31. 7. 2016

[RECENZE] Autofikce


Originální název: オートフィクション (Ótofikušon)
Autor: Hitomi Kanehera
Překladatel: Jan Levora
Vyšlo: 2010
Nakladatelství: Argo
Počet stran: 172
Formát: Hardback
AnotaceRomán až s cynickou otevřeností vypovídá o současné japonské mladé generaci. Násilí, náhodný sex, drogy,totální deziluze... Hrdinkou zčásti autobiografické knihy je mladičká spisovatelka Rin, kterou její nakladatelství požádá, aby napsala knihu sama o sobě. Samotný děj se odehrává v několika časových rovinách - nejprve v reálném čase, poté v retrospektivě předchozích let jejího života. V každém z těchto období je Rin pohlcena spalujícím milostným vztahem plným lásky, nenávisti a především žárlivosti.







Opět jsem vystoupila ze své literární komfortní zóny a pustila se do žánru, na který bych, být o něco vybíravější, asi nikdy nesáhla. Japonsko a japonskou literaturu zbožňuji, ale upřímně řečeno mi skandální a otevřené romány nic neříkají. Autofikce mě ovšem poměrně zaujala, a to hned v několika věcech.

Název tak trochu napovídá, že jde o autofikci. Pro mě bylo nesmírně zajímavé přemýšlet, jaké části svého života autorka do své knihy zařadila. Hitomi Kanehara si totiž v dětství prošla mnoha těžkými situacemi, navíc své knihy začala psát ve chvíli, kdy zjistila, že jí pomáhají po psychické stránce.

Ještě k tomu je život hlavní hrdinky Rin popsát od jejích dvaceti let do patnácti, takže čtenář v průběhu čtení sleduje, co jí v životě poznamenalo, stejně, jako když někoho doopravdy poznáváte, pěkně postupně. Kniha tak neobsahuje mnoho kapitol, ale přesto je rozdělena přehledně a myslím, že opačná kompozice Autofikci ozvláštňuje.

Sama Rin mě ovšem neskutečně rozčilovala. Vůbec jsem nerozuměla tomu, co dělá, co říká, proč zůstává ve vztahu, který jí očividně ničí, proč si vždycky vybere násilníka nebo zoufalce. Ona sama byla poměrně zoufalá, častokrát jsem měla chuť vzít jí něčím těžkým po hlavě.

Jestli se Kaneharová snažila své čtenáře šokovat, v mém případě se jí to rozhodně povedlo. Určitě znáte ten pocit, když čtete o něčem, jako je domácí násilí, takže na jednu stranu máte chuť číst dál, protože je příběh skvěle napsaný, ale zároveň byste nejradši knihu vyhodili z okna. Přesně takový pocit jsem během čtení měla. Kromě toho je ale Rinin příběh podaný skvěle. Nečekejte nějaké vzletné fráze, autorčin styl je stejně jako samotný děj pěkně surový a skvěle se hodí nejen ke knize, ale i k její hrdince, která je také taková jednodušší, nebo tak alespoň působí.

V Japonsku, ale částečně i ve světě, kniha způsobila veliký poprask díky spoustě kontroverzních scén, mezi které patří například hodně, hodně divný monolog s vaginou, sex, drogy, alkohol, gamblerství a další chuťovky. Pokud vám taková témata vadí, rozhodně Autofikci nečtěte. Já osobně jsem hodně otrlá a jen tak něco mě nepřekvapí, ale výše zmíněná část příběhu mě upřímně překvapila, trochu znechutila a rozesmála.



Hodnocení 
Na GoodReads jsem Autofikci udělila tři hvězdičky z pěti. Tahle kniha mě nezaujala zas tolik, abych se hned musela vrhnout na Hady a náušnice, další autorčinu knihu. Hlavním důvodem je jednak hlavní hrdinka, Rin, která mi lezla na nervy, navíc hlavní pilíř tohoto příběhu, kontroverze, na mě zrovna nepůsobila, necítila jsem se pohoršená, ale jisté emoce ve mě kniha přece jen vyvolala. Myslím, že Autofikce je ideální hlavně pro ty, kteří se kontroverze nebojí a líbí se jim drsnější příběhy.

1 komentář:

  1. Z Autofikce jsem taky nebyla úplně unešená, ale třeba Hady a náušnice mám hrozně ráda. Vlastně ale nedokážu vysvětlit proč, protože je tam spoustu násilí a hodně lidí by asi knihu znechuceně odložilo, protože by jim přišla hloupá a stavěná jen na snaze šokovat. Já ji ale prostě mám ráda. Určitě jim někdy dej šanci, maximálně strávíš odpoledne s něčím, co ti tak úplně nesedlo, naštěstí to není 500stránkovej epos :)

    OdpovědětVymazat