsem nemusela obracet oči v sloup jen proto, že se mi nějaká scéna zdála přeslazená, a to je, prosím, úspěch.

“In books there are chapters to separate out the moments, to show that time is going by and things are changing, and sometimes the parts even have titles that are full of promise—'The Meeting', 'Hope', 'Downfall'—like paintings do. But in life there's nothing like that, no titles or signs or warnings, nothing to say 'Beware, danger!' or 'Frequent landslides' or 'Disillusion ahead'. In life you stand all alone in your costume, and too bad if it's in tatters.”

Jeden z důvodů, proč jsem si tuhle knihu vybrala a později i užila, je rozhodně to, že jsem navštívila místo, kde se No et moi odehrává - Paříž. Je to nádherné město (i když, jak kde, že ano), které má jedinečnou a neopakovatelnou atmosféru - kdo ho nepoznal, nedokáže si představit, jak jiné je od ostatních hlavních měst - člověk by řekl, že má i vlastní osobnost, a o to byl příběh působivější.

Jako jeden z posledních bodů jsem se rozhodla zmínit námět. Bezdomovci žijí všude, v Praze, Paříži,
ale i Tokiu (a do Japonců by to nikdo neřekl, věřte mi). Je to globální problém a myslím, že autorka se s ním popasovala skvěle - připomíná nám, že je tu problém s lidmi, kteří to měli těžké a teď nemají kde žít, na druhou stranu zůstává objektivní a taky trochu dál od tématu - nesnaží je se shazovat, ale ani obhajovat, a proto je kniha úžasně přirozená. Sice už jsem alergická na zpracovávání témat jako jsou menšiny, případně světové války - většina filmů, které jsem viděla, často hrají na city, což mi nevyhovuje ani trochu, ale když čtete tuhle knihu, donutí vás zamyslet se nad problémem, aniž by vám vnucovala nějaký názor.

"Christmas is a lie that unites families around a dead tree covered in lightsm a lie woven of bland conversations, buried beneath tons of buttercream, a lie that nobody believes in."

Úroveň angličtiny rozhodně není těžká, i když se občas Lou zmíní o něčem odbornějším, myslím, že tahle kniha je vhodná snad pro všechny, možná ne pro někoho, kdo v angličtině ještě nečetl. Francouzštinu nemůžu moc posoudit, sice se jí ve škole učím, ale popravdě jsem jí zatím moc nepoužívala, takže se ke čtení v dalším cizím jazyce neodvažuji. Jednou se do ní ale pustím i v originále, protože tenhle příběh rozhodně stojí za připomenutí.


Hodnocení
Já osobně nemůžu jinak, uděluji pět hvězdiček z pěti. Z téhle knihy jsem byla nadšená - ze stylu psaní, děje, postav, romantické zápletky (nevěřila jsem, že tohle někdy řeknu), prostředí, ale hlavně myšlenek. Delphine de Vigan dokázala stvořit příběh, který mě neskutečným způsobem zaujal, a já tak našla svou další nejoblíbenější knihu. Tuhle knihu zkrátka musíte přečíst.

2 komentáře:

  1. Jéé to si koupím, jestli to u nás vyjde!:) A jseš skvělá, že si to dokážeš přeložit a zprostředkovat to nám ostatním

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Už vyšla, pod názvem No a já. :) A díky moc! Dneska čte anglické knížky spousta lidí, hlavně proto, že se k nim dá poměrně snadno dostat a jsou v podstatě levnější než ty v ČR. :)

      Vymazat