17. 10. 2015

O čtení a o tom, že vlastně nikdo nečte

Protože tohle je z velké většiny knižní blog, řekla jsem si, že už bych se k tomu čtení také jednou mohla trochu vyjádřit. Mimo jiné dobrý způsob, jak trávit sobotní večer a jak otestovat novou rubriku, Beyond the Box (pokud někdo zná výraz think outside the box, tak ví). Dneska se zaměřím spíš na to, jak lidé nečtou, a opět se připravte na trochu delší elaborát. Budu ráda, když se zapojíte do diskuze. Ještě chci napsat, že rozhodně nemám pravdu ve všem a ani se tak nechci tvářit, následující text je primárně založený na mých poznatcích, zkušenostech a názorech.



Ráda bych začala, vzhledem k nadpisu článku, nečím maličko jiným, ale je to rozhodně potřeba. Čtu poměrně dost (svým tempem, to je pravda, ale není to nejhorší) a domnívám se, že jsem jeden z těch, kteří by se dali považovat za knihomoly. Jak ale ke čtení přistupuji? Rozhodně nesáhnu po knize jen proto, že bych si toužila zlepšit slovní zásobu, případně nabrat vědomosti nebo rozvíjet fantazii. Je to sice krásné a ušlechtilé, nicméně to rozhodně není můj prvnotní záměr. Tím je samozřejmě odpočinek.


Čtení je aktivita, která mě baví. Je to koníček a provozuji ho ve svém volném čase, dobrovolně a proto, že si u čtení odpočinu. Stejně tak, jako když jiní lidé například hrají fotbal nebo na nějaký hudební nástroj. Nemám zapotřebí si slovní zásobu rozšiřovat, k tomu si můžu otevřít slovník synonym, případně jinou odbornou publikaci. Jasně, nebude to tak záživné, ale naučím se víc nových slov.


Co tím chtěl básník říci? V dnešní době se hodně spekuluje o tom, že spousta lidí nečte a že je to obrovský problém. Valí se to na nás ze všech stran, z médií, od rozhořčených češtinářů a jiných „profesionálů", občas také následované zprávami o tom, že dnešní mládež (má „oblíbená" fráze) neumí česky. Dneska bych k tomu jako člověk, který se pohybuje v komunitě jak těch, kteří jsou do čtení zapálení, tak těch, kteří po knize nesáhnou ani náhodou, ráda vyjádřila.

Začnu tou dnešní mládeží. Nemám pocit, že by lidé v mé generaci nějak výrazně nečetli, je pravda, že se většinou pohybuji mezi gymnazisty a vysokošloláky, kde je to trošičku jiné než třeba na učňácích (čímž nechci nikoho urazit, teda ne zas tak moc), nicméně ani tam to s tím čtením nemůže být tak hrozné. Pravděpodobně je pověst čtení hodně spojená s tím, že v minulosti uměli číst opravdu jen ti nejvzdělanější lidé a knihy byly velmi prestižní záležitost, takže je na ně v současné době nahlíženo s jistým respektem, ale snad uznáte, že takový Shakespeare a Padesát odstínů jsou někde úplně jinde.

Také je mi jasné, že čtení prostě není pro každého. Tak jako já třeba nesnáším většinu deskových her a šachy, někteří lidé nepovažují za vzor kvalitně stráveného času sezení třeba i několik hodin v kuse na zadku a listování v knize. Někteří by třeba i četli rádi, mají některé knihy, které je zaujaly, ale prostě je čtení jako aktivita neláká a nebaví. To bych jim za zlé neměla a neřešila bych situaci tím, že je k tomu (třeba ve škole) budu přehnaně nutit.


Co je ale realný problém jsou lidé, kteří čtení zavrhnou úplně bez toho, aniž by se o něj nějak pokoušeli. Buď to není dostatečně cool (a věřte mi, pokud někdo něco takového prohlásí nebo naznačí, mám chuť ho zaškrtit), nebo jsou prostě moc pohodlní na to, aby knihu otevřeli, když se přece mohou podívat na film.


Shrnuto a podtrženo, není nečtení jako nečtení a pokud to někoho opravdu upřímně nebaví, nevidím důvod, proč by se měl cítit špatně. Ale ještě se vrátím k označení, které jsem použila už předtím, a pustím se na trochu tenký led - hodně dospělých se pozastavuje nad tím, že mládež nečte, ale velmi zřídka se stane, že by se někdo ptal po tom, jestli čtou i lidé od třiceti let a výš. Mají vůbec právo nás, mladé lidi, kritizovat? Myslím, že by si spíš měli zamést před vlastním prahem. Upřímně, kolik lidí se po práci vyvalí na gauč a celý zbytek večera zírá do obrazovek?

Už delší dobu mě fascinuje, co se češtináři snaží udělat s tím, že jejich studenti neviděli knihu ani z rychlíku. Zaujal mě jeden příspěvek, který teď už asi bohužel nedohledám, kde se jedna starší dáma (tuším, že šlo o učitelku na druhém stupni) pohoršovala nad tím, jak její studenti vůbec nečtou. Její řešení? Společně v hodinách četli Babičku od Boženy Němcové.

Já teda většinou proti pálení
knih nejsem, ale...
Ona ta klasika na školách je kapitola sama o sobě. Já mám obrovské štěstí, že si umím knihu vybrat, takže když dojde na výběr referátu do literatury, přesně vím, co se mi bude líbit a co ne, ale jsou studenti, kteří to prostě nepoznají. Často tedy hledají něco, co je hodně krátké (překvapivě délka se nerovná kvalitě) a stejně je to nebaví. Učitelé neporadí a je nenapadne se někoho zeptat.

Abych nebyla pořád tak pesimistická, uvedu svůj příklad, který je asi lehce bizarní a za můj přístup by mě asi hodně lidí zastřelilo u zdi, ale nemůžu si pomoct. Sice klasiku miluji, ale nikdy se nepouštím do knih, které jsme ve škole probrali během posledního roku, nebo vůbec. Proč? Jednoduché. Protože v 99% hodin mi laskavý kantor vyspoileruje celou knihu, Jasně, u klasických děl to není zrovna překvapení, ale já opravdu nemám motivaci číst něco, o čem vím, jak celý příběh skončí. Během několika měsíců to pak ale vesele (úmyslně) zapomenu. Světe div se, pak si tu knihu užiju líp.

Smutné je, že takových „konzerv" je mnoho. Kdyby mě jako nečtenáři někdo prezentoval Babičku jako literární skvost, asi taky nebudu nadšením skákat do stropu a nezačnu louskat jednu knihu za druhou. To už pak spousta lidí, kteří samozřejmě vlastní iniciativu nevyvinou, nepoznají, že by jim sedl třeba takový Kotleta nebo horor 19. století. Což je jeden z důvodů, proč spoustě svým známým vnucuji jako dárek knihu, Budete se divit, ale většinou se, narozdíl od Babičky, líbí.

Abych to nějak shrnula a zakončila, sice se všichni navzájem obviňujeme z toho, jací jsme nekulturní barbaři, ale jednak se s tím všeobecně vůbec nic nedělá a když ano, tak v některých případech to situaci spíš zhorší. Ale nemyslím si, že by to bylo tak strašné. Sice se spousta lidí ochudí o mnoho emocí, zážitků a úžasných příběhů, ale to je bohužel jejich problém. A že díky internetu a počítačovým hrám přestaneme číst úplně? Světe div se, já jsem čtenář a hraju počítačové hry. Násilné. Rating 18+! A nikdy mě to nějak neodrazovalo od čtení.


Jako dobrou zprávu ale vnímám fakt, že čtení se pomalu ale jistě zase stává moderní. Slečny, které by normálně knihu snad ani nepoznaly, propadly Stmívání, Padesáti odstínům nebo knihám Johna Greena a ačkoliv já třeba tyhle knihy vůbec nevyhledávám, pro mnoho lidí se stává spouštěčem k tomu, aby opravdu začali pořádně číst. Sice už čtení nemá tak velkou prestiž jako v minulosti, ale pomalu se stává znova cool.




Jak to vnímáte vy? Jaký máte postoj k lidem, kteří nečtou? A setkali jste se někdy s člověkem, kterému stačila jedna kniha k tomu, aby čtení propadl?

10 komentářů:

  1. Pěkný článek, máš to hezky shrnuté. :)
    Myslím, že každý by měl za život aspoň něco málo přečíst, ale také nevidím důvod, proč by třeba někdo, kdo je například sportovně orientovaný a literatura ho nezajímá, měl být nucen k četbě. Já si rozhodně radši půjdu číst, než hrát fotbal, ale je spousta lidí, kteří to mají přesně naopak. To je rozhodně pravda. :)
    Víc mě mrzí, že je spousta lidí, kterým se literatura znechutila na škole. Mně vůbec systém vyučování literatury u nás přijde padlý na hlavu. Co kdyby se nás třeba učitelé spíš snažili navnadit na nějakou knihu tím, že by nám neřekli, jak dopadne? Vždyť to, jakým způsobem je kniha napsaná, do jakého spadá období a čím se autor inspiroval nám můžou říct i tak, aniž by vyzradili zápletku celého díla.
    Ale to je jenom nápad. :)
    A rozhodně také souhlasím s tím, že si spousta dospělých stěžuje na to, že mládež nečte. Já tedy asi také nemám příliš objektivní pohled, protože v mém okolí čte snad skoro každý, ale přesně jak píšeš - netvrďte mi, že většina dospělých čte pravidelně něco víc, než pár článků v novinách, účet za elektřinu u leták z obchoďáku. :/
    Jinak taky musím přiznat, že jsem sice ráda, když někdo začne číst, ať už díky Padesáti odstínům nebo Greenovi, ale vždycky hrozně žárlím. Protože já jsem přeci četla, ještě než to bylo kůl a než se u nás rozmohly Hvězdy. :D Neštve tě to taky občas? :D
    Jo a jak tak nad tím přemýšlím, tak s člověkem, který by čtení propadl díky jedné knize jsem se, myslím, zatím nesetkala. Většinou to v mém okolí u nich, bohužel, také tou jednou knihou skončí. :/
    A myslím, že knižní poradna je skvělý nápad. Osobně jsem narazila na podobnou věc snad jenom, když byla myslím nějaká vánoční akce na některém knižním e-shopu. A teoreticky by tak mohlo fungovat Goodreads...
    Ale jinak je to opravdu úža nápad. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Vynikající článek! :) Mám ve svém okolí obrovskou spoustu nečtenářů, případně jen "svátečních" čtenářů, kteří přečtou maximálně jedno dílo za rok. Nikoho za to neodsuzuji, ať si každý dělá co chce - do toho mi absolutně nic není. Ale udivuje mě, že většina lidí, se kterými se o tom třeba bavím, mi na otázku "proč nečtete?" odpoví, že by četli strašně rádi, ale nemají na to čas. Přičemž stačí i naznačit, že já si asi 24 hodin denně válím šunky doma v posteli, že mám čas číst jednu knihu za druhou. To mě opravdu dokáže naštvat, protože upřímně - lidé plýtvají časem na spoustě hloupostí a neproduktivních činností a to, že někdo nemá čas na čtení je blbost. Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá výmluvy.
    Klasika na školách mě také štvala. Já si bohužel konce většiny děl zapamatovala a jelikož nedokážu číst knihu, jejíž konec je mi znám, tak je pro mě už spousta děl bohužel passe. To spoilerování je šílené, jenže člověk s tím jednoduše nic nenadělá.
    Ještě jsem se nesetkala s člověkem, který by v dospělosti propadl čtení díky nějaké konkrétní knize. Třeba moje maminka nikdy moc nečetla a jednou k Vánocům jsem jí dala tetralogii Stmívání. Byla z něj nadšená, okamžitě ho přečetla, ale nevzbudilo to v ní chuť číst nějaké další knihy podobné tématiky. Myslím si, že čtenářského ducha v sobě člověk musí mít tak nějak od přírody.
    A knižní poradna je super nápad! :) Pamatuji si, že jeden rok měli před Vánocemi poradnu na stránkách Neoluxoru. Bylo to určené na výběr knih pro rodinné příslušníky (zadala jsi, jaké knihy četli, případně co mají rádi a tak), ale používala jsem to i pro sebe a byl to skvělý druh inspirace :)
    Uff.. Výživný komentář :D Ještě jednou chválím za skvělý článek.

    OdpovědětVymazat
  3. Dobre vystihnutý článok. :)
    S čítaním je to v súčasnosti dosť kritické. Beriem ľudí, ktorých čítanie nebaví, lebo majú iné koníčky a tie sú pre nich zaujímavejšie. No ako vravíš ty, sú ľudia, ktorí po knihe nesiahnu a budú vravieť, že ich čítanie nebaví...
    No a čo sa týka mládeže? Stretávam sa s ľuďmi v mojom veku, ktorí čítajú. Je to pre nich úplne normálne. Ale tí mladší sa knihám vyhýbajú..nemyslím si, že čítanie kníh je zahanbujúce alebo posmechu hodné a kto to robí, to už niečo vypovedá o jeho inteligencii.. No a keď sa dospelí sťažujú, že čoraz menej detí číta...no tak nech sa pozrú ako sú deti vychovávané. Na Vianoce, na sviatky a podobné veci dostávajú pomaly už 3 ročné deti mobily, tablety a neviem aké vymoženosti, ja som v takom veku mala leporelá :)) Každopádne pre mladých by sa hodila nejaká inšpirácia, a medzi inšpiráciu nepatrí to, keď do nich v škole hustia s povinnou literatúrou, ktorá nie je v niektorých prípadoch zaujímavá.

    OdpovědětVymazat
  4. Shrnula jsi to naprosto bravurně! Perfektní článek a já ani nevím, na co reagovat dřív :)
    Moje motivace ke čtení je stejná, jako ta tvoje. Dělám to proto, že mě to baví, je to můj koníček, odpočinu si u toho a zkrátka mě čtení uklidňuje a mám díky němu dobrou náladu. Rozhodně nečtu proto, abych se vzdělávala, neboť to ani žánry, které preferuji příliš neumožňují. Nevím, proč bych měla číst jen proto, abych se mohla pochlubit, že jsem přelouskala Prousta nebo Huga. Čtu pro sebe, ne pro ostatní a je mi jedno, co si kdo myslí o tom, co čtu.
    Čtení je aktivita jako každá jiná a já rozumově celkem chápu, že netáhne každého. Podle mě je fajn, když má člověk jakýkoli koníček. Něco, co ho baví, co ho naplňuje a dělá mu radost a nemá moc smysl spílat někomu, že ho nebaví právě čtení. Někdo rád, běhá, jiný zpívá, maluje, jezdí na koni nebo třeba píše.
    Taky se pohybuji spíše mezi gymnazisty a vysokoškoláky, ale je fakt, že mimo blogerskou komunitu jsou všichni spíše sváteční čtenáři, nebo nečtou vůbec. Mám i pár kamarádů, kteří nechodili na gympl, ani na vysokou a je fakt, že ti spíš nečtou vůbec. Ale to přece vůbec nemá žádnou souvislost s tím, že by nebyli chytří. Čtení už dávno není tím, co bývalo a já si nemyslím, že by to nutně bylo špatně. Byla bych samozřejmě ráda, kdyby čtení bavilo všechny, kdybych měla víc přátel se kterými bych mohla probírat čtené knížky, ale naštěstí mám k tomuhle účelu teď blog a s tím si vystačím a s přáteli máme zase jiné společné zájmy.
    Z mé zkušenosti většina lidí zavrhne čtení spíš "protože na to nemají absolutně čas". Což je samozřejmě holý nesmysl, ale o tom zase jindy.
    Klasika na školách je skutečně kapitola sama pro sebe. Babičku jsem nikdy nepřečetla a ani nikdy nepřečtu a to jsem o sobě jednu dobu mohla tvrdit, že přečtu vše co dostanu do ruky a tohle fakt ne. A jestli se takovým způsobem někdo zkouší přivést lidi ke čtení, tak je to prostě fakt problém. Chápu, že se dost těžko na hodnách češtiny mohou probírat Kulhánkova díla případně Hunger games a podobně, ale nutit někoho do Babičky je prostě masakr a upřímně se těžká klasika bere až příliš brzy.
    Už dlouho říkám, že já mám ke knihám jako Stmívání a Fifty shades svým způsobem obrovský respekt, protože přivedly ke čtení mnohem víc lidí, než nějaká Babička nebo Bídníci či co já vím. A třeba to u někoho fakt odstartovalo lásku ke čtení. A to je dobře, protože čtení je cool.
    Doufám, že tenhle komentář nebude tak zmatený, jak si myslím a že jsem v něm vyjádřila to co jsem chtěla :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo a k té knižní poradně - jdu do toho! :)
      Vím, že před Vánoci něco na ten způsob nabízel Neoluxor :)
      Chtěla jsem k tomu ještě říct, že na facebooku sleduju skupinu Co čteme a tam se občas někdo zeptá, co by doporučili takovému a takovému člověku ke čtení a mě trochu vstávají vlasy hrůzou na hlavě z toho, co tam lidi doporučují třeba malým dětem. Možná krásná, ale dávno překonaná díla, která už dnešním dětem nic neřeknou a nebudou je bavit. Aspoň si to tedy myslím. Většinou to samozřejmě radí starší generace, třeba 40+, co četli oni, když byli malí a já si myslím, že třeba je to bavit asi mohlo, ale ani já bych to už v dětství nečetla, natož děti, co jsou ještě o 15 let mladší než já. Verne, Foglar a podobně jsou sice fajn, ale dnešní osmiletí to úplně neocení řekla bych. Aspoň IMHO...takže se tam snažím sem tam vnést nějaký čerstvý vánek v podobě věcí co jsem zase já měla ráda jako malá (což je stejný přístup jako uplatňují ostatní, ale přece jen mám k těm děckám blíž), nebo co vím, že teď mezi dětmi frčí. Takže už mám zkušenosti :D Kdy začneme? :D

      Vymazat
    2. Předně moc děkuji za vyčerpávající komentář! :D Co čteme jsem taky chvíli sledovala a právě mi občas přišlo, že si někteří lidé zatím nevšimli, že od jejich mládí se vydávají knížky nové.

      Co nejdřív! :D Ne že bych to měla nějak promyšlené nebo tak, ještě ani nevím, jak to vlastně pojmout, jestli jako stránku na Facebooku, případně nějakou stránku, kde by se dalo anonymě ptát (něco na způsob Asku nebo Tumblru, který se mi zatím hodně líbí). ^-^

      Vymazat
    3. Není vůbec zač :) Ráda ocením dobrý článek komentářem, když mám co říct :) Protože sama vím, jak mě komentáře těší :)
      A pokud to myslíš vážně, tak já do toho vážně jdu, tak se na mě neváhej obrátit :) Hrozně ráda bych se zapojila, zní to suprově a myslím, že mám celkem přehled a jelikož se náš vkus asi celkem liší, budeme mít i fajn rozptyl :) Někde, kde to bude dostatečně přehledné no, což u facebooku asi občas úplně není, špatně se tam dohledává, ask moc neznám, tumblr je asi tak stejně jako facebook, který ale pořád vyhrává, protože je tam asi nejvíc lidí a potenciálních zájemců o podobnou službu :)

      Vymazat
    4. Super! Já jsem pro ten Facebook, přece jen jak píšeš je asi nejpopulárnější a je třeba i možnost, že tam zabloudí někdo, kdo s knižní komunitou nemá zas tak moc společného, sdílení je mocná čarodějka. :)
      Kdyžtak mi prosím napiš na email (trinity.estridge@gmail.com), ty maily jsou takové praktičtější než komentáře. :D

      Vymazat
  5. Já to mám jednoduché. Bez čtení si nedokážu představit svůj život, a proto možná pak trochu nechápavě hledím na ty, kteří mají ke čtení odpor. To je vážně možný? :D
    Mimochodem máš velmi pěkný blog :)

    walletofinfinity.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
  6. Upřímně, vždycky, když se seznamuji, když někam píšu informace o sobě, pokaždé uvedu knížky, čtení nebo něco takového. A přesto se stále častěji seznamuji s lidmi, kteří nečtou a nemají pro to pochopení. Třeba teď jsem byla v Německu na školním výměnném pobytu. Ačkoli jsme měli být k partnerům přiřazeni podle zájmů, já skončila u kluka, který neuměl vůbec anglicky a dělal atletiku. Za celý týden jsme spolu promluvili tak třikrát. :D Tolik k mému postoji. :D
    Ale člověka, který by kvůli jedné knize propadl čtení, asi neznám.. Nebo možná ano, ale teď mě nenapadá.. :)
    A knižní poradna by byla dobrý nápad. Nemám sice načteno tolik z různých žánrů, abych mohla nějak extra radit, ale pokud bys to zrealizovala, mileráda vypomůžu s kategorií beletrie, klasika a historické romány. :D :)

    OdpovědětVymazat