9. 2. 2016

[RECENZE] Excelsior, gentlemani!

Sestavili Michael Bronec a Martin Stručovský
Nakladatelství: Straky na vrbě
Vyšlo: 2014
Počet stran: 656
Formát: Hardback
AnotaceČtrnáctero fantastických povídek a dvé doprovodných textů: to vše vás zavede do světa steampunku, světa odvážných dobrodruhů, potrhlých vynálezců a krásek v krinolínách. Světa, kde vzducholodě závodí s rychlovlaky a padouši s navoskovanými kníry kují pikle v kabinetech sešeřelých staženými plameny plynových lamp… 
Siréna houká, parní stroj duní, ojnice jsou namazány, ručička manometru se nebezpečně chvěje na hranici červeného pole, kotevní lana se napínají a nepoznané obzory čekají. Stateční gentlemani, zapněte si řádně redingoty a ujistěte se, máte-li revolver či tlakovou pušku pohotově, spanilomyslné dámy, zavažte sobě pevně pentle klobouků, nastupte na palubu a VZHŮRU!!!







Na Excelsior, gentlemani! jsem byla zvědavá už dlouho, ale trvalo dlouho, než jsem se odhodlala napsat recenzi. Se steampunkem je v současné době trochu problém - pro někoho by se totiž mohlo jednat o striktně módní záležitost - předtím to byli upíři, dnes je to steampunk. Přiznám se, že jsem tomuto trendu podlehla taky - už jen to, že jsem si brousila zuby na tuhle sbírku, o něčem vypovídá. O mých spisovatelských pokusech ani nemluvě. 

Nejprve bych napsala něco o sbírce jako celku. Co mě velmi příjemně překvapilo, tedy alespoň ze začátku, byl fakt, že valná většina autorů psala povídky zasazené v domácím (relativně) prostředí. I když má viktoriánský Londýn něco do sebe, změna prostředí byla minimálně velmi zajímavá. Co už se mi ovšem líbilo méně byl pocit, který popsalo více čtenářů, hlavně na GoodReads - dost z povídek bych za steampunk neoznačila vůbec, v dost z nich byly také takové rekvizity naprosto zbytečné, takže působily jaksi do počtu. 

Protože jsem během čtení každou povídku hodnotila hvězdičkami, pokusím se ke každé, ke které budu mít co říct a která mi nějakým způsobem utkvěla, napsat pár vět. Nejvyšší hodnocení jsem udělila celkem dvakrát, a to konkrétně povídkám Paraboloid profesora Barina (Leonard Medek) a Poslední zakázka pana Christophera Davise (Tobiáš Smolík). První zmiňovaná byla snad nejlépe vypointovaná, dávala smysl a navíc byla opravdu dobře napsaná. Druhá mě zaujala hlavně tou pravou atmosférou viktoriánské Anglie. 

Čtyři hvězdičky připadly čtyřem povídkám. Jak případné. Igor (Jan Dobiáš) mi utkvěl nejvíce - mám ráda humor a narážky na různé známé postavy světové literatury. Podraz v Lost Hope (Petr Šimčík) mě zaujal jednou prostou věcí - hodně mi připomínal hodně známý steampunkový komiks Grandville od Bryana Talbota. Možná by mi to i vadilo, ale příběh je čtivý, funguje, jak má, takže za mě rozhodně palec nahoru. 

Nejzajímavější co se námětu týče pro mě byla povídka Den, kdy se město zastavilo (Daniel Tučka), snad jediná postapokalyptická povídka v celé knize. Musím ale vyzdvihnout i Konec věku páry (Tomáš Bandžuch), což je sice jedna z těch ne zcela steampunkových povídek, nicméně jsem autorova ochotna odpustit, byl to opravdu úžasný příběh. 

Ostatní povídky mi zas až tak neutkvěly, některé byly lepší, některé o chlup horší, ale při žádné jsem se naštěstí nenudila, jen jsem se občas ptala sama sebe, kde že má být ten steampunk, třeba u povídky Konec pašířů v Hřensku (Míla Linc), nebo proč se autor mermomocí snažil našroubovat steampunk na koncept, který by očividně úplně stejně fungoval bez něj. 

Samozřejmě se musím zmínit i o grafickém zpracování, které je naprosto úchvatné. Pokud mě sledujete už delší dobu, určitě víte, že přebal je pro mě vedle kníru to nejhorší, co kdy kdo vymyslel, ale i bez něj je obálka knihy opravdu nádherná, možná i hezčí. To má, tuším, na svědomí Tomáš Kučerovský. O stejně geniální ilustrace se zase zasloužila Janina Strnadová. 


Hodnocení
Hodnotit knihu jako celek je pro mě hodně těžké - už jsem se k jednotlivým povídkám vyjádřila, ale teď se pokusím vyřknout konečný verdikt. Nakonec jsem se na GoodReads spokojila se třemi hvězdičkami z pěti, přece jen přes polovinu povídek bylo spíše průměrných, ale hodně jsem váhala i nad čtyřmi, takže ve skutečnosti jsou to spíše tři a půl hvězdičky. Pokud vás zajímá česká (nejen) steampunková scéna, tuhle knihu rozhodně doporučuji. 

1 komentář:

  1. Steampunk jsem měla ráda ještě než to bylo cool :D A v rozporu s obvyklým postojem jsem fakt ráda, že se tenhle žánr konečně dostal do módy - konečně se díky tomu na pultech knihkupectví tyhle knížky objevují :)

    Musím ale přiznat, že tahle povídková sbírka mi ukázkově unikla. Snad je to tím, že povídky moc nevyhledávám. Tyhle ale rozhodně zkusím - je mi jasné, že mi nesedne každá, ale už jen ten žánr mě láká natolik, že to asi risknu :) Díky za tip!

    OdpovědětVymazat