15. 11. 2015

[RECENZE] The Housekeeper and the Professor

Originální název: 博士の愛した数式 (Hakase no aišita súšiki)
Autor: Yoko Ogawa
Překladatel: Stephen Snyder
Vyšlo: 2010
Nakladatelství: Vintage
Počet stran: 180
Formát: Paperback
Anotace: He is a brilliant maths professor with a peculiar problem - ever since a traumatic head injury seventeen years ago, he has lived with only eighty minutes of short-term memory. She is a sensitive but astute young housekeeper who is entrusted to take care of him. Each morning, as the Professor and the Housekeeper are reintroduced to one another, a strange, beautiful relationship blossoms between them. The Professor may not remember what he had for breakfast, but his mind is still alive with elegant equations from the past. He devises clever maths riddles - based on her shoe size or her birthday - and the numbers reveal a sheltering and poetic world to both the Housekeeper and her ten-year-old son. With each new equation, the three lost souls forge an affection more mysterious than imaginary numbers, and a bond that runs deeper than memory.



Rozhodně nemůžu říct, že jsem přečetla všechno, co se z japonštiny kdy přeložilo do češtiny, existuje spoustu knih, které jsem ještě neměla ani v ruce, mimo jiné nějakého toho Murakamiho, ale ani to mi nezabránilo poohlížet se po japonské literatuře v anglickém překladu. Nejvíce mě zaujala spisovatelka Yoko Ogawa, která je podle všeho publikovala strašně moc děl a dokonce získala i nějaké ceny (mimo jiné i Akutagawa Rjúnosuke šó, neboli Akutagawa Prize), proto jsem její knihy rozhodně nemohla vynechat.

Jako první mi padla do oka kniha The Housekeeper and the Professor, z japonštiny by se název přeložil jako Profesorův milovaný vzorec. Už podle anotace jsem tak nějak odhadla, v jakém duchu by se kniha mohla nést, a musím říct, že jsem měla víceméně pravdu. Profesor matematiky si při nehodě před téměř dvaceti lety poškodil mozek a jeho paměť nevydrží déle než osmdesát vteřin. Snad proto střídá hospodyně jako ponožky. A pak, překvapivě, přijde jedna, která mu tak trochu změní život.

Postav se v knize vyskytuje jen pár - hospodyně, její syn pojmenovaný Root podle tvaru jeho hlavy, profesor a profesorova švagrová. Poslední jmenovaná mi přišla jako nepříliš výrazná postava, nicméně ostatní tři jsem si zamilovala. Celý příběh je psán z pohledu hospodyně, se kterou nejde nesoucítit, stejně jako si nejde neoblíbit jeho syna, nezamilovat profesora a nemít chuť jít se podívat na baseball.

Svou atmosférou mi tato kniha připomínala částečně The Curious Incident of the Dog in the Night-Time a americký tearjerker. Spousta pasáží je napsaná tak, že čtenáře opravdu dojme. A že těch smutných nebo dojemných chvil není málo. Co ale ocěňuji je to, že ani tak se Yoko Ogawa neuchyluje k žádným klišé, k čemuž problémy s pamětí přímo vybízejí. Přijdejte trochu toho typicky japonského něčeho a máte tu skvělou knihu.

Další obrovské plus na této knize je matematika. Asi právě něvěřícně zíráte na monitor - co může být na matematice tak úžasné? Já kupříkladu na čísla nesahám, pokud nemusím, a všechno počítám na kalkulačce. Ale Yoko Ogawa dokáže podat matematiku tak, že jí rozumí i méně zdatní jedinci (jako já a ona hospodyně, která nedostudovala ani střední školu), navíc si vybírá jen opravdu zajímavé části a píše o nich tak, že musí bavit snad každého.

Je ovšem pravda, že některým by tato kniha mohla přijít trochu patetická. Pravda je taková, že i já jsem měla chvíli pochybnosti o tom, jestli se mi to, co čtu, opravdu líbí. Nicméně pravda je taková, že pouze u jedné kapitoly mi přišlo, jako by autorka neměla úplně vymyšlené, jak bude pokračovat dál, většinu času jsem si ale čtení opravdu užívala, všechno mi dávalo smysl, na krásných několik hodin jsem pochopila matematiku a i když nejsem sentimentální, všechny smutné chvilky jsem autorce celou dobu věřila.

Pokud máte jako já rádi japonskou literaturu, ale nejste si jistí, zda zvládnete angličtinu, můžu vás uklidnit - já slovník nepotřebovala ani jednou. Slovíčka v této knize jsou opravdu jednoduchá. Jediné trochu obtížnější pasáže by mohly být ty, kde autorka popisuje různé matematické věci, ale pokud už se anglicky nějakou tu chvilku učíte, rozhodně s nimi nebudete mít problém.

V poslední řadě bych ráda zmínila film (CSFD), který vznikl v roce 2006. Eri Fukacu v hlavní roli je zkrátka úžasná a i když se film v pár věcech s knihou rozchází, tak jako u valné většiny filmů, rozhodně stojí za shlédnutí, a to i pro ty, kteří japonské filmy většinou nevyhledávají.




Hodnocení 
Nakonec jsem se rozhodla knize dát čtyři hvězdičky z pěti. Opravdu jsem si její čtení užila. Sice jsem neměla nutkání o knize ještě po dočtení přemýšlet, ale myslím, že je to velmi milá jednohubka. Co se týče nějakých japonských reálií a podobných zajímavostí, moc jich v knize nenajdete, k tomu ale slouží jiné knihy. Já jsem si The Housekeeper and the Professor opravdu užila a co nejdříve sáhnu po další knize z pera této spisovatelky.

4 komentáře:

  1. To vypadá zajímavě! Zaujala mě hlavně ta atmosféra "Případu se psem" - tu knížku mám moc ráda a chtěla bych si zase přečíst něco alespoň trochu podobného :) Takže díky za tip!

    OdpovědětVymazat
  2. Po téhle knize už jsem také nějakou dobu koukala, ale stále jsem váhala, zda to bude stát za to. Musím říct, že tvoje recenze mě definitivně přesvědčila, abych jí dala šanci, až budu mít trochu času.^^ Já mám matematiku celkem ráda, i když ještě raději mám chemii a fyziku, a jsem zvědavá, jak se jí do knihy autorce povedlo zasadit. :)

    OdpovědětVymazat
  3. Díky za tip, o autorce jsem slyšela poprvé :)

    OdpovědětVymazat
  4. Moc se mi to líbilo - citlivě napsané, celé takové sympaticky minimalistické jako typický japonský pokoj - tatami, malý stoleček s čajovou soupravou, zasunovací dveře a je to. K dokonalosti již není zapotřebí ničeho dalšího :)

    OdpovědětVymazat