10. 9. 2016

[RECENZE] Led pod kůží

Autor: Vilma Kadlečková
Nakladatelství: Argp
Vyšlo: 2013
Počet stran: 332
Formát: Paperback
Anotace: Dlouho čekaly – a konečně nalézají. Sdílené vědomí Lodí se obrací ke Studni planetárního ticha, tam, kde je Aš~šád z Fomalhiwy a Lucas Hildebrandt, a vybírají si svou oběť. Össeanka Kamëlë cítí Jejich záměr a zoufale se snaží odvrátit neodvratné; ale všechny okolnosti jsou proti ní. Ve chvíli, kdy uvnitř össenské Církve naplno propukají mocenské boje, se ocitá v sítích cizích plánů. Dělá, co může, aby se vyhnula církevnímu Vykonavateli, záměrům velekněží i vlastní minulosti. Od Lucase Hildebrandta se nesmí nechat poznat, od ostatních se nesmí nechat zabít – a Fomalhiwanovi nesmí uvěřit. Za jeho mediálním obrazem slavného hrdiny a zachránce tuší nepřiznaný záměr. Laëgühr, Led pod kůží, zostří její mysl a zrak. Jaké tajemství má Aš~šád z Fomalhiwy? A nakolik to souvisí s Loděmi? Co je mezi ním – a Jimi?!



První díl Mycelia, Jantarové oči, jsem recenzovala letos v dubnu. (Recenzi si můžete přečíst zde.) Už první díl mě neskutečně bavil, ale když jsem do ruky dostala Led pod kůží, měla jsem trochu obavy, hlavně proto, že většina druhých dílů nedosahují kvalit toho prvního (a následně, ve většině případů, třetího). Jsem proto nesmírně ráda, že mé obavy byly naprosto zbytečné.

Led pod kůží rozhodně netrpí syndromem druhého dílu - ačkoliv na jeho konci nečeká žádné převratné rozuzlení, pěkně pomalu rozvíjí děj prvního dílu. Na čtenáře ale i přesto čeká nejeden překvapivý moment. Dozvíme se hodně i minulosti některých postav. Některé z nich také projdou určitým vývojem, což mě osobně bylo velmi sympatické, zejména u Pinky, která mi v předešlém díle trošku lezla na nervy. 

Ze všech jsem si osobně nejvíce oblíbila hlavního hrdinu, Lucase, který v žádném případě netrpí úlohou hlavního klaďase - má spoustu špatných vlastností, které se mu v obou dvou knihách vymstily, což jednak dělá příběh o mnoho zajímavější, ale zároveň Lucas působí jako skutečný člověk a je možné se s ním alespoň trošičku sžít. Jen si úplně nebudete jistí, jestli byste chtěli být jako on. 

Již v recenzi na Jantarové oči jsem vychvalovala reálie. V některých recenzích se můžete dočíst, že nejsou až tak propracované, což by mi teoreticky mělo trochu vadit. Překvapivě jsem ale zjistila, že v případě téhle knihy mě děj vtáhl natolik, že propracovaný svět bůhví kolikátého století vlastně ani nepotřebuji. Na druhou stranu by rozhodně nebylo od věci dozvědět se něco víc o terranských technologiích. Jako blázna do jazyků bych určitě přivítala i něco málo z Össeinu, ale myslím, že to není úplně důležité. 

Protože jsem v poslední době přečetla pár knih, které měly více či méně společné rysy, začala jsem si více všímat jednoho prvku, který mě hodně baví - když není jisté, kdo je vlastně ten dobrý. Čtenář tak nějak fandí hlavnímu hrdinovi, ale zároveň s tím si uvědomuje, že ti ostatní vlastně mají svoje motivy a v širším kontextu mohou být vlastně v právu oni. Je tak docela těžké si na někoho ukázat prstem a označit ho jako za ultimátního padoucha.



Hodnocení 
Celkově jsem se rozhodla knize udělit pět hvězdiček z pěti, Led pod kůží se Jantarovým očím nejen vyrovnal, dokonce je vysoce předčil. A protože se mi zrovna na 100% trefil do vkusu a byla jsem opravdu moc nadšená, řekla jsem si, že i když jsem letos hodně přísná, tahle kniha si vysoké hodnocení zkrátka zaslouží. 

1 komentář:

  1. Souhlasím, že Led pod kůží je ještě lepší než Jantarové oči. A stejně tak se mi líbí nejednoznačnost hlavních postav, právě proto že Lucas není klasický klaďas, tak je to neuvěřitelný sympaťák :-) Skoro mě teď mrzí, že jsem se nějak zasekla u třetího dílu a dál už jsem Mycelium nedočetla...

    OdpovědětVymazat