5. 7. 2016

[RECENZE] Konec dne

Originální název: 日の果て (Hi no Hate)
Autor: Umezaki Haruo
Překladatel: Vlasta Winkelhöferová
Vyšlo: 1963
Nakladatelství: Státní nakladatelství krásné literatury a umění
Počet stran: 89
Formát: Paperback
Anotace: Úspěšná novela jednoho z nejvýznačnějších členů tzv. „poválečné školy“ v japonské literatuře. Její děj umístil na Filipíny, na místa krutých bojů druhé světové války. Rozvíjí příběh důstojníka, který dostal rozkaz zastřelit vojenského lékaře, svévolně opustivšího jednotku.









Haruo Umezaki patří mezi poměrně širokou skupinu japonských autorů píšících zejména ve 2. polovině 20. století. Na základě (nejen) svých zkušeností z války publikoval mnoho děl, jako třeba Sakuradžima nebo právě Konec dne. Ten se odehrává na Filipínách. Knihu jsem otevírala s notnými obavami - přece jen není druhá světová válka mé oblíbené téma. Nakonec jsem ale z tohoto kratičkého příběhu přece jen dobrý pocit. 

Dějem vás Konec dne zrovna nezahltí. Anotace totiž přesně vystihuje, o čem celý příběh je - důstojník dostal rozkaz zastřelit vojenského lékaře, který po pěkně krvavé bitvě zběhl. Ačkoliv se toho za 89 stran tolik nestane, akci vyvažuje psychologická složka příběhu - důstojník, zatímco prochází nehostinnou džunglí, ví, že smrt se blíží, a zpochybňuje všechny zásady, které dosud měl.

Zatímco hlavní hrdina je dle mého názoru vykreslena skvěle, ostatní postavy jsou ploché a člověk má pocit, jako by to ani nebyli lidé, spíš kulisy, které tak prostě stojí, nějak reagují, ale čtenář prostě nemá pocit, že jsou skuteční, neuvíznou mu v paměti a hodinu po dočtení knihy zapomenou na jejich jména.

Tuhle knihu bych doporučovala hlavně těm, kteří se zajímají o druhou světovou válku a trochu se vyznají v konfliktech, které probíhaly mezi Japonskem a USA, autor nevysvětluje, vlastně ani nepíše, který rok se příběh odehrává. Já sama mám v téhle oblasti poměrně málo znalostí, ale stejně jsem byla schopná vyznat se v ději. Na druhou stranu myslím, že je výhoda zabrousit třeba i na Wikipedii a zjistit, co vlastně na Filipínách probíhalo.

Co musím na knize opravdu ocenit je, že realisticky popisuje stav japonských vojáků. Ve světě platí představa, že Japonci byli velmi disciplinovaní a byli ochotní bojovat do posledního muže, bohužel (bohudík?) je to pouze generalizace. Japonská armáda měla své hrdiny, ale i své zběhy a špiony pro USA, stejně jako jakákoliv jiná armáda, a v téhle knize je to popsáno krásně.


Hodnocení
Celkově jsem se rozhodla udělit knize tři hvězdičky z pěti. Patřila sice mezi ty průměrné, ale musím přiznat, že obvykle se tématům z druhé světové války vyhýbám jako čert kříži, takže si myslím, že pro čtenáře, kteří se o válečných hrůzách něco rádi dozvědí a zajímá je konkrétně situace Japonska, Konec dne je naprosto ideální jednohubka.

2 komentáře:

  1. O druhé světové válce jsem už četla leccos, ale nikdy od japonského autora. Moc pěkná recenze a jako vždycky díky za tip! :)

    OdpovědětVymazat
  2. Obvykle válečná díla také příliš nevyhledávám, ale loni v létě jsem učinila výjimku, a to s knihou Šóheie Óoky Ohně na planinách, a nemůžu než ji zde nedoporučit.
    Děj knihy je taktéž zasazen na Filipíny a sleduje boj o přežití jednoho obyčejného vojáka. Nejsilnější stránkou knihy je právě psychologie hlavního hrdiny, který putuje ostrovem v marné snaze zachránit se, a vykreslení válečných hrůz, z kterých mrazí, a na nichž autor dovedně poukazuje, že každý voják je stále jen člověk, ale i malých okamžiků naděje a pokoje, které hlavní hrdina zažívá.
    Konec dne jsem ještě nečetla, ale pokud se mi na něj podaří někde narazit, ráda si jej přečtu :), bohužel si myslím, že je to dost nepravděpodobné... Děkuji za skvělou recenzi.^^

    OdpovědětVymazat