29. 5. 2015

Povinná četba?

Tak jo, dneska, protože to se čtením teď úplně nepřeháním (a bohužel ani nemůžu), to bude tématický článek. Na téma povinné četby toho bylo napsáno hodně a myslím, že i já bych mohla přihodit svůj vlastní názor, který může být notně rozsáhlý a chaotický, ale doufám, že se v něm vyznáte. Určitě nezapomeňte napsat, jak to máte s povinnou četbou vy. A jestli někdo máte rádi Máj. :D


S povinnou četbou se setkali snad všichni, kteří navštěvovali nějaké vzdělávací zařízení. Moje první zkušenost nastala až v kvartě, tedy před takovými třemi lety, kdy jsme poprvé měli vybírat knihy na referáty. Jednu knihu za rok, což pro některé mé spolužáky byl úkol naprosto nadlidský, pro mě v podstatě vtip. Tehdy jsem si vybrala Spalovače mrtvol od Fukse. 

Tuhle knihu (a vlastně i film) miluji dodnes. Další vtipná situace přišla na vyšším gymplu, kde to probíhalo opět tímto způsobem. Nejprve jsem "musela" přečíst Já, Claudius (kdy jsem vlastně už půl roku předtím soustavně poslouchala audioknihu a znala jsem jí i pozpátku) a letošní rok, kdy jsem mohla volit jako jedna z prvních, na mě připadl Charles Dickens, od kterého jsem si mohla vybrat naprosto cokoliv. 

Jak vidíte, u povinné četby ve škole jsem opravdu netrpěla. Kromě situace, kdy jsme dostali za úkol přečíst a rozebrat Máj, dílo, které jsem četla už jako asi čtnáctiletá a které z hloubi duše nenávidím a považuji za to nejhorší, co kdo v historii literatury napsal. Ale jak by řekl nečtenář: „Aspoň je to krátký." 

Nejprve bych ale ráda napsala, proč nemám povinnou četbu ráda, i když z ní osobně nějaké velké trauma nemám. Češtináři (a vlastně asi učitelé celkově) si pořád stěžují, že děti vůbec nečtou. Co když přijde do školy dítě, které vyrůstalo v prostředí bez knih, a první věc, kterou dostane do ruky, je například Jirásek? Nebo Mácha, Němcová? Respektive dílo, které je sice svým způsobem hodnotné, ale dítě nezajímá, je to prostě jen další nudná bichle? Pochybuji, že tyto knihy mají nějaký větší význam i pro středoškoláky. Jak si mají potom děti vypěstovat kladný vztah ke čtení?

Osobně hodnotím velmi pozitivně systém, který zavedla češtinářka první tři roky na gymnáziu (osmiletém) - nenutila nás do žádných klasických děl, ale chtěla po nás povinně čtenářský deník - jednu knihu na měsíc. Vím, že pro některé je to hodně, když se podíváte na mé přečtené knihy za uplynulé tři měsíce, taky jsem se úplně nepředvedla, ale pořád si můžete vybrat jakoukoliv knihu. Klidně i odbornou, nebo tenkou, nikdo vás do ničeho nenutí. Nečtenáři si od spolužáků mohou nechat doporučit dobrou knihu a třeba se stane, že člověk, který by normálně nečetl, číst začne.

Pro mě je totiž čtení pořád jen koníček. A neříkám, že bychom neměli vědět o nejvýznamějších spisovatelích, kteří nějakým způsobem ovlivnili společnost, to ani náhodou, jen říkám, že číst něco, protože musím, případně protože pak budu intelektuál, ale ve skutečnoti mě to nebaví, je podle mě ohromné pokrytectví. A i když jde o povinnou četbu, snažím se vybírat knihy, které chci číst, které mě budou bavit a zajímat a o kterých budu mluvit bez toho, aniž bych musela tvrdit, jak strašně přínostné to pro mě bylo - protože většinou není.

To by bylo k povinné četbě obecně. Teď bych se ráda vyjádřila k seznamům k maturitě, konkrétně k tomu našemu. Minimum děl na seznamu je šedesát, student vybírá dvacet (minimálně), musí tam být autoři z každého období a zastupovat drama, poezii i prózu. S tím já problém nemám, vlastně jsem si zatím vybrala knih třicet. Jenže není škola jako škola. Nevím, jak to funguje u nás, ale mám takový neodbytný pocit, že jedna konkrétní kantorka vládne a ostatní češtinářky se k seznamu bojí jen přiblížit.

Nedovedu si totiž vysvětlit, proč je náš seznam takový, jaký je. Předně chybí spousta autorů jako
Boccacio, Fitzgerald a další, kteří se normálně v hodinách probírají. Nemusím snad ani dodávat, že o jménech jako Stoker, Shelleyová, H. G. Wells nebo i takový Tolkien a Pratchett si můžeme my, ubozí studenti, nechat jen zdát.

Chápu, většina učitelů jsou velmi konzervativní a nemají rádi nejen současnou, ale veškerou fantastiku (abych konkrétní kantorce nekřivdila, je tam Bradbury, ale možná je to jen nějaký druh ústupku). Já osobně bych se o důležitosti takového Wellse mohla přít donekonečna, ale dobře. Tohle chápu. Co mi ale hlava nebere je část současných českých autorů, kde kromě Fukse a Lustiga (jména, která bych vybrala i já) figuruje Michal Viewegh. Ještě mi nikdo nevysvětlil, která část jeho díla je hodnotná.

Nebudu se už více rozepisovat, myslím, že i takhle je můj článek dostatečně dlouhý a polovina lidí ho vzdá už na začátku, ale chtěla bych vyjádřit jednu poslední myšlenku. K tomu, abychom si z knihy něco odnesli, ať už nějaké poučení, zajímavý citát, myšlenku nebo třeba i novou inspiraci, nepotřebujeme tři sta let staré knihy. Skvělé myšlenky se skrývají i v moderních knihách a důležitější, než je tvářit se intelektuálně nad nějakou klasikou, je si takových věcí všímat ve všech dílech. Mnohdy může být epizoda Doctora Who poučnější a hlubší než kdejaký klasik.



6 komentářů:

  1. Mě třeba povinná četba potěšila, Memento, My děti ze stanice zoo a V šedých tonech jsou mé oblíbené knihy a mluvit o nich u maturity by byla pohádka :)

    OdpovědětVymazat
  2. Mně povinná četba ani tak nevadí, jsem na ni zvyklá od primy a proč ne. Alespoň je to takový můj průběžní dokopávač k četbě na maturitu - už vím, co si vybrat, co ne, případně nějaký cvik v rozebírání knih. :)

    http://hrbitov-meho-ja.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
  3. Už je to pár let, co jsem maturovala, byla jsem první ročník státní maturity a zpětně jsem strašně moc vděčná, že mě maturita "donutila" přečíst tolik klasických děl. Protože jinak bych si je určitě nepřečetla a nenašla v nich zalíbení :)

    OdpovědětVymazat
  4. Já s povinnou četbou nemám problém - respektive čtu ve svém volném čase a celkem se nestarám, co je to za žánr a jestli spadá do klasiky. A ta klasika mi nevadí, mám ráda beletrii a knihy o životě. Ale máš pravdu, když dáš někomu, kdo má rád akci, napětí a dobrodružství do rukou Babičku nebo Psohlavce, asi ho na víru čtenáře nepřevedeš. Stejně tak je to s poezií - já jsem si Máj taky moc neoblíbila, rozhodně mám radši Erbenovu kytici, která je mi bližší obsahem i zpracováním.
    A co se týče seznamu povinné četby k maturitě, ten náš je taky dost neměnný. Jedna češtinářka do něj probojovala Tučkovou a Hájíčka, ale minulý rok ji vyhodili a konzervativní baba, co tam teď je, novou literaturu nesleduje. Ale na jiných gymplech, třeba na kladenském, mají v seznamu i Tolkiena. :)

    OdpovědětVymazat
  5. S povinnou četbou se to má myslím stejně jako se vší literaturou. Dají se mezi ní najít dobré, výborné i špatné a nudné kousky. Je to tak trochu sázka do loterie, ale značně usnadněná tím, že se člověk může pozeptat starších studentů na jejich zkušenosti. Přece jenom ten kánon povinné četby se točí pořád dokola, takže je snadné nechat si poradit, která kniha stojí za přečtení a které by se člověk měl raději vyhnout, pokud nechce během čtení trpět jako zvíře.
    Sama jsem si při maturitě z češtiny vybrala vesměs díla, která mě zajímala, a nejspíš bych si je někdy přečetla i z vlastní iniciativy. Takto jsem se k nim akorát dostala dřív a jsem za to dodnes ráda. Na druhou stranu chápu, že když někdo dostane značně omezený výběr nebo mu přímo řeknou, co si má přečíst, může ho to znechutit.
    S výběrem literatury je to problém. Fantastiku většinou nechtějí zařazovat, protože ji bohužel stále hodně lidí vnímá jako okrajový žánr, který se nemůže řadit bok po boku s velkými díly klasické literatury. Já osobně tento postoj nezastávám, ale u konzervativního češtináře se těžko dá očekávat, že si po letech zastávání těch stejných postojů upraví svůj náhled na svět podle vkusu studentů.

    OdpovědětVymazat
  6. Jsem ráda, že jsme měli štěstí na dobrou češtinářku, která byla otevřená i tomu Tolkienovi. Nedělala si iluze, že čteme všichni a všechno, ale u každého chtěla nějaké to minimum s tím, že na výběr bylo víc než dost. :)
    U toho Viewegha to budou asi Báječná léta pod psa, za které dostal Ortenovu cenu. Pak už to šlo dolů, ale pořád je to fenomén - vždyť je to jeden z mála lidí, ne-li jediný, kdo se v současné době uživí jako profesionální spisovatel. Neříkám, že to stačí na zápis do učebnice :-D, ale opravdové kvality i ostatních autorů prověří časový odstup, který teď nemáme.

    OdpovědětVymazat