29. 9. 2016

[RECENZE] Confessions

Originální název: 告白 (Kokuhaku)
Autor: Kanae Minato
Překladatel: Stephen Snyder
Vyšlo: 2014
Nakladatelství: Mulholland Books
Počet stran: 240
Formát: Paperback
AnotaceAfter an engagement that ended in tragedy, all Yuko Moriguchi had to live for was her four-year-old child, Manami. Now, after a heartbreaking accident on the grounds of the middle school where she teaches, Yuko has given up and tendered her resignation. But first, she has one last lecture to deliver. She tells a story that will upend everything her students ever thought they knew about two of their peers, and sets in motion a maniacal plot for revenge. Narrated in alternating voices, with twists you'll never see coming, Confessions probes the limits of punishment, despair, and tragic love, culminating in a harrowing confrontation between teacher and student that will place the occupants of an entire school in harm's way. You'll never look at a classroom the same way again.





Zatímco Murakami je (podle mě) poměrně přeceňovaný, román Kokuhaku od třiačtyřicetileté autorky je naopak silně podceňovaný. Ačkoliv vyhrál několik literárních cen a byl na jeho motivy natočen film, stále se nedočkal českého překladu, což si, podle mého názoru, rozhodně zaslouží. Už jen proto, že jde o prvotinu, díky které dostala Kanae Minato přízvisko královna ijamisu (subžánr mystery, který se soustředí převážně na temnou stránku lidské osobnosti). Už jen z toho důvodu jsem si jej nemohla nechat ujít ani já.

Juko Moriguči, učitelka na nižší střední škole, přišla o dceru. Všichni, včetně policie, myslí, že to byla nehoda. Myslí si to také její studenti. Až do posledního dne školního roku, kdy vše začne tím, že Moriguči oznámí, že odchází. To vše se stane doslova na první straně, takže skandálním odhalením příběh zdaleka nekončí, právě naopak.

Ve skutečnosti jde o vyprávění několika postav, které se do celého incidentu zapletly. Příběh se totiž nejmenuje kokuhaku, tedy zpověď, pro nic za nic. Každý z charakterů má nějakého kostlivce ve skříni a nikdo není takový, jaký se na první pohled zdá, až na hlavní hrdinku, Juko, která vyloží karty na stůl už při svém proslovu ke třídě, i když i na konci vás dokáže docela efektivně překvapit. Já samo jsem nedokázala určit, čí část mě nadchla nejvíc, musím se ale přiznat, že počáteční kapitola s názvem The Saint na mě zapůsobila nejvíce.

“Human beings have a fundamental need for physical and emotional space, and the desire to extinguish another life can arise when the boundaries of that space are violated.”

Autorka temnou atmosférou rozhodně nešetří; dávkuje jí v obrovském množství na každou stránku, na druhou stranu rozhodně nepočítejte s tím, že si maximálně do poloviny knihy zvyknete, to ani náhodou. Každá postava, jak už jsem psala, má svého kostlivce ve skříni - každý je jiný a každý vás dokáže stejně šokovat. Zároveň ale příběh rychle ubíhá a každá kapitola odhalí tu část příběhu, o které jste nevěděli, a tak se nebudete umět rozhodnout, kdo je v tomhle incidentu ten špatný.

Na Kokuhaku taky čtenář jednoznačně ocení jisté pasáže, které vás donutí k zamyšlení. Budete zpochybňovat vlastní morální hodnoty a nejednou vás napadne, jestli byste nejednali stejně jako některá z postav. Nejzajímavější na této knize totiž je, že nic není černé nebo bílé a dost často ani legální. Právě z toho důvodu to není příběh pro každého, ale pokud máte rádi temné thrillery, rozhodně vám jej doporučuji.

Na motivy tohoto příběhu byl také natočen stejnojmenný film, který je sehnatelný s českými titulky. Mě se líbil moc, ale jak už to tak bývá, kvalit knižní předlohy rozhodně nedosahoval, postrádal celkovou atmosféru, která je z velké části důvodem, proč jsem z Confessions tak nadšená, ale i tak jde o velmi kvalitní snímek, který rozhodně patří k těm, které musíte alespoň jednou za život vidět.


Hodnocení
Kanae Minato mě utvrdila v tom, že japonští autoři tvoří kvalitní díla a umí skvěle každý žánr, nejen murakamiovky, které jsou v módě u nás. Kokuhaku hodnotím pěti hvězdičkami z pěti a autorka seřadí mezi mé nejoblíbenější a až se naučím pořádně japonsky (nebo se nějaká dobrá duše rozhodne tuto autorku překládat), rozhodně se pustím i do jejích dalších děl. 

1 komentář:

  1. Kokuhaku jsem viděla a co se tak dívám na CSFD, já i všichni mí známí film ocenili celými pěti hvězdami, což se stane jednou za pět let maximálně. Kniha musí být tedy tím tuplem skvělá, snad se k ní někdy dostanu :)

    OdpovědětVymazat