17. 5. 2016

[RECENZE] Fahrenheit 451

Autor: Ray Bradbury
Nakladatelství: Simon & Schuster
Vyšlo: 2012
U nás: Plus, 2015
Počet stran: 159
Formát: Paperback
AnotaceGuy Montag is a fireman. In his world, where television rules and literature is on the brink of extinction, firemen start fires rather than put them out. His job is to destroy the most illegal of commodities, the printed book, along with the houses in which they are hidden. Montag never questions the destruction and ruin his actions produce, returning each day to his bland life and wife, Mildred, who spends all day with her television “family.” But then he meets an eccentric young neighbor, Clarisse, who introduces him to a past where people didn’t live in fear, and to a present where one sees the world through the ideas in books instead of the mindless chatter of television. When Mildred attempts suicide, and Clarisse suddenly disappears, Montag begins to question everything he has ever known. He starts hiding books in his home, and when his pilfering is discovered, the fireman has to run for his life.




Přijde mi, že ačkoliv všichni básní o genialitě knihy 1984, příběh Guye Montaga zná málokdo. Postavit vedle sebe Orwella a Bradburyho je možná nesmysl, já si ovšem drobné srovnání nemůžu odpustit - už jen proto, že jsem obě tato díla četla ve stejné době a obě jsem odkládala tak dlouho, až jsem se začala upřímně stydět. 

Jak už jsem zmínila, hlavním hrdinou této knihy je Guy Montag, požárník, který oheň ale nehasí, naopak jej zakládá - pálí knihy, které jsou v jeho světě zlo a denně chodí udání na lidi, kteří knihy vlastní - hoří jejich knihy, dům a často i oni sami. Setkání s jejich novou sousedkou, Clarisse, všechno změní.

Co bych vyzdvihla jako první je určitě děj - ubíhá poměrně rychle, logicky a vtáhl mě do sebe, takže jsem nemohla jen tak přestat číst. Co ovšem oproti 1984 postrádal, a není to nutně nevýhoda vzhledem k tomu, že tyto knihy mají mnohé odlišnosti, je celkově příjemnější vyznění příběhu a optimističtější atmosféra.

Styl autora je trochu zvláštní a nemusí nutně sednout každému, ale chvílemi mi trochu chyběla ta orwellovská deprese, pokud jde o dejme tomu post-apo žánr, mám opravdu ráda když jde o pořádnou depku, pořádný mind-fuck, a to Bradbury úplně nesplňuje, ale samozřejmě záleží na osobním vkusu, protože někdo třeba nesnese právě tu ponurou atmosféru a ne úplně pozitivní konec.

Největší problém, který jsem s touhle knihou měla, bylo to, že jsem se ze začátku a trošku i v druhé polovině příběhu nedokázala vžít do hlavního hrdiny. Zato jsem si moc oblíbila Clarisse a docela mě mrzí, že jsem se o ní nemohla dozvědět víc. Docela by mě zajímalo, jestli skončila tak, jak si myslím, nebo ne.

Fahrenheit 451 rozhodně doporučuji i v angličtině, jednak proto, že jazyk je poměrně jednoduchý a podle mě by neměl dělat problémy ani mírně pokročilým, navíc 160 stránek není zrovna moc, jediné, co by možná mohlo někomu dělat problém, je autorův styl, Bradburyho jsem ještě v překladu nečetla, ale pokud nemáte alespoň trochu v angličtině načteno, připravte se, že možná budete muset nějaké pasáže opakovat.


Hodnocení 
Celkově jsem knize na GoodReads 5 hvězdiček z 5, ačkoliv jí považuji za trochu horší než Orwella, na druhou stranu jsem si jí vážně užila. Pokud jí máte v seznamu k maturitě (já samozřejmě ne), rozhodně jí doporučuji. Vlastně nehledě na maturitu, přečtěte si jí, patří mezi knihy, které je dobré otevřít alespoň jednou za život. Mimochodem, existuje také film z roku 1966, který také stojí za to. 

2 komentáře:

  1. Na maturitním seznamu knihu nemáme, ale v knihovničce mi už dlouho leží a já ji taky dost dlouho odkládám, už bych se do ní měla pustit. :D

    OdpovědětVymazat
  2. Tuto knihu naprosto miluju. Stejně jako Orwella. Ale já mám naopak asi o maličko víc raději Guye. :) Film se mi taky docela líbí a líbilo se mi komiksové zpracování, přestože mohla být lepší kresba.

    OdpovědětVymazat