3. 4. 2015

[RECENZE] Don't Point That Thing at Me

Autor: Kyril Bonfiglioli
Nakladatelství: Penguin Books
Vyšlo: 2014
U nás: 2010, Paseka
Počet stran: 176
Formát: Paperback
Anotace: Portly art dealer and seasoned epicurean Charlie Mortdecai comes into possesion of a stolen Goya, the disappearance of which is causing a diplomatic ruction between Spain and its allies. Not that that matters to Charlie ... until compromising pictures of some British diplomats also come into his possession and start to muddy the waters. All he's trying to do is make a dishonest living, but various governments, secret organizations and an unbelievably nubile young German don't see it that way and pretty soon he's in great need of his thuggish manservant Jock to keep them all at bay ... and the Goya safe.



Myslím, že spousta z vás ví o filmu, který měl v USA premiéru už v lednu - Mortdecai. Já jsem film ještě neviděla, ale jakmile jsem se dozvěděla, že jde o film podle knižní předlohy, okamžitě jsem musela knihu mít doma. A ještě s tak skvělou obálkou!

A cože to vlastně je? Ukradený obraz, vyděračská aféra, spousta whisky, jeden zhýralý aristokrat a
jeho sice nemluvný, na druhou stranu ohromě výkonný sluha. Hned na první straně pochopíte, že tahle kniha, ačkoliv se prezentuje jako drsná detektivka s příměsí černého humoru, je zvláštní hlavně tím humorem a zápletka je poněkud v pozadí.

Hlavního hrdinu si nejde neoblíbit. Charlie sice v knize nema vzezření Johnyho Deppa (možná tak zamlada), ale jeho hlášky a sarkastické poznámky vás jednoduše dostanou. A protože je z jeho pohledu vyprávěn celý příběh, Mortdecai komentuje úplně všechno a občas se prostě neudržíte a budete se smát jako idiot. (Opravdu, nedoporučuje se číst ve škole pod lavicí.) Mě osobně ale nejvíce k srdci přirostl Jock, Charlieho sluha, který se sice moc neprojevuje, ale když přijde na to vypořádat se s lidmi, kteří by nedej bože chtěli jeho pánovi ublížit, dopadne to s nimi velmi špatně.

Co se samotné zápletky týče, musím se přiznat, že jsem čekala něco trochu jiného, hlavně tedy více té akce a napětí, takhle mám z celé knihy pocit, že se tam toho vlastně tolik nestalo. Na druhou stranu kniha neměla žádná hluchá místa a tohle je jen můj pocit několik dní po dočtení, takže moc nevím, co si tedy mám myslet.

Nejprve jsem chtěla knize dát pět hvězdiček, protože byla opravdu hodně dobrá, jenže pak přišel konec, který mě osobně přišel trochu přes čáru. I když jde o parodii, rozhodně by neškodilo trochu ubrat. Na druhou stranu jsem ale dostala trochu víc akce, což mě hodně potěšilo, bohužel to ale nestačilo k tomu, abych nebyla mírně zklamaná.

'There’s nothing like gunfire to drive the glamour from words.'

A pozitivní věc na závěr - pokud máte jako já ráda hluboké citáty, v téhle knize si rozhodně přijdete na své. Já si ty své oblíbené vypisuji, případně lepím do sešitu na češtinu, a z Don't Point That Thing at Me jich je tam momentálně strašně moc, takže kdo vede lepítka, připravte se, že je budete mít na každé druhé stránce.

Pokud jste ještě nic v angličtině nečetli, s touhle knihou ani nezačínejte, doporučila bych jí spíš pokročilejším čtenářům vzhledem k tomu, že tahle kniha v originále vyšla v roce 1972 a hlavním hrdinou je poměrně vzdělaný člověk, odráží se to také v samotném jazyce. Na druhou stranu nikoho nechci od čtení Don't Point That Thing at Me odrazovat.


Hodnocení
Celkově se mi kniha hrozně líbila. Sice měla nějaké ty nedostatky, ale skvěle jsem se bavila, takže jí dávám čtyři hvězdičky z pěti. Zatím se na další díl nechystám, nicméně rozhodně si ho plánuji pořídit. Pokud váháte, jestli do téhle knihy jít nebo ne, rozhodně jděte, protože určitě stojí za přečtení.

1 komentář:

  1. Já jsem zatím ani neviděla film, ale ani jsem nečetla. Podle tvé recenze jsem však usoudila, že by to mohla být dobrá kniha, která určitě stojí za přečtení. A to rozhodně udělám. Díky za tip :)
    http://milujemekihy.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat