2. 12. 2015

[RECENZE] Děti plástve #2


Autor: Josef Pecinovský
Nakladatelství: Epocha
Vyšlo: 2014
Počet stran: 280
Formát: Paperback
AnotaceKastor zjišťuje, že byl podveden, a to znamená, že jeho slibně se vyvíjející vojenská kariéra je omyl. Jak se má zachovat? Má dodržovat kázeň a bez odmluv a přemýšlení plnit rozkazy, nebo se hydře, do jejíchž spárů se dostal, vzepřít? Dole ve věčné tmě přežívá kmen, který mu dal život a který ho po několika letech bezohledně vyštval. Bez Kastorovy pomoci jeho rod zahyne. Když ale zradí svou přísahu, musí opustit ty, které si během dlouhého pobytu v horních sférách zamiloval. Mladík je postaven před osudové rozhodnutí. Konflikt mezi mocnými plástve a bezbrannými, ale svobodnými kmeny začíná. Kastor je jen drobnou figurkou na obrovské šachovnici, která však může být rozhodující. 




Recenze na druhý svazek Dětí plástve (tu na první si můžete přečíst zde) je konečně tady. Protože obě části na sebe přímo navazují a já bych se nerada příliš opakovala, budu se snažit je obě porovnat. Jak určitě víte, první díl se mi sice líbil, ale nebyla jsem z něj stoprocentně odvázaná. Možná také proto (a také díky fenomenálnímu prvnímu dílu) jsem od druhého svazku očekávala hodně. A jestli to bylo špatně nebo ne, to si opravdu netroufám odhadnout. 

Velká změna oproti první polovině příběhu zamozřejmě neproběhla, ale jedna věc, se kterou jsem nebyla zcela spokojená, se tu přece jen objevila. Zatímco existenci různých méně propracovaných vedlejších postav v minulé části mi ani tak moc nevadila a přiznám se, že jsem o ní ani nepřemýšlela, v druhém svazku se objevuje spousta jmen, jejichž majitelé jsou nejen naprosto zbyteční a beztak brzy umřou, ale jsou jeden jako druhý úplně stejní, což mě hlavně ke konci poměrně štvalo. 

Na druhou stranu jsem pozorovala velké zlepšení v oblasti děje a akce. Jak se tak příběh blížil ke konci, tempo se viditelně zrychlilo a ačkoliv mě autor nedokázal ke knize přilepit dlouho do noci jako ve své první knize, i tak mi děj příjemně ubíhal, mnohem lépe než ve svazku číslo jedna. Na rozdíl od prvního svazku jsem ale měla dojem, že více akce by rozhodně neuškodilo.

Jako v minulých dílech Pecinovského i tady mě bavily hlavně ty části, které nějakým způsobem popisovaly fungování plástve. Bohužel se jich v téhle části tolik nevyskytovalo, jediné po této stránce zajímavější pasáže se objevovaly pouze v případě, že se autor rozhodl psát o doktoru Hippopotamovi, který se tam vyskytl všehovšudy třikrát a opravdu bych byla raději, kdyby mu bylo věnováno více pozornosti, myslím, že ze všech postav mi byl snad nejsympatičtější. 

Co se týče konce, celou dobu jsem v duchu prosila, aby přišlo něco, co mě přinutí sbírat čelist z podlahy. To se ale bohužel nestalo a mám dojem, že jsem narazila na další cliffhanger. Špatný cliffhanger. Vlastně jsem měla stejný pocit jako při ukončení prvního svazku, tudíž takový nijaký, ačkoliv posledních deset stran uběhlo poměrně rychle a o zvrat také nebyla nouze, za což připisuji knize nějaké ty body k dobru. 

Celkově, ačkoliv by se to mohlo po mém poměrně kritickém hodnocení zdát překvapující, se mi Děti plástve poměrně líbily. Samouzřejmě jsem nebyla zahlcena akcí nebo opravdu propracovanými postavami, ale překvapivě mě to nedráždilo tolik jako u jiný knih a myslím, že svět pláství je tak zajímavý, že stojí za to číst dál. 



Hodnocení
Knihu jsem se rozhodla ohodnotit čtyřmi hvězdičkami z pěti, bavila jsem se, občas sice v knize byly nějaké nedostatky a já jsem si téměř stoprocentně jistá, že autor to „umí líp", takže se rozhodně pustím i do dalších dílu, které, doufejme, překonají ten druhý, ideálně se vyšvihnou na stejnou příčku jako Plástev jedu. 








Žádné komentáře:

Okomentovat