12. 1. 2016

[RECENZE] Prototype D



Autor: Jason D. Morrow
Nakladatelství: Smashwords Edition
Vyšlo: 2015
U nás: nevyšlo
Počet stran: 348
Formát: E-book
Anotace: A hundred years after the world is decimated by nuclear wars, humanity has been reduced to a surviving city of people called Mainlanders. They have food, water, and a wall that separates them from their enemies—the Outlanders. Branded as savages, the Outlanders have grown in number and their attacks against the city have become more brutal. ... What the Mainlanders need is a weapon. Des is the first robot created with a full range of human emotions. His reasoning skills and thought processes will make it so no human will ever have to step foot on the battlefield again. But when Des realizes his true purpose—to help destroy the Outlanders—he suspects that the real enemies might not be the people he was built to destroy, but those who created him.



Protože u mě není úplně zvykem číst ve čtečce, během prosince jsem se rozhodla to změnit. Tohle je jedna z knih, která se mi na Amazonu zalíbila, takže jsem jí okamžitě musela stáhnout (pravda, asi bych za ní neplatila, kdybych měla tu možnost). Prototype D se zabývá velmi zajímavým tématem - umělou inteligencí. Anotace byla sice trochu zavádějící, ale zněla moc dobře, takže jsem se do téhle knihy musela hned pustit.

Největší lákadlo byla nepochybně již zmíněná AI, artificial intelligence. Hlavní hrdinka dokázala stvořit program, který dokonale kopíruje lidské emoce. Vyvstává problém - ačkoliv pro ni jsou její roboti jako děti a jejich vědomí nijak nezpochybňuje, pro mnoho lidí je tu obrovská propast mezi uměle vytvořenou duší a člověkem. Jenže ani po několika kapitolách se nikam dál neposuneme. Otázka je tu pořád, názor hlavní hrdinky známe, občas o sobě pochybuje i robot, ale nezdálo se mi to nijak reálné. Jako by všichni ostatní jednoduše ignorovali fakt, že před sebou mají něco takového.

Dalším problémem byl děj. Ze začátku jsem byla příjemně překvapená, jak dobře Morrow píše, ale postupně přicházelo víc a víc do očí bijícího klišé. Stejně jako jakýkoliv béčkový akční film (Americký, ještě k tomu). Hlavně při čtení konce jsem měla chuť prohodit Tardis (čtečku) z okna. A to by ještě nebylo to nejhorší, postavy jednaly naprosto nelogicky a v některých chvílích to bylo jen proto, aby autor mohl napsat další klišé scénu.

Většinou spoilery do recenzí nepíšu, ale tentokrát musím, takže se na to, prosím, připravte a nečtěte dál, pokud se na tuhle knihu chystáte taky. Hlavní hrdinka má počítač. Uvnitř něho je AI, žije tam už dva roky a chce, aby ho jeho stvořitelka přenesla do opravdového těla. Samozřejmě to neudělá a tak si chudák AI musí pomoct sám. Potom, co se mu podaří dostat do nového prototypu, který nemůže cítit strach (!!!) se samozřejmě musí pomstít. A tak nám vzniká jeden z hlavních záporáků, jej!

Příklad příšernosti číslo dvě - na začátku je robot v simulaci. Musí vylézt na vysokou budovu. Po asi šedesátém poschodí už to po schodech samozřejmě nejde, takže musí zvenku. Pocítí strach, pustí se, konec simulace, armáda ho nechce. Přeskočíme o tři sta stránek dále - náš robot se musí dostat do vysílací věže, čirou náhodou tam potká AI - hlavního záporáka, čirou náhodou ho porazí, ačkoliv je absolutní looser, a musí co? Lézt zvenku! Následuje ta nejklišoidnější a nejtrapnější epická scéna v historii literatury. Konec spoilerů.

Tím ale nechci tvrdit, že tahle kniha byla tak strašná. Pokud klišé není moc, je to fajn, a alespoň první polovina se dala číst bez toho, aniž by čtenář sem tam nehodil facepalm. Hlavní hrdinka pro změnu nebyla na zabití a nevyskytla se zde žádná extra romantická scéna, čehož jsem se ze začátku hodně obávala. Kniha se četla poměrně dobře, takže těch 300 stran jsem byla schopná přečíst za poměrně krátkou dobu a nemusela jsem se do čtení nutit.

Úroveň angličtiny v téhle knize není nijak závratně vysoká, žádné technické výrazy potřebovat nebudete, slovník jsem nemusela použít ani jednou. Jako obvykle, když recenzuji sci-fi, bych Prototype D ale nedoporučila začátečníkům, jednak kvůli délce, jednak kvůli slovní zásobě, která by mohla být trochu složitější.


Hodnocení
Nakonec jsem se rozhodla pro tři hvězdičky z pěti, nebyla to žádná sláva, ale na druhou stranu jsem moc netrpěla a prvních 150, 200 stran si i užila. Na druhou stranu nemám potřebu dívat se po dalších dílech stejného autora. Pokud čtete SF pravidelně a hledáte něco, co se umělou inteligencí zabývá více do hloubky, tohle opravdu nečtěte (radši zkuste Baxtera), na druhou stranu myslím, že pro toho, kdo se tomuto žánru obvykle vyhýbá, by to mohlo být příjemné zpestření.

Žádné komentáře:

Okomentovat