14. 10. 2015

[RECENZE] Moving Pictures

Autor: Terry Pratchett
Nakladatelství: Corgi
Vyšlo: 2012
U nás: Talpress, 1996
Počet stran: 400
Formát: Paperback
AnotacePeople might say that reality is a quality that things possess in the same way that they possess weight. Sadly alchemists never really held with such a quaint notion. They think that they can change reality, shape it to their own purpose. Imagine then the damage that could be wrought if they get their hands on the ultimate alchemy: The invention of motion pictures, the greatest making illusions. It may be a triumph of universe-shaking proportions. It's either that or they're about to unlock the dark terrible secret of the Holy Wood hills -- by mistake.







V pořadí desátá kniha o Zeměploše a devátá, kterou jsem měla tu čest přečíst. Asi vás úplně nepřekvapí, že ani tentokrát nehodlám Pratchettovu knihu přehnaně kritizovat, protože tahle série je jednoznačně moje srdcovka, navíc, ačkoliv hodně lidí hodnotí Pohyblivé obrázky jako jednu z těch slabších knih, já osobně jsem si jí neskutečně užila.

Začneme rovnou tím, co jsem na celém příběhu zbožňovala nejvíc - reference na spoustu věcí. V Moving Pictures je to hlavně Hollywood, do kterého se autor obul opravdu pořádně, co mě osobně ale neskutečně bavilo jsou reference na spousty různých filmů a hlavně, což jsem ale vůbec nečekala a myslím, že spousta lidí to ani nepozná, je docela silné odkazování na dílo H. P. Lovecrafta. Třeba takový Necrotelicomnicon nebo Věci. Samozřejmě také nemůže chybět podprahová reklama, která rozhodně neměla chybu.


“Of course, it is very important to be sober when you take an exam. Many worthwhile careers in the street-cleansing, fruit-picking and subway-guitar-playing industries have been founded on a lack of understanding of this simple fact.”  


Hlavní postava, Victor, mi k srdci sice příliš nepřirostla, jediné, čím se může pyšnit, je fakt, že ačkoliv studoval magii, je poměrně normální (což, jak se mnou budete jistě souhlasit, je spíš světlá výjimka). Mnohem víc jsem si užívala třeba Gaspoda, mluvícího psa a Arcikancléře. Dokonce se tu sem tam mihl i Smrť, Patricij nebo Knihovník, kterých, podle mého názoru, není nikdy dost. Poprvé v historii se také v sérii objevila postava, která mi chvílemi mírně lezla na nervy, a to Ginger. Z nějakého důvodu mi ale připadalo, že její míra otravnosti prostě k ději a jejímu charakteru patří, takže se nestalo, že by mi knihu nějakým způsobem znechutila.

Co se týče samotného příběhu, vím, že hodně lidí nepovažuje tuhle knihu za nejlepší, asi hlavně proto, že je (podle nich) zbytečně dlouhá, dalším se zase moc nezamlouvalo, že z Dibblera udělal Pratchett hlavní postavu. Co se mě osobně týče, s délkou jsem byla naprosto spokojená, i když je pravda, že se mi kniha četla o trošku pomaleji než předchozí díly, nicméně za tu akci na konci to rozhodně stálo.

Dibbler sám o sobě je, myslím, skvělá postava a nepřišlo mi, že by z ní autor udělal hlavní, nicméně mě osobně v ději nějak extrémně nevadil. Jediné, co bych tak mému milovanému autorovi mohla vytknout je to, že se Dibbler chovat poměrně klišoidně á la parodie na režiséry po celém světě, čemuž se ale na druhou stranu nemůžu moc divit, v podstatě je to jeho funkce v příběhu.


“The universe contains any amount of horrible ways to be woken up, such as the noise of the mob breaking down the front door, the scream of fire engines, or the realization that today is the Monday which on Friday night was a comfortably long way off. A dog’s wet nose is not strictly speaking the worst of the bunch, but it has its own peculiar dreadfulness which connoisseurs of the ghastly and dog owners everywhere have come to know and dread. It’s like having a small piece of defrosting liver pressed lovingly against you.” 


Přiznám se, že psát o tom, jak jsou knihy v angličtině těžké nebo ne, je pro mě čím dál tím těžší a těžší, při čtení ten jazyk už moc nevnímám, pokud něčemu vyloženě nerozumím, ale u Moving Pictures jsem neměla sebemenší problém, Jako obvykle Zeměplochu nedoporučuji začátečníkům, ale tentokrát bych chtěla zmínit trochu něco jiného, a to je překlad. 

Jak určitě víte, překlady Zeměplochy do poměrně hodně liší a pokud jste někdy přemýšleli o tom, že se pustíte i do originálu, Pohyblivé obrázky jsou k tomu podle mého soudu ideální. Měla jsem příležitost přečíst pár stránek z překladu a je až zvláštní, jak se od sebe liší. I když to může být i tím, že jsem jednoduše zvyklá na originál. Čímž tedy rozhodně nechci říct, že je překlad špatný, právě naopak, pana Kantůrka si moc vážím (a je to jeden z mých vzorů pro budoucí kariéru), ale je moc zajímavé sledovat, jak se od sebe překlad a originál liší. 


Hodnocení
Celkově musím tuto knihu hodnotit pěti hvězdičkami z pěti, protože je, jako zbytek série, jednoduše úžasná. Sice se mi nelíbila tolik jako předchozí knihy, které jsem si bez výjimky zamilovala, nicméně pořád jde o mistrovské dílo hodné vynášení do nebes a doporučování všem okolo. Stejný případ pro mě byly Pyramidy, takže pokud jste si užili ty, do Moving Pictures se rozhodně pusťte. 

Žádné komentáře:

Okomentovat