6. 12. 2016

[RECENZE] Hustej nářez

Autor: František Kotleta
Nakladatelství: Klub Julese Verna
Vyšlo: 2010
Počet stran: 137
Formát: E-Book
AnotaceDávné legendy, které o nich kolovaly v různých civilizacích, nelhaly. Možná, že kdysi byli lidmi, ale změnili se. Změnili se natolik, že jako lidé už jenom vypadají. Říkají si Bratrstvo krve. Vyvolení, kteří se živí lidskou krví. Nikdy se však k sobě nechovali jako bratři. Desítky klanů spolu po tisíciletí bojovaly o moc a vládu nad lidmi, jejich územím a říšemi, jež vznikaly a zanikaly podle toho, jak ve své skryté válce vítězily jednotlivé klany. Dlouho se považovali za nejmocnější bytosti na světě. Jenže svět, který znali, byl jen malou součástí vesmíru. Z jeho nekonečných dálek se vynořili Kartani, jimž se jejich vlastní svět zdál malý, a kteří se rozhodli ovládnout planetu Zemi a její obyvatele zotročit. Invaze se cizincům podařila. Měli vyspělou techniku a zbraně, které ty lidské stonásobně předčily. Jenže svět, který ovládli, už své vládce měl. A ti se, narozdíl od lidí, tak lehce podrobit nenechali…






Konečně. Konečně jsem se dostala ke knize, o které moje matka (ano, čtete správně, matka) básní už nějaký ten pátek. Proto jsem dílo velkého mistra nemohla nechat ujít. V porovnání s Příliš dlouhou swingers party, kterou jsem četla jako první knihu od tohoto autora, se mi Hustej nářez líbil o mnoho víc. 

Být to jakýkoliv jiný autor, řekla bych si, že spojení upírů, mimozemšťanů a nahláškované akce si koleduje o pořádný průšvih. Vždyť co mají krvesajové společného se zelenými mužíčky? Hned na první stránce zjistíte, že poměrně hodně - minimálně ambici ovládat svět a směrovat lidstvo tím správným (nebo taky ne) směrem. Překvapivě tato na první pohled šílená kombinace nejen funguje, ale zadělává na pořádný čtenářský zážitek. 

Hustej nářez má všechno, co byste od knihy podobného žánru čekali - spousta akce, krve (červené, zelené, žluté...), vnitřností a sexu. Sem tam i nějaká ta hlubší myšlenka. V tomto směru mě příběh opravdu nezklamal. Stejně tak děj mě velmi mile překvapil a musím se přiznat, že už teď se těším na další díl a jsem upřímně zvědavá, jak celá trilogie skončí. Co musím opravdu ocenit je fakt, že boje neprobíhaly podle osvědčeného scénáře béčkových akčních filmů - hrdina nenaběhne na hromadu záporáků a nezmasakruje celou armádu bez jediného zranění, právě naopak - krev teče proudem, a to nejen krev nepřátel, ale ve velké míře i kladných hrdinů.

Ce se týče postav, hlavní hrdina mě sice nijak extra neokouzlil, ale ani nějak výrazně neštval, tím pádem jsem mu samozřejmě musela fandit, ať už měl jakkoliv sexistické řeči, na což jsem v literatuře často alergická. Mým nejoblíbenějším se ovšem stal Gerhard, kterého si prostě nejde nezamilovat a na jeho bojový pokřik jsem pak už skoro čekala. Hlavní záporák, tedy spíš záporačka, je dle očekávání naprosto nesnesitelná, ovšem mě osobně nijak nezaujala vzhledem k tomu, jak klišé mi připadala. 

Na závěr bych měla ještě jednu drobnou poznámku, která se samozřejmě nepromítne do hodnocení. Jakožto velký nerd do všeho japonského a (snad) budoucí student japonské filologie jsem si nemohla nevšimnout japonského jména Sur Gat. (Vím, že je to naprosto zbytečné rýpání, jen chci ukázat, že občas čtou knihy i lidé, kteří se zajímají o konkrétní oblast.) Vzhledem ke struktuře japonštiny (a to počítám i starou japonštinu, která vypadala výrazně jinak) není možné takové jméno vytvořit. Ovšem pokud se jedená o nejaponský pseudonym. 


Hodnocení 
Knize jsem nakonec udělila tři hvězdičky z pěti. Já vím, že na tak skvělou knihu je to málo, ale nahláškovaná akce s tunou zbraní a hektolitry krve zkrátka není můj žánr. Na druhou stranu, pokud vás akcí napěchované příběhy baví, Hustej nářez můžu s čistým svědomím doporučit jako nadprůměrné dílo, které rozhodně nepostrádá kvalitu. Jestli jste tedy Hustej nářez nečetli a láká vás, rozhodně doporučuji.

Žádné komentáře:

Okomentovat