30. 9. 2015

[RECENZE] Night on the Galactic Railroad

Celý název: Night on the Galactic Railroad and Other Stories from Itahov
Originální název: 銀河鉄道の夜 (Ginga Tecudó no Joru)
Autor: Kendži Mijazawa
Překladatel: Julianne Neville
Vyšlo: 2014
Nakladatelství: One Peace Books
Počet stran: 112
Formát: Paperback
AnotaceKenji Miyazawa (1896-1933) is one of Japan's most beloved writers and poets, known particularly for his sensitive and symbolist children's fiction. This volume collects stories which focus on Miyazawa's love of space and his use of the galaxy as a metaphor for the concepts of purity, self-sacrifice and faith which were near and dear to his heart. "The Nighthawk Star" follows an lowly bird as he struggles to transform himself into something greater, a constellation in the night sky; "Signal & Signal-less" depicts a pair of star-crossed train signals who dream of eloping to the moon; and "Night on the Galactic Railroad," Miyazawa's most famous work, tells the story of two boys as they journey upon a train that traverses the cosmos, learning the true meaning of friendship, happiness and life itself along the way.




Tahle kniha pravděpodobně většině z vás vůbec nic neřekne, a to možná ani těm, kteří se, jako já, o Japonsko zajímají. Mijazawa v zahraničí očividně nepatří mezi nejoblíbenější autory. Fakt, že nejen že Mijazawu zná tak málo lidí, ale navíc ještě nebyl přeložen do češtiny (v současnosti, kdy probíhá obrovský boom japonských autorů, jako je Murakami nebo Nacuo Kirino, je přímo ideální chvíle). Myslím, že už jeho životopis by se dal považovat za velmi dobrý důvod, proč si tuto knihu přečíst.

Toto konkrétní vydání obsahuje jednu báseň a tři povídky, z nichž nejdelší je právě ta titulní. Protože poezii nerozumím, nebudu se jí dál zabývat, nicméně mám dojem, že v originále by zněla mnohem lépe a nezávidím člověku, který musí překládat verše z japonštiny. The Star-Circling Song udává atmosféru celé knihy - Mijazawa si potrpěl na vesmír a miloval galaxii a hvězdy.

Další na řadě je kratičká povídka The Nighthawk Star, která se lehce podobá Ezopovým bajkám. Je to takový klasický dětský příběh, který ale přece jen něčím vybočuje. Nighthawk (prý je to lelek sokolí) je noční pták, ošklivý, ale v jméně má hawk (= sokol), což se nelíbí skutečnému sokolovi. Nebudu prozrazovat, jak celá povídka skončí, ale mě osobně se opravdu moc líbila.

Signal and Signal-less je ta nejdivnější povídka, kterou jsem v životě četla. Fakt. Je to vlastně kombinace obou Mijazawových velkých vášní, vesmíru a železnice. A proč že je vlastně tak zvláštní? Už jen díky svým hlavním postavám, které se, ve zkratce, zamilují, a musí překonat několik překážek. Což by byla naprosto typická romantická zápletka, pokud by naši dva hlavní hrdinové nebyly výhybky. Jedna, jak název podívky napovídá, manuální (doufám, že se tomu tak říká) a druhá na elektřinu, Nemohu se ubránit srovnání s Carollem a jeho Alenkou, která je svou absurditou poměrně podobná.

Poslední je The Night on the Galactic Railroad. Ze všech povídek se mi líbila nejvíce a připadlo na ni také nevíc stránek. Opět jde o velmi originální čtení, hlavně kvůli konci, který vám ale prozrazovat nechci. A zase se nemůžu ubránit srovnání s Alenkou, obě díla mají trochu podobnou strukturu, jen ten „reálný" život je v Mijazawově díle mnohem důležitější než v Alence. Atmosféra celé povídky se přibližně v polovině rapidně změní, místo hravé a "Alenkovské" je najednou mnohem vážnější a melancholičtější. Je možné, že se Mijazawa nechal inspirovat, přece jen jeho kniha vyšla o nějakých sto let později. nicméně nemyslím, že podobnost je úmyslná.

Celkový styl psaní se mi moc líbil, má takový klasicky japonský nádech, oficiálně se to takhle asi nazvat nedá, nicméně je to malá změna oproti našim českým autorům. Všechny jeho povídky se čtou opravdu dobře, nejlépe napsané jsou rozhodně pasáže o vesmírů, které autor dovede popsat nádherně, z jeho stylu je jasně vidět, že je to jeho velká vášeň. Pokud byste se nechtěli hned pouštět do knihy, existuje anime z roku 1985 s poměrně slušnou kresbou (na tu dobu), kde jsou sice hlavní hrdinové z nějakého důvodu kočky, ale i tak to moc doporučuji, je to naprosto úžasný film.

V téhle knize není angličtina nějak extrémně složitá, ale v případě, že se na ní chystáte (všem japanofilům vřele doporučuji), připravte se, že některá slovíčka si asi budete muset najít. Schválně, kolik z vás ví, jak se řekne výhybka a různé další „tyče" kolem železniční trati? Já se přiznám bez mučení, že ani pořádně nevím, jak že se tomu říká česky.


Hodnocení
Nakonec jsem se téhle knize rozhodla dát čtyři hvězdičky z pěti, ačkoliv byla poslední povídka opravdu úžasná, první dvě mě zas až tolik nezaujaly. Celkově jsem ale velmi příjemně překvapená a chápu, proč se Mijazawovi občas říká japonský Caroll, jeho styl psaní je opravdu úžasný a konce většinou neskutečně emotivní. Takže pokud se chcete pustit do japonské klasiky, která ale ještě nebyla přeložena, Mijazawu rozhodně doporučuji.

Žádné komentáře:

Okomentovat