10. 1. 2017

[RECENZE] 2001: A Space Odyssey

Autor: Arthur C. Clarke
Nakladatelství: Roc
Vyšlo: 2000
U nás: Odeon 1982
Počet stran: 297
Formát: Paperback
AnotaceA special new Introduction by the author highlights this reissue of a classic science fiction novel that changed the way people looked at the stars--and themselves.















Vesmírná odysea je pojem, který znají nejen filmoví nadšenci a knihomolové. Ačkoliv je film pravděpodobně známější, kniha je považována za kultovní záležitost a protože jsem si poslední roky žánr science fiction dost oblíbila, nemohla jsem si Clarka nechat ujít. Konečné rozhodnutí padlo ještě minulý rok, kdy se jméno Arthur C. Clarke objevilo v seznamu referátů do literatury. 

Ke knize jsem přistupovala obezřetně. Hlavně z toho důvodu, že jsem se pokoušela shlédnout film, ale nevydržela jsem u něj ani čtvrt hodiny. Nakonec jsem ale byla velmi příjemně překvapená. Kniha je rozdělená do pěti částí, všechny s odlišnými postavami a zápletkami. Už ve druhé části čtenáři dojde jednak smysl části první, která se odehrává tři miliony let před našim letopočtem, jednak to, jaká asi bude celková myšlenka knihy, takže na nějaký prvek překvapení rozhodně nečekejte.

Kromě zápletky, která by se nám dnes mohla zdát poměrně tuctová, ale v 60. letech to podle mě byla poměrně odvážná myšlenka, bylo velmi zajímavé sledovat, jak si člověk žijící před více než padesáti lety představoval budoucnost a že vlastně nebyl tak úplně daleko od pravdy, i když to na Zemi v roce 2001 vypadalo o trochu jinak a žádné podobné vesmírné cesty se zatím nekonaly. 

Poměrně typické pro starší sci-fi literaturu je někdy až přemíra technických detailů. Některým čtenářům, zvlášť těm, kteří se v tomto žánru tolik nevyžívají, by mohly všudypřítomné popisy různých technických vychytávek nudit, já jsem si je ale docela užívala a řekla bych, že oproti jiným autorům to Clarke s nějakým vysvětlováním zrovna nepřehání, takže i když se dozvíte, jak funguje pomalu celá vesmírná loď, zároveň se nemusíte bát nedostatku akce. 

Abych byla upřímná, jediná věc, ze které jsem nebyla úplně nadšená, byl konec. Objektivně na něm není nic špatného, nicméně osobně nemám moc ráda podobné mindblow zakončení, které jsem kritizovala například i u Bastera, mnohem víc mi vyhovuje, když kniha končí stejně „normálně" jako začíná, mám totiž pocit, že občas někteří autoři snaží za každou cenu čtenáře šokovat, což není úplně dobrá taktika. Nicméně Clarkovi to poměrně vychází, posledních pár stránek jsem dokonce musela číst dvakrát, abych pochopila, co že se to tedy vlastně stalo. 

Na závěr pár slov k filmu. Určitě je skvělý a patří ke klasice, ale se staršími filmy mám jeden zásadní problém - scény jsou neskutečně dlouhé. Jsem schopná přežít Star Trek, což je moje srdcovka, ale pokud jste jako já a neudržíte u filmu pozornost, Vesmírnou odyseu moc nedoporučuji, místo toho je rozhodně lepší přečíst si knihu.


Hodnocení
Jak jinak bych mohla hodnotit klasiku jako Vesmírnou odyseu než pěti hvězdičkami. Až na konec, ze kterého jsem byla mírně rozpačitá, mě kniha neskutečně bavila. Určitě se chystám i na pokračování a doufám, že jedou budu schopná shlédnout celý film bez toho, aniž bych si vytrhala všechny vlasy. Na tom, že dnešní diváci vůbec nemají trpělivost, asi přece jen něco bude. 

1 komentář:

  1. Od autora už jsem četla několik povídek a musím uznat, že má znamenitý styl :)

    OdpovědětVymazat