19. 6. 2016

[RECENZE] Anglické listy

Autor: Karel Čapek
Nakladatelství: LEDA
Vyšlo: 2009
Počet stran: 116
Formát: Hardback
AnotaceKdo miluje Čapkovy fejetony, nesmí pominout toto sebrání Čapkových cestopisných sloupků, které před pětaosmdesáti lety za svého dvouměsíčního pobytu v Británii psal a navíc skvěle kreslil pro Lidové noviny. Čapka tehdy pozvali na zasedání nově vzniklého spisovatelského klubu PEN, ale Čapek si svůj pobyt v Británii protáhl a projel ji křížem krážem. Jeho nadání vnímat každou drobnost, v tomto případě vše, co mu připadlo jako příznačné pro tuto ostrovní říši, a zároveň jeho schopnost vnímat všechny obecné tendence zase příznačné pro naši civilizaci vydaly pozoruhodný výsledek: tento cestopis ani po letech neztratil nic ze své svěžesti nebo dokonce aktuálnosti.






Karel Čapek je nejen u nás, ale i ve světě jednoduše pojem. Právě proto jsem se rozhodla pustit se do některých z jeho méně známých (respektive čtených) děl. Od Anglických listů jsem očekávala spíš cestopis, ale pokud znáte Čapkovo dílo, určitě vás nepřekvapí, že spíš než cestopis je tahle kniha sbírkou fejetonů. Dozvíte se o anglickém počasí, lidech, parcích, o hospodách a dalších typicky anglických zvláštnostech.

Vystoupiv na zem shledal jsem s úžasem, že neumím a nerozumím ani slovo anglicky. Ukryl jsem se tedy do nejbližšího vlaku; naštěstí se ukázalo, že jede do Londýna. Cestou shledávám, že to, co jsem považoval za Anglii, je vlastně jenom velký anglický park: samé louky a palouky, překrásné stromy, staleté aleje a sem tam ovce, tak jako v Hyde Parku, patrně pro zvýšení dojmu. Ještě v Holandsku jsem viděl lidi zvedající zadky k nebi a pracující rukama v hlíně. Tu a tam jsou červené vilky; děvče kývá přes živý plot, alejí jede cyklista, jinak je tu kupodivu poskrovnu lidí; člověk od nás je zvyklý, že se na každé pídi země někdo mrví v hlíně. Konečně se vlak zavrtává mezi jakési divné domky; je jich sto docela stejných; pak zase celá ulice stejných; a zase; a zase. Dělá to dojem horečného násobení. Vlak letí kolem celého města, na němž leží nějaká hrozná kletba; neboť každý domek má u dveří z jakési zoufalé nutnosti dva sloupy. Další blok je zaklet k tomu, aby nesl samé železné balkóny. Následující blok je navždy odsouzen k šedivým cihlám. Další ulici je určen zádumčivý a neodvratný osud mít modré verandy. Pak je celá čtvrť, jíž je pro nějakou neznámou vinu uloženo mít u každých dveří pět stupňů. Nesmírně by mi ulevilo, kdyby některý domek měl jenom tři; ale není to z jakési příčiny možno. A další ulice je celá červená.

Překvapilo mě, jak vlastenecky vlastně celá kniha vyznívá - Čapek Anglii rozhodně nekriticky neobdivuje a většina textů na mě působila dojmem, že ačkoliv se mu v Británii líbilo, Čechy jsou prostě Čechy a Anglie je pro něj spíš studené, neosobní místo plné parků, hradů a gentlemanů. Hlavně tedy spíš upozorňuje na kulturní rozdíly.

Nejúžasnější na celé téhle knize je autorův styl - určitě většina mých čtenářů Čapka někdy četla, osobně musím říct, že jsem schopná přečíst cokoliv, co napíše, jen díky tomu, jak úžasně širokou a pestrou slovní zásobu má a jak příjemně se jeho texty čtou.


Autor kromě do Anglie zavítal také do Skotska - nejvíc mě tedy přirozeně zajímal jeho pohled na tehdejší Edinburgh. Kde jsem ale samozřejmě zatím nebyla, takže nemůžu moc srovnávat tehdejší podobu Británie s tou dnešní, nicméně pokaždé, když jsem se začetla do popisu krásné krajiny nebo nějaké místní zvláštnosti, vynořil se mi v hlavně výraz stará dobrá Anglie. Protože přesně tak Čapkovy fejetony působí.

Mr. Bone měl bezmála pravdu, když prohlásil Edinburgh za nejpěknější město na světě. Je pěkné, kamenně šedé a divné; tam, kde jinde teče řeka, běží železnice, na jedné straně je staré město, na druhé straně nové, třídy široké jako nikde, v každém průhledu socha nebo kostel; a ve starém městě hrozně vysoké domy, což není nikde v Anglii, a prádlo na bidélkách plápolající nad ulicemi jako vlajky všech národů to také dole v Anglii není, a umazané, ryšavé děti na ulicích, to také dole v Anglii není; a kováři, truhláři i všelijací strejci, to také v Anglii není, a divné uličky, wynds nebo closes, to také v Anglii není, a tlusté rozcuchané babky, to také v Anglii není; tady se zase začíná lid, jako v Neapoli nebo jako u nás. To vám je zvláštní, tady ty staré domy mají komíny v průčelí, jaksi místo věží, jak jsem to nakreslil. To není nikde na světě než v Edinburku. A město leží na kopcích; běžíš někam, a najednou máš pod nohama hlubokou zelenou propast s pěknou řekou dole; jdeš, a zničehonic běží ti nad hlavou jiná ulice po mostě, jako v Janově; jdeš, a přijdeš na čistě kruhové náměstí, jako v Paříži. Pořád se máš čemu divit.


Hodnocení 
Téhle knize jsem se rozhodla udělit čtyři hvězdičky z pěti - Anglické listy mě opravdu moc bavily, jejich atmosféra je naprosto nepopsatelná a já mám chuť jít, sbalit si kufry a okamžitě odjet do Británie a procestovat všechno, co Čapek ve své knize popsal. Pokud máte Anglii rádi, určitě si tuhl knihu přečtěte - stojí za to. 

Žádné komentáře:

Okomentovat