20. 8. 2016

Pět důvodů, proč nečtu Young Adult

Dnes jsem se rozhodla pustit se do mírně kontroverzního tématu. Young Adult určitě všichni znáte a myslím, že 90% mojí generace právě tenhle žánr čte. Jak určitě víte, pokud mě čtete delší dobu (nebo vám to došlo vzhledem k názvu), já ne. A proto jsem se rozhodla sepsat pět věcí, které mě osobně na YA vadí. Nesnažím se ten žánr nějak shodit a nemyslím si, že ti, co ho čtou, jsou nějak čtenářsky méněcenní, jde opravdu jen o můj osobní názor. (Budu samozřejmě ráda, když se o ten svůj podělíte v komentářích.)



1. ROMANTIKA. VŠUDE. POŘÁD! MEH.
Dobře, já nemám ráda romantické knížky - nebaví mě. Kromě jedné, která patří mezi mé nej a jedná se opravdu primárně o romantiku (Deathless od Catherynne M. Valente) je vědomě nečtu z důvodů, o kterých se možná rozepíšu v jiném článku. S YA mám tudíž docela logicky problém - romantickou zápletku, která je všude. Navíc se autorky nějak moc nesnaží ji obměňovat. 

Pokaždé je tam pan dokonalý, případně ještě nejlepší přítel, který je do hlavní hrdinky zamilovaný. V nejlepším případě hrdinka vzdychá jen o jednom, v horším případě je tu milostný trojúhelník. Co mě ale nejvíc vadí je to, že po týdnu od doby, kdy ona poprvé viděla jeho už ví, že je to její životní láska, nikdy ho neopustí. A to o něm ví jen minimum informací, jen to, že má fakt hezké oči (nebo v NA třeba zadek).  



2. HLAVNÍ HRDINKY, VEDLEJŠÍ POSTAVY... POSTAVY.
To mě přivádí k dalšímu bodu - postavy. Hlavní hrdinky byly ve všech knihách (a filmech), které jsem měla tu šanci číst (vidět) naprosto stejné. Většinou, jak by řekl jediný YouTuber, kterého sleduji (odkaz), unikátní sněhové vločky. Naší hrdince je kolem šestnácti, ale ona je jediná, kdo může zachránit svět! (A zatím přemýšlí, jestli se jí víc líbí oči/biceps/cokoliv jiného chlapce A nebo B.) 

Ani vedlejší postavy mě většinou nijak zvlášť neoslní, už jen proto, že jsou tragicky nepropracované, nic o nich nevíte, jejich příběh se nijak moc nerozvíjí. A to nemluvím o dalších postavách, ty jako by tam nebyly. Je pro mě těžké vcítit se do hlavní hrdinky, která mě rozčiluje, do jejích idolů nebo do ostatních postav, které by v knize skoro ani nemusely být. 


3. DŮSLEDKY? CO?
Další z věcí, kterou neumím jen tak přehlédnout, je fenomén, který je očividně poměrně rozšířený právě v YA, ale abych byla fér, musím říct, že to není problém jen tohoto žánru a hlavně ne primárně knih. 

Dejme tomu, že se něco stane. Hlavní hrdinka se se situací nějak vypořádává, nějak reaguje, ale lidé kolem ní jako by neexistovali. V reálném světě by každý nějak reagoval, možná různě, ale jestli se hlavní hrdinka postaví záporákovi, určitě není jediná, koho to alespoň napadlo. 

(Nejen) v Young Adult literatuře dav slouží jako křoví a když se od něho očekává nějaká reakce, většinou se všichni chovají jako stádo a dělají to samé, nebo se na ně úplně zapomene. Najednou jako by kromě hlavních postav nikdo neexistoval. V tomto ohledu jsou úplně geniální knihy Stephena Baxtera - na událost, která se dotkne všech, taky všichni reagují - různými způsoby. A to knize dodává pocit reálnosti. 



4. YA A SCIENCE FICTION? PROSÍM, NE!
Pokud Young Adult obsahuje prvky science fiction, mohu vám zaručit, že se mi na 99% nebude líbit. Jsem ten typ čtenáře, který se rád rýpe v reáliích. Pokud nějaká reálie nedává smysl, okamžitě pro mě kvalita knihy klesá. Tenhle problém jsem měla například s Divergencí nebo Hunger Games. Občas jsou to očividné nelogičnosti, občas věci, které by prostě chtělo vysvětlit.

Navíc, pokud hledám nějaké kvalitní sci-fi čtivo, rozhodně už z podstaty věci raději sáhnu po knihách daného žánru než po jejich YA verzích, které, co se prvků sci-fi týče, rozhodně nedosahují kvalit těch „čistokrevných". Pokud srovnám třeba Stephena Baxtera a autorku již zmíněné Divergence, určitě mezi nimi nenajdete mnoho společného.



5. AUTORČIN VLHKÝ SEN
Tohle je asi hodně subjektivní, ale přijde mi, že ve všech YA sériích autorky píší v podstatě o sobě. Respektive o (nejen) svým ideálním já, kterým by chtěla být každá -náctka. Nikdy neudělá něco trapného, ačkoliv má nějaké „chyby", pořád je to Mary Sue a stejně na konci odkráčí s tím pravým do zapadajícího slunce. Young Adult je prostě nereálné.

To je samozřejmě i fantastika obecně, ale rozdíl mezi těmito žánry je ten, že literatura, která není primárně mířena na dospívající dívky, má často propracovanější postavy, do kterých se sice autor možná i promítne, ale rozhodně z nich nedělá svá ideální já. Alespoň takový mám pocit - z děje, z postav. Proto se raději pustím do knih, které mají mnohem více reálné postavy 




To by tedy bylo pro dnešek vše. Ještě jednou bych ráda připomněla, že jsou to moje vlastní subjektivní důvody, proč mě nebaví číst Young Adult, vycházím ze svých zkušeností s touto literaturou. Určitě budu ráda, když napíšete i svůj názor. Mimochodem, nově jsem si taky založila facebookovou stránku a Ask, takže pokud máte nějaké dotazy nebo připomínky, můžete je směle směřovat i tam. Jo, taky mám nový účet na Instagramu. ;)

11 komentářů:

  1. Předem chci říct, že se mi tvůj článek opravdu líbí! Ještě jsem takovýto nečetla a jsem ráda, že jsem na to na CBDB narazila.

    Souhlasím s prvním bodem, respektive s tím, že je romantika VŠUDE, ale na rozdíl od tebe romantiku žeru, takže to u mě je v pohodě (pokud nejde o nějakou skvělou fantasy, kde romantika jenom kazí a nebo ji autor neumí správně vykreslit, ale na takovéto knihy většinou nenarazím).
    Druhý bod je většinou pravda. Ale i tak jsou tu výjimky a musím říct, že často jsou to takový vývoje postav, jako nikde jinde (bez jakéhokoliv posunu postav od začátku do konce mi kniha přijde neúplná a také to nemám ráda, jako ty).
    Bod ohledně reakce na události... s tím máš pravdu, krásně jsi to popsala to s tím "davem, který se chová jako stádo" či tam vůbec jejich reakce není zmíněna.
    Science fiction nečtu, mám za sebou kus ze série Měsíční kroniky (jde o retelling nejdříve Popelky, pak Červené karkulky, Rapunzel, zlé královny ze Sněhurky, samotné Sněhurky) a Marťana. S tím retellingem to může znít divně, ale četlo se to dobře i přesto, že Popelka je kyborg a další věcí (musím dodat, že jsem to četla před lety, kdy jsem nebyla tak vybíravá ohledně knih a četla jsem všechno).
    A poslední bod ohledně autorky jako hlavní hrdinky, to jsem se smála, protože to si taky myslím :D
    Někdy si říkám, proč ty YA vlastně čtu. Tak se vrhnu na nějakou tu klasiku z Anglie. K YA se stejně ale vždy vrátím.

    OdpovědětVymazat
  2. YA už pomalu také vypouštím ze svého hledáčku, i když občas, ve chvílích, kdy tak nějak nemám chuť na žádnou knížku mě nějaký profláklý YA titul většinou zachrání. Chápu všechny důvody, které uvádíš, zejména mě vytáčí stále stejné hrdinky (neporazitelné, tvrdohlavé a přesvědčené o vlastní výjimečnosti) a fakt, že ten pravý jim sedí celý život přímo pod nosem, ale ony si toho všimnou až když je skoro pozdě...
    Ty důsledky jsi také vystihla, je fakt, že vedlejší postavy jsou vždycky jen křoví, které se chová tak, aby to vyhovovalo záměrům hlavní hrdinky zachránkyně. Obecně mi přijde, že je kolikrát lepší, když je hlavní postava kluk, nebo ještě lépe, když je autorem muž :D A to platí nejen u YA.
    Já čtu hlavně detektivky a thrillery a tam mám tedy ráda chlapy i ženské stejně, i když je fakt, že ty hlavní hrdinky ženy mají dost podobné nešvary, jako malé holky a chlapi jsou zase většinou buď alkoholici, nebo neuvěřitelní supermani...no co...stejně budu číst, stejně je miluju :)

    OdpovědětVymazat
  3. Dovol, abych ti poslala virtuální objetí. :D Jo, mluvíš mi z duše. Pár YA knížek jsem už přečetla, ale už teď vím, že do ostatních, co jsem si kdy dala do to-read, se pustím asi jen v případě nouze nejvyšší, nebo když budu fakt potřebovat naprosto vypnout. Já mám v tomhle žánru největší problém s hrdinkama, protože mi prostě NESKUTEČNĚ lezou na nervy. Prakticky bez výjimky, aspoň v tom, co jsem četla, jsou to zaláskovaný fňukny, kolem kterejch se hroutí celej svět, ale ony stejně vzdychají nad JEHO krásnejma očima. Meh.
    Díky, radši zůstanu u fantasy a sci-fi, kde třeba nějakou tu romantickou zápletku taky najdeš, ale vždycky je to jen okrajová záležitost, která neruší, zejména díky tomu, že bývá napsaná střízlivě, nikoli stylem 'když se naše ruce setkaly, měla jsem pocit, jako by mým tělem projel elektrický proud'. Jo, taky nemůžu přehnanou romantiku vystát, no... :D

    OdpovědětVymazat
  4. Výstižné.
    YA si prečítam, ale sprevádzajú to podobné myšlienkové pochody, aké si popísala v tomto článku.
    Neznášam zamilované trojuholníky a ešte viac ich riešenie. Buď autor jedného z trojuholníka zabije, alebo záhadne sa odmiluje. To nežeriem. Hrdinky - je veľmi ťažké nájsť nejakú rozumnú. Veď oni často o dôsledkoch ani nepremýšľajú. A naozaj nemám rada dokonalé načasovanie. Keď postavám ide všetko od ruky a nikdy sa im nič nestane, lebo všetko klape ako švajčiarske hodinky :)
    Ďakujem za pekný článok :)

    OdpovědětVymazat
  5. To nejde vzít tak zeširoka, všeobecně. I v sci-fi a fantasy literatuře bez YA cílovky máš Mary Sue pro změnu v mužském podání, které vykosí vše živé v okolí bez jakékoliv předchozí zkušenosti. A stejně tak v YA literatuře najdeš kvalitní knihy, které si užiješ.
    Na druhou stranu, v YA literatuře je přeci jen z větší části horší kvalita a přemýšlím, jestli se do této kategorie nepouští spíše začínající autorky.

    OdpovědětVymazat
  6. Skvelý článok, na ktorý by sa dala viesť dlhá veľmi dlhá debata :D
    Ja mám YA celkom rada-svojím spôsobom, aj keď je pravda, že veľmi často si zanadávam, prevraciam skoro v kuse očami a zvykla som mať pár nelichotivých poznámok na adresu hrdinov. Na druhej strane si viem pri nich oddýchnúť-teraz nerátajme, že stratím pri tom polovicu nervov :D Na druhej strane sa nájdu YA knihy, ktoré sú vážne originálne a oplatí sa ich prečítať :D Ale takých kníh je bohužiaľ, tak málo, že je to ako hľadať ihlu v kope sena... Takže ja sa ani nečudujem, že keď niekto začne s YA literatúrou po pár stranách tú danú knihu odloží a tomu žánru sa vyhýba, alebo si prečíta pár kníh, ktoré sa na seba podobajú takmer vo všetkom a ten človek má toho vážne dosť.... A niektoré počiny sú vážne des a o to je to prekvapivejšie, keď nájdem YA knihu, ktorá vážne stojí za to :D

    OdpovědětVymazat
  7. Hezky od podlahy jsi to vzala :D Bohužel je to pravda, ale o tom už YA je. Holky to čtou, vzdychají nad úžasnými romantickými příběhy a získávají tak nenaplnitelná očekávání. Pak je ten střet s realitou tvrdý, a tak je třeba YA s něčím kombinovat, nebo holt poznat, kdy je čas přestat. Je mi 22 a YA čtu výjimečně, většinou když chci něco nenáročného oddechového, abych se třeba dostala do čtení po delší odmlce nebo po nějaké náročnější knize. Ale je třeba to brát s rezervou. Divergence se mi líbila, ale nevím, jestli bych si ji přečetla znovu.
    x
    www.introvertnisvet.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
  8. Tenhle článek mě skutečně pobavil, protože přesně shrnul tu stránku YA literatury, které se mermomocí snažím vyhnout. :D Ráda si YA přečtu, ale vybírám si, aby to právě nebyly takové ty úplné ptákoviny, jak je popisuješ. :)

    OdpovědětVymazat
  9. Něco se dá i překousnout, pokud je toho v knize v rozumné míře, ale 5. bod dokáže porazit i mě :D

    OdpovědětVymazat
  10. Tak po tomhle článku se stávám fanouškem. :D Výborné!

    OdpovědětVymazat
  11. Souhlasím. Ve volných chvílích se bavím sepisováním jednoho takového příběhu, který má k YA asi nejblíže. A jako první tezi jsem si stanovila, že se vyhnu milostným (zá)pletkám, i když k tomu věku tak nějak patří. Jde to i bez toho, ne že ne. Chudák holka má co dělat sama se sebou, tak jakápak záchrana světa a vzdychání nad bicepsy. :-D

    OdpovědětVymazat