27. 10. 2016

[RECENZE] Pohřbení ve snu

Sestavil: Ivan Krouský
Nakladatelství: Knižní klub
Vyšlo: 2007
Počet stran: 232
Formát: Hardback
AnotaceSoubor jedenácti povídek Pohřbení ve snu odráží vývoj a proměny japonské detektivní prózy od druhé světové války, tedy od doby, kdy se detektivka v zemi vycházejícího slunce etablovala jako moderní literární žánr. Přitom právě krátký rozsah je pro japonskou detektivku typický – horečné tempo života ve městech neposkytovalo dost klidu ke čtení dlouhých románů, a tak napínavé povídky se záhadou poskytovaly jednu ze čtenářsky vděčných alternativ. Kromě typických ukázek sociálního a neosociálního proudu v japonské detektivní próze obsahuje sbírka povídky, ve kterých po letech nečekaně vychází najevo, že dávné tragické události byly ve skutečnosti zločiny, dále texty s nadpřirozenými až strašidelnými prvky nebo psychologické povídky, které se zabývají selháním lidské povahy v mezní situaci.




K japonské detektivce jsem se poprvé dostala prostřednictvím Macumoto Seičóa a jeho sbírky Mimo podezření, na kterou jsem letos v červnu psala recenzi. Protože se mi líbila moc, rozhodla jsem se přečíst si i tuto knihu, která obsahuje jedenáct povídek od různých autorů, včetně Macumota. Protože je každá z nich úplně jiná (co se týče autorů, ale i stylu), věřím, že si každý najde alespoň jednu.

Hned titulní dílo Nešťastný hotel od Jó Sano bych řadila mezi to nejlepší, co v knize najdete. Ačkoliv se nejedná o bůhvíjak akční a detektivní zápletku, přece jen je záhadná sebevražda manželky pana Nišimury značně podezřelá. Až do konce jsem si nebyla úplně jistá, kdo za její smrt vlastně může a poslední stránka mě vyloženě šokovala. Pohřbení ve snu od Keisuke Kusaky se Nešťastnému hotelu podobala v tom, že po celou dobu jsem netušila, o co to vlastně jde. Ačkoliv byla odpověď na otázku 'kdo je vrah' předvídatelná vzhledem k tomu, že jsem několik podobně strukturovaných povídek již četla, zápletka byla poměrně chytrá a i přes tu předvídatelnost jsem si jí užila.

Po těchto dvou povídkách následoval Rozhovor otce se synem od Saho Sasazawy, který je opět pojat stejným způsobem. Prostřednictvím dialogu se postupně odkrývá tajemství případu, jehož viníka má hájit onen syn - Jótaró Džinbo, slavný advokát. Bohužel Sasazawův text mě již tolik nezaujal - znatelně postrádal napětí a moment překvapení. Hliněný pes od Ecuko Nikiové, opět založený na překvapivém rozluštění staré záhady, byla celkově má nejoblíbenější povídka z celé knihy. Ze začátku se čtenář diví, co dělá Hliněný pes ve sbírce detektivek. Nicméně mohu vás ujistit, že i když (klasicky) postrádá akci, zklamaní rozhodně nebudete.

Přeskočím Počkej rok a půl od Seičó Macumota, o které jsem psala v předchozí recenzi (odkaz výše) a která v rámci autorovy tvorby patřila mezi ty podprůměrné, a pustím se rovnou do Loutky válečníka od Masao Jamamury, která mě také příliš nenadchla. Zejména proto, že se do děje přidávají prvky nadpřirozena. Já osobně jsem si více oblíbila ty detektivky, které se zaměřují na reálné situace a reálné osoby, pokud se má jednat o nadpřirozeno, tak jedině ve velkém stylu, jako třeba Kruh.

Ani Rozluštění záhad od Itaru Kikumury nepatří mezi povídky, které budu každému doporučovat. V tomto případě hlavní hrdina, autor detektivních povídek, odhalí tajemství táhnoucí se až do jeho dětství v rodné vesnici. Rozuzlení ale není tak zajímavé ani překvapivé, takže konec tak nějak vyšumí. Krajská cena od autorky Šizuo Nacuki mě bavila o poznání více. Nicméně ani ona mě nedokázala na konci překvapit vzhledem k tomu, že mi byla identita vraha tak nějak jasné už od první stránky.

Po několika průměrných povídkách přišla Vzpomínka na zranění od Kacuhika Takahašiho. Jak je patrné z názvu, hrdina objeví příčinu jeho starého zranění z dětství. Takahaši píše čtivě a často využívá dialogy, takže příběh plyne velmi rychle, ale zároveň si udržuje příjemné tempo a rozuzlení na konci je přinejmenším zajímavé. Laskavý vyděrač od Kjótaró Nišimury opět patří mezi průměr. Nerada bych vyzradila zápletku, nicméně děj téhle povídky je značně nelogický, nicméně poměrně zajímavý, takže i když jsem se u čtení celkem bavila, měla jsem problém ztotožnit se s jakoukoliv postavou. Celou sbírku zakončil Pohled od Eitaró Išizawy. Opět patří mezi mé nejoblíbenější. Autor se věnuje poměrně zajímavému tématu - letmém pohledu jednoho člověka během bankovní loupeži. 


Hodnocení 
Celkově jsem se rozhodla hodnotit Pohřbení ve snu tři hvězdičky z pěti. Některé povídky mě zrovna moc nebavily, některé mě naopak nadchly, vlastně jde o poměrně průměrnou knihu, Na druhou stranu jí ale vřele doporučuji, hlavně pokud jste nikdy nečetli japonské detektivky. Sbírka obsahuje jedenáct povídek různých autorů, takže je to perfektní náhled to tohoto zvláštního žánru. 

Žádné komentáře:

Okomentovat