18. 11. 2015

[RECENZE] Děti plástve #1

Autor: Josef Pecinovský
Nakladatelství: Epocha
Vyšlo: 2014
Počet stran: 280
Formát: Paperback
AnotacePředstavte si svět, který je tak přelidněný, že celý povrch kontinentů je zastavěný až do výšky několika set metrů, svět věčné tmy a nekonečného zmaru, v němž vedle lidí žijí zmutovaná zvířata a degenerované rostliny. Nepříliš vhodné místo pro člověka. A přesto zde žijí v rodovém zřízení tisíce lidí. Mezi nimi i dvojčata Kastor a Polydeukés, které od sebe rozdělí nešťastný sled událostí. A existují také lidé, kterým je tajemná společnost žijící na dně plástve trnem v oku a hledají prostředky, jak ho dobýt a rodové klany zlikvidovat. Pár tisíc takřka bezbranných primitivů údajně ohrožuje pohodlný život milionů, žijících v blahobytu v horních sférách plástve. Jedinou nadějí pro vítězství ve válce, které má zajistit nadvládu vyvolených, je právě Kastor. Ale Kastor je současně jedinou nadějí svého kmene…



Po naprosto geniální knize Plástev jedu, ke které jsem sice přišla jako slepá k houslím, ale vyklubala se z ní opravdu úžasná sci-fi, jsem si nemohla nechat ujít ani pokračování, Děti plástve. Původně jsem chtěla psát o obou svazcích zároveň, ale protože bych do konce druhého zapomněla děj toho prvního, svěřím se vám s dojmy z obou dvou knih.

Podle anotace se mi zdálo, že děj první knihy nemá s tímto nic moc společného, opak je ale pravdou. Z počátku jsem sice měla problém se zorientovat, ale jakmile se v příběhu objevily staré známé tváře, okamžitě jsem věděla, o co se jedná. Pravda, objevuje se tu spousta nových postav, ale jejich jména jsem si zapamatovala poměrně rychle.

První díl měl ale bohužel pár slabých stránek, z nichž první z nich je akce. Netvrdím, že je automaticky špatné, když kniha postrádá akčnější scény a musím se přiznat, že u Dětí plástve mi to ani tolik nevadilo, chvílemi jsem z knihy ale měla dojem, že jsou některé scény zbytečně natažené a snesly by větší spád. Tempo knihy by tedy nemuselo vyhovovat všem čtenářům, já osobně ale pomalejší tempo většinou uvítám, takže pro mě nepředstavovalo až tak závažnou překážku.

Druhé mínus, za které už jsem ale jednu hvězdičku ubrat musela, jsou postavy. Ačkoliv nejsou zcela ploché, nemohla jsem se ubránit pocitu jisté jednotvárnosti - do žádné z nich jsem se nedokázala pořádně vcítit, zatím nejsilnější charakter série byl trubec Mayo z minulého dílo. V této knize mi ale nějaký silnější, zajímavější charakter chyběl, výraznější jsou tu jen dva, z nichž oba mají po první knize silně nakročeno k pořádnému klišé. Mě nezbývá jen doufat, že mě ještě čekají zajímavé zvraty a kniha se nestane předvídatelnou.

Teď ovšem k těm lepším částem. Jako první musím jednoznačně vyzdvihnout prostředí, které jsem si oblíbila již v Plástvi jedu, po které mě sice prvotní nadšení již opadlo, ale v druhém díle nám autor připravil další zajímavé lokace, které jsme v první knize neviděli, takže nám další reálie svého přelidněného světa servíruje po takových dávkách, po kterých čtenář nebude mít pocit, jako by autor nevěděl, co dalšího ještě vymyslet, aby upoutal čtenářovu pozornost, jak se často ve fantastice stává.

Se stylem psaní jsem neměla nejmenší problém. Kniha ubíhá velmi příjemným tempem, nikde jsem neobjevila ani jednu gramatickou chybu nebo překlep, všechno mi dávalo smysl a vypadá to, že autor nejen ví, jak psát, ale taky o čem to vlastně píše. Ačkoliv jsem v knize nenarazila na žádnou vyloženě vědeckou pasáž, je vidět, že autor elegantně řeší všechny reálie a pouštět se do detailů by mohlo nadělat více škody než užitku, ačkoliv pokud se spisovatel vyzná i v různých vědních oborech, pokaždé je to ve science fiction plus.

Pokud se divíte, stejně jako jsem se divila já, jaký je vůbec smysl dělení této knihy na dva svazky, mám dojem, že jde o důvody primárně praktické, z konce prvního svazku jsem opravdu neměla dojem, že by byl napsán účelově jako konec jedné části, trochu mě ale mrzí, že neexistuje nějaká jednotná verze, která by sice byla více než pěti set stránková, ale alespoň by byl celý příběh v jedné knize.

S tím souvisí i to, že jakožto knižní perfekcionista se stále nemůžu smířit s lehce jiným odstínem barev obálky prvního a druhého svazku. Nakonec ale to, na čem opravdu záleží, je jednak obsah, který hodnotím velmi kladně, a ani grafická stránka není úplně špatná, musím se přiznat, že všechny novější knihy z edice Pevnost jsou jednoduše nádherné.


Hodnocení 
Celkově knize musím dát čtyři hvězdičky z pěti. První polovina se mi opravdu moc líbila, až na nějaké ty nedostatky ohledně postav, a jsem zvědavá, jak se celá situace vyvine dál. Momentálně už mám druhý svazek Dětí plástve na nočním stolku a mohu potvrdit, že pokračuje ve stejném duchu. Doufám, že se mi bude líbit minimálně stejně jako předchozí polovina.


Žádné komentáře:

Okomentovat