20. 1. 2018

Top 10 knih roku 2017

Jako vždy je můj první článek roku (a že jsem si s ním dala pěkně načas) shrnutím toho předchozího. Nebudeme se zdržovat zbytečnými úvody, nejprve nějaké ty statistiky. Sice už jsem asi přes půl roku nepsala recenze, ale alespoň vám můžu představit něco málo z toho, co jsem za tu dobu přečetla. 




Na Goodreads jsem si stanovila za cíl 42 knížek, což se mi nakonec povedlo překonat a celkově jsem přečetla 46. Což není zas o tolik víc, ale je to nejvíc za poslední tři roky, což už je co říct. Příští rok se pokusím dosáhnout na padesátku, doufám, že i přes docela brutální nedostatek času se mi to povede. 

Takže, v roce 2017 jsem přečetla 46 knih a celkem 11 353 stránek. Nejdelší knihou byla Budoucnost od Glukhovskiho se 648 stránkami, přičemž v průměru měly knihy asi 250 stran. Mezi ty nejlepší knihy za rok 2017 jsem zařadila přesně deset knížek, které bych rozdělila na dvě podskupiny - četba k maturitě a k přijímačkám a potom zbytek. Letos k nim nebudu nic moc psát, myslím, že jako doporučení stačí jen to, že je považuji za to nejlepší za uplynulý rok.




ZRCADLOVÉ PEKLO - EDOGAWA RAMPO
- 'Kniha šesti povídkami a jednou novelou představuje rozmanitou tvorbu Edogawy Rampa (1894–1965), zakladatele japonské varianty detektivního žánru. Inspirace Edgarem Allanem Poem, podle kterého si autor zvolil svůj tvůrčí pseudonym a která ho vedla k psaní příběhů s tajemstvím, je zjevná i v atmosféře jeho textů. V pozdější tvorbě se přiklonil spíše ke groteskním a erotickým tématům – je považován za zakladatele žánru ero guro nansensu („erotický groteskní nonsens“). Často se pohybuje na pomezí žánrů, rád pracuje také s prvky hororu.'

E. A. Poa já rozhodně můžu. Na tohoto autora jsem si brousila zuby v angličtině už dlouho, jenže pak vyšla v češtině v takovém zvláštním, nicméně moc pěkném vydání. Ale hlavně česky, mimochodem v překladu Jana Levory. Musím říct, že poslední povídka, nebo spíše novela, mě tak úplně nenadchla, z mnoha různých důvodů, ale i tak mě tahle knížka moc bavila.


MLČENÍ - ŠÚSAKU ENDÓ

- 'Děj románu je zasazen do doby, kdy po desetiletích otevřených styků se Japonsko, střežící své kulturní tradice a politickou nezávislost, evropskému vlivu uzavřelo a nežádoucí vetřelce krutě trestalo. Pronásledování neunikl ani hrdina románu, jehož osudy autor líčí podle osobnosti Siciliána Giuseppe Chiary, jednoho z takzvaných ,,korobi bateren", misionářů, kteří podlehli mučení a zřekli se své víry.'

Přiznám se, že ke knížce mě přivedl hlavně film. Ze začátku jsem se do ní nechtěla vůbec pouštět, téma mě poměrně odrazovalo - nemám zrovna v lásce organizované náboženství a říkala jsem si, že nebudu schopná pochopit chování postav. Nakonec jsem se rozhodla podívat se na film, který byl opravdu výborný, takže jsem se tedy pustila do knihy. Ta mě nadchla ještě více než film, Šúsaku Endó je výborný spisovatel. Jak jsem se obávala jsem se sice nebyla úplně schopná vžít do hlavní postavy, ale i tak musím uznat, že Mlčení je skvělá kniha. Pokud máte možnost, určitě si ji přečtěte, nebo se podívejte na film.


LOLITA - VLADIMIR NABOKOV
- 'Výstřední románová zpověď čtyřicátníka Humberta Humberta o jeho zničující erotické posedlosti kouzlem „nymfičky“ Dolores Hazeové vzbudila krátce po svém vzniku bouři odporu i nemístná očekávání, aby pak zajistila svému autorovi celosvětový věhlas a postupně začala být chápána jako mistrovsky komponované mnohovrstevné pojednání na téma smyslnosti, lásky a hříchu, prosycené pro Nabokova typickou slovní virtuozitou, humorem i ironií.'

Myslím, že Lolitu rozhodně nemusím představovat. Doteď si nejsem úplně jistá, jak je možné, že mě to tak bavilo, možná to bude tím, že Nabokov je skvělý vypravěč a navíc dokáže výborně vykreslit takovou lehce depresivní, melancholickou atmosféru. Není to jediná kniha z mého maturitního seznamu, která se mi opravdu líbila, ale kdybych si měla vybrat, Lolita by určitě byla ze všech nejlepší.


ZÁPOLENÍ - HIGUČI IČIJÓ
- 'Čtyři povídky jedinečné japonské spisovatelky (1872–1896), která ve svých drobných dílech využívá estetické tradice klasické dvorské poezie a prózy k vylíčení života a problémů prostých lidí na okraji soudobé společnosti na základě osobních zkušeností, s pronikavým postřehem a novou citovou angažovaností.'

Opět japonská literatura, tentokrát poměrně úzká knížka s nádhernou obálkou. Autorčin styl je takový jemný, asi ne úplně ideální pro ty, které knížky bez nějaké akce nebo pořádného děje nebaví, ale pokud budete mít možnost, určitě si Zápolení přečtěte, stojí za to.


THE LONG UTOPIA - STEPHEN BAXTER, TERRY PRATCHETT 
- '2045-2059. After the cataclysmic upheavals of Step Day and the Yellowstone eruption humanity is spreading further into the Long Earth, and society, on a battered Datum Earth and beyond, continues to evolve. Now an elderly and cantankerous AI, Lobsang lives in disguise with Agnes in an exotic, far-distant world. He’s convinced they’re leading a normal life in New Springfield – they even adopt a child – but it seems they have been guided there for a reason. As rumours of strange sightings and hauntings proliferate, it becomes clear that something is very awry with this particular world. Millions of steps away, Joshua is on a personal journey of discovery: learning about the father he never knew and a secret family history. But then he receives a summons from New Springfield. Lobsang now understands the enormity of what’s taking place beneath the surface of his earth – a threat to all the worlds of the Long Earth. To counter this threat will require the combined efforts of humankind, machine and the super-intelligent Next. And some must make the ultimate sacrifice . . .'

Říkám to u úplně každého dílu a úplně každý díl končívá v top knihách za daný rok, nicméně je to pravda. Čtvrtý díl a pánové Pratchett a Baxter pořád přicházejí s novými a novými nápady. Sice se The Long Utopia nevyrovná prvnímu dílu, The Long Earth, ale to ani nemusí, i tak je to výborná kniha. Škoda, že tato série od třetího dílu dál nevychází v češtině, ale přiznám se, že tomu trochu rozumím, protože když jsem četla kousek prvního dílu v češtině, nebyla jsem z překladu úplně nadšená.


STRANGE WEATHER IN TOKIO - HIROMI KAWAKAMI
- 'Tsukiko is in her late 30s and living alone when one night she happens to meet one of her former high school teachers, 'Sensei', in a bar. He is at least thirty years her senior, retired and, she presumes, a widower. After this initial encounter, the pair continue to meet occasionally to share food and drink sake, and as the seasons pass - from spring cherry blossom to autumnal mushrooms - Tsukiko and Sensei come to develop a hesitant intimacy which tilts awkwardly and poignantly into love.'

Přesně tak, mezi mé top knihy se vloudila romantická literatura. Tedy, víceméně. Pokud chcete číst něco, kde se sice trochu romantiky vyskytne, ale není to další z řady nudných klišé, které se objevují v podstatě v každé druhé knize, určitě po téhle jednohubce sáhněte.


MRTVÝ MUŽ - BIANCA BELLOVÁ
- 'Příběh je monologem ženy, která rekapituluje svůj život. Banalitu a šeď dětství a dospívání v sedmdesátých a osmdesátých letech dvacátého století prostupují skrytá rodinná dramata, s nimiž je vypravěčka konfrontována — dědeček, kterého zavraždili komunisti, babiččina otevřená nenávist vůči režimu, matčina počínající duševní choroba či otec, který za normalizace prožívá svůj coming out. Vypravěčka to vše líčí s cynickým odstupem, který se však rozplývá ve chvíli, kdy se přiznává k lásce k jisté celebritě. Náhle je i ona stržena vášnivým citem, který ji pohlcuje tím hlouběji, čím se zdá být beznadějnějším. Vše pak směřuje k nečekanému rozuzlení. Novela Mrtvý muž je neméně pozoruhodná i sugestivním a barvitým stylem vyprávění, stejně jako suverénně vedenými dialogy.'

Přiznám se, že z téhle knihy si toho zrovna moc nepamatuju. Což není úplně nejlepší vizitka, nicméně tuhle jednohubku jsem zhltla své úplně první samostatné cestě letadlem, takže se k ní vážou alespoň pěkné letní zážitky. Pokud si dobře vzpomínám, nešlo o nějaký extra složitý děj, ale hlavně o atmosféru a autorčin styl, který mě naprosto dostal a dokonce jsem si kvůli tomu její další knížku, Jezero, koupila. 


POSLEDNÍ PŘÁNÍ - ANDRZEJ SAPKOWSKI
- 'Geralt z Rivie je zaklínač. Nemá rodinu, nemá domov, toulá se světem a zabíjí netvory a monstra škodící a ubližující lidem - upíry, vlkodlaky, bazilišky či mantichory. Není žádný rytíř bez bázně a hany, jen si musí vydělat na živobytí, a tak si za svou práci nechává platit. Jsou to těžce vydělané peníze a jeho řemeslo je nejen nebezpečné, ale i nevděčné. Za bojové a magické techniky, které mu umožnňují přežít, musel zaplatit vysokou cenu - prodělat změny organismu, mutace i krutý výcvik. Nyní jeho schopnosti vzbuzují u běžných smrtelníků strach a odpor, a přestože se bez jeho služeb neobejdou, odsoudili ho k životu na okraji společnosti. Zaklínači by to nemělo vadit, měl by být zbaven emocí, jenže u Geralta známá pravidla často neplatí.'

Ano, k Zaklínači jsem se dostala teprve teď, tedy konkrétně v listopadu, ale jsem ráda, že jsem se do něho pustila až v řekněme pozdějším věku, třeba v patnácti bych Zaklínače možná tolik neocenila. A nebo ano a to už bych měla přečtené úplně všechny díly a teď bych si stěžovala, že nemám co číst. V každém případě můžu prozradit, že jsem už stačila přečíst tři díly a zatím mě to neskutečně baví, i když prý se to od toho třetího jen zhoršuje. Na ten čtvrtý už možná budu schopná napsat recenzi.


REAPER MAN - TERRY PRATCHETT
- '"Death has to happen. That’s what bein' alive is all about. You're alive, and then you're dead. It can't just stop happening.' But it can. And it has. Death is missing – presumed…er…gone (and on a little farm far, far away, a tall dark stranger is turning out to be really good with a scythe). Which leads to the kind of chaos you always get when an important public service is withdrawn. If Death doesn't come for you, then what are you supposed to do in the meantime? You can't have the undead wandering about like lost souls. There's no telling what might happen, particularly when they discover that life really is only for the living..."

Terry Pratchett v mém seznamu prostě nesmí chybět. Reaper Man se navíc v rámci série zařadil mezi moje oblíbence. Díly, ve kterých je Smrť, mě ještě nezklamaly. Myslím, že sérii, autora a možná ani tuhle konkrétní knihu představovat nemusím a pokud jsou mezi vámi tací, kteří ještě Zeměplochu nečetli, rozhodně to co nejdříve napravte, tahle série je zkrátka geniální. A pokud to máte s tempem čtení stejně jako já, Zeměplocha vám, se svými jedenačtyřiceti nebo kolika díly, vyjde na několik let.


PROBLÉM TŘÍ TĚLES - LIOU CCH'-SIN 
- 'V Říši středu zuří Velká kulturní revoluce a Číňané, kteří nechtějí zůstat pozadu za Sověty a Američany, se v rámci tajného vojenského projektu pokoušejí navázat kontakt s mimozemskými civilizacemi. Třicet let poté začnou na Zemi umírat významní vědci a vznikají sekty, které vybízejí k návratu k přírodě. Objeví se nová počítačová hra pro virtuální realitu, zvláštní, čarovná a znepokojivá, která jako by ani nepocházela z tohoto světa. A pomalu se začíná vyjevovat pravda o tajném projektu z éry Kulturní revoluce.

Poslední knihou na mém seznamu je novinka, science fiction od čínského autora, kterou vydalo nakladatelství Host někdy během loňského roku. Nejdříve jsem jí četla na mobilu v podobě vypůjčené e-knihy, protože jsem se hodně bála toho, že se mi nebude líbit, ale druhý díl už jsem koupila a momentálně jsem někde v polovině. Na Problém tří těles plánuji někdy v následujících dnech sepsat recenzi, takže se těšte, a pokud váháte, jestli se do ní pustit, já osobně jí můžu s čistým svědomím doporučit.


3 komentáře:

  1. Chystám se na Lolitu, to každopádně. Jinak se musím přiznat, že tvé knížky buď neznám, nebo mi něco říkají, ale stejně se na ně asi v blízké době nechystám.
    Nicméně pěkný článek. Přeji krásné knížky i v roce 2018. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Gratuluji ke krásnému počtu 46 knih!
    Problém tří těles jsem četla i já rozhodně se chystám na pokračování :)

    OdpovědětVymazat
  3. Sice jsem přečetla nachlup stejný počet knih, ale svou výzvu jsem si bohužel nesplnila, protože mým cílem bylo, jak se ukázalo, příliš ambiciózních 50 knih :D, které si dávám každý rok.
    Říkám si, že jsme letos měly docela podobný vkus :), také jsem přečetla Zrcadlové peklo a Mlčení, obě se mi líbily, což jsem zvlášť u Mlčení ani nečekala, protože tento typ knížek obvykle nevyhledávám a většinou mě nebaví.
    Zápolení jsem četla tak 2 roky zpět a byla jsem z něj nadšená, je to dost zvláštní čtení, jak zmiňuješ, nic moc se v knize neděje, ale je tam moc dobře vystihnutá atmosféra míst a pocity lidí. ^^
    Strange Weather in Tokyo jsem si koupila těsně po Vánocích a svým nákupem jsem si nebyla úplně jistá právě proto, že se to tvářilo jako čistokrevná romantika, tak jsem ráda, že jsem zřejmě neprohloupila a už se těším, až si ji přečtu.^^

    OdpovědětVymazat